Neuvěřitelně odolné želvušky

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V JAPONSKU

▪ ŽELVUŠKY najdete po celém světě. Žijí všude tam, kde je voda nebo vlhko — v mechu, ledu, potocích a řekách, horkých pramenech, jezerech, oceánech a možná i na vaší zahradě. Jsou to drobounká zvířátka, ale patří k nejodolnějším z celého stvoření. Želvušky jsou tak malé, že je okem sotva uvidíte. Jejich krátké tělo složené ze čtyř článků je kryté ochrannou pokožkou. Mají osm nožek zakončených drápky.

Želvušky tvoří kmen Tardigrada, což doslova znamená „pomalochodci“. Jsou jich stovky druhů. Samičky kladou jedno až třicet vajíček. V několika hrstech vlhkého písku nebo hlíny je možné najít desetitisíce těchto drobných tvorů. Nejspolehlivějším místem, kde je můžete hledat, je však mech na střechách.

Želvušky dokáží přežít i v těch nejextrémnějších podmínkách. „Exempláře držené osm dní ve vakuu, pak přenesené na tři dny do helia při pokojové teplotě a následně na několik hodin vystavené teplotě –272 °C (–458 °F) opět ožily, když se znovu dostaly do normální pokojové teploty,“ vysvětluje Encyclopædia Britannica. Dokáží také přežít mnohosetkrát silnější radiaci, než je ta, která by zabila člověka. A přinejmenším teoreticky by mohly po nějakou dobu přežít i vakuum ve vesmíru.

Jejich tajemství spočívá ve schopnosti upadnout do takzvané anabiózy, což je stav podobný smrti, ve kterém se jejich životní funkce zpomalují na méně než 0,01 procenta normálu. Jinými slovy, je prakticky nezjistitelné, zda jsou ještě naživu. Do anabiózy se želvušky dostávají tak, že nejprve zatáhnou nožky do svého těla, úbytek vody nahradí speciálním cukrem a stočí se do malého, voskem pokrytého soudečku. Když se znovu dostanou do běžného vlhkého prostředí, během několika minut až několika hodin se proberou k aktivnímu životu. V jednom případě se k životu úspěšně probraly želvušky, které byly v anabióze 100 let!

I tito drobouncí „lezoucí tvorové“ nenápadným, ale úžasným způsobem chválí Jehovu. (Žalm 148:10, 13)

[Podpisek obrázku na straně 30]

© Diane Nelson/Visuals Unlimited