Přejít k článku

Přejít na obsah

Slunéčka — Pomocníci zahradníků

Slunéčka — Pomocníci zahradníků

Slunéčka — Pomocníci zahradníků

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRITÁNII

NE KAŽDÝ zrovna miluje brouky, ale slunéčka mají rádi skoro všichni. Děti jsou jimi okouzleny a zahradníci i zemědělci je vítají s otevřenou náručí. Proč jsou slunéčka tak oblíbená?

Oblíbený brouk

Většina druhů tohoto užitečného broučka si ráda pochutnává na mšicích (na obrázku vlevo), což je drobný hmyz s měkkým tělíčkem, který saje šťávu ze zahradních a zemědělských plodin. Některé druhy slunéček spořádají v dospělosti několik tisíc mšic a přitom už jako larvy mají pořádnou chuť k jídlu. Slunéčka se navíc živí mnoha dalšími hmyzími škůdci, a dokonce některými houbami, které parazitují na různých plodinách. Není divu, že pro zahradníky i zemědělce je slunéčko vítaným hostem.

Ke konci 19. století byl nešťastnou náhodou dovezen z Austrálie do Kalifornie červec Icerya purchasi. Tento škůdce se obrovskou rychlostí rozmnožil a hrozilo, že zlikviduje všechny citrusy a připraví oblast o důležité zemědělské odvětví. Entomologové však věděli, že doma v Austrálii tento škůdce žádnou velkou hrozbu pro plodiny neznamená, a tak se tam vydali, aby nalezli červcova přirozeného nepřítele. A zjistili, že je to Rodolia cardinalis, druh slunéčka. Asi 500 jedinců bylo převezeno do Kalifornie a do roka tam byl nebezpečný červec prakticky vyhuben. Citrusové háje byly zachráněny.

Život slunéčka

Tělíčko tohoto roztomilého broučka má kulatý nebo oválný tvar, je klenuté a má plochou spodní stranu. Slunéčka sice spořádají slušnou porci potravy, ale přitom jsou docela maličká, většinou neměří ani centimetr. Křehký blanitý pár křídel, kterými slunéčko létá, je uschován pod tvrdým předním párem, takzvanými krovkami. Právě lesklé a barevné krovky dávají slunéčku jeho charakteristický vzhled. Za letu se krovky zdvihnou a udělají tak prostor blanitým křídlům. Většina lidí si slunéčka představuje s červeným tělem a černými tečkami, ale mezi těmi přibližně 5 000 druhy najdeme celou přehlídku barev a různých vzorů. Některá slunéčka jsou oranžová nebo žlutá a mají černé tečky. Jiná jsou černá s červenými tečkami. Několik málo jich tečky vůbec nemá. A ještě jiná slunéčka jsou čtverečkovaná nebo pruhovaná.

Četné druhy slunéček žijí jeden rok. Dospělci si na přezimování vyhledávají nějaké suché a chráněné místo. Když se oteplí, proberou se a vyletí hledat rostliny napadené mšicemi. Po období páření klade samička snůšku drobounkých žlutých vajíček (na obrázku vpravo) na spodní stranu listů někde poblíž kolonie mšic. Z každého vajíčka se vylíhne šestinohá larva (na obrázku uprostřed), která se spíše podobá dravému krokodýlkovi než budoucímu slunéčku. Larva nedělá nic jiného, než že požírá mšice, takže roste jako z vody. Kůže jí brzy není dost velká a po několika svlékáních se larva přichytí k rostlině a zakuklí se. Z kukly nakonec vyleze na světlo dospělý jedinec. Zpočátku má ještě měkké a nevýrazně zbarvené tělo a zůstává na rostlině, dokud tělo neztvrdne. Během jednoho dne se na něm objeví i charakteristický barevný vzor.

Nepřátelé se pestře zbarvenému slunéčku raději vyhýbají. Když se totiž cítí ohroženo, vypouští z kloubů žlutou, páchnoucí, odpornou tekutinu. Predátoři, například ptáci nebo pavouci, si po prvním nepříjemném setkání s tímto broukem raději dají příště zajít chuť a jeho jasné zbarvení je pro ně stálým varováním.

Slunéčko škůdcem?

Jistý druh slunéčka, který byl dříve používán na potírání škůdců, se vlastně stal škůdcem sám. Jedná se o druh Harmonia axyridis. Ve svém původním domově, severovýchodní Asii, pokojně žije vedle dalších druhů slunéček. Protože je to výjimečně výkonný jedlík mšic a jiných škůdců, byl nedávno přivezen do Severní Ameriky a Evropy. Tam se však stal pohromou pro místní druhy slunéček, jelikož všechno sežere a nic jim nenechá. Když navíc hladovému brouku dojde jeho oblíbená potrava, začíná požírat ostatní slunéčka a jiný užitečný hmyz, protože v novém bydlišti nemá přirozené nepřátele. Entomologové bijí na poplach, jelikož mají vážné obavy, že některé druhy slunéček kvůli tomu úplně zmizí ze světa. K popularitě brouka Harmonia axyridis nepřispělo ani to, že v době sklizně pojídá zralé plody a že na podzim ve velkých houfech vniká do domů, aby se ukryl před chladným zimním počasím.

Existuje ještě několik dalších druhů slunéček, která nežerou škůdce, ale užitečné plodiny. Velká většina slunéček je však naštěstí přítelem zahradníků.

Buďte dobrým hostitelem

Jak můžete přilákat slunéčka do své zahrady? Přirozeně se vyskytující kvetoucí rostliny jsou pro slunéčka vítaným zdrojem pylu a nektaru. Radost jim udělá i mělká miska s vodou a kousek půdy, kde necháte růst plevel. Pokud to jde, nepoužívejte chemické pesticidy. Před zimou nesbírejte z rostlin a ze země všechny uschlé listy, protože je mohou slunéčka využít, aby pohodlně přezimovala. Nelikvidujte bezhlavě všechny brouky a vajíčka, které na zahrádce najdete — mohli byste ničit příští generaci slunéček.

Pamatujte, že stačí několik těchto roztomilých broučků a škůdci jsou ve vaší zahrádce bez šance. A nemusíte ani používat škodlivé pesticidy. Budete-li se o slunéčka starat, za vaši péči se vám odmění. Tito brouci jsou další ukázkou Stvořitelovy moudrosti, což je v souladu s žalmistovými slovy: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ (Žalm 104:24)

[Podpisky obrázku na straně 16]

Nahoře: © Waldhäusl/Schauhuber/Naturfoto-Online; dva obrázky vlevo: Scott Bauer/Agricultural Research Service, USDA; obrázek uprostřed: Clemson University - USDA Cooperative Extension Slide Series, www.insectimages.org; vajíčka: Bradley Higbee, Paramount Farming, www.insectimages.org

[Podpisky obrázku na straně 17]

Zcela vlevo: Jerry A. Payne, USDA Agricultural Research Service, www.insectimages.org; druhý obrázek zleva: Whitney Cranshaw, Colorado State University, www.insectimages.org; třetí obrázek zleva: Louis Tedders, USDA Agricultural Research Service, www.insectimages.org; čtvrtý obrázek zleva: Russ Ottens, The University of Georgia, www.insectimages.org; slunéčka na listu: Scott Bauer/Agricultural Research Service, USDA