Barvení látek — včera a dnes

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRITÁNII

VŠIMLI jste si už, jak barvy ovlivňují naše pocity? Není divu, že v průběhu celých dějin se lidé snažili barvit látky, ze kterých se vyrábějí oděvy.

Když si kupujeme oblečení, látkové dekorace nebo látky, ze kterých si takové věci chceme ušít, přejeme si, aby se barvy nevypraly ani nevybledly. Chtěli jsme se něco dozvědět o tom, jak se látky barví a jak se vyvíjely tradiční barvířské metody. Navštívili jsme proto Muzeum barev Společnosti barvířů a koloristů v Bradfordu na severu Anglie. * Viděli jsme tam některá neobvyklá barviva, jež se v tomto řemesle v průběhu staletí používala.

Barviva v minulosti

Až do druhé poloviny 19. století barviva na tkaniny pocházela výlučně z přírodních zdrojů, jako byly rostliny, hmyz a měkkýši. Například boryt barvířský byl zdrojem modrého barviva (1), rezeda žlutá poskytovala žluté barvivo (2) a mořena barvířská zase červené. Černé barvivo pocházelo z kampeškového dubu a fialové barvivo z jistého druhu lišejníku. Zdrojem velmi drahého purpurového barviva známého jako tyrský nebo císařský purpur byly ostranky, druh mořských plžů (3). Purpurem byly barveny oděvy římských císařů.

Významní a bohatí lidé však nosili oděvy barvené přírodními materiály dávno před érou římských císařů. (Ester 8:15) Například červená barviva se získávala ze samiček jednoho druhu červců (4). Ti patrně byli zdrojem červcového šarlatového barviva, jímž byly obarveny látky použité starověkými Izraelity při stavbě svatostánku a při výrobě oděvů pro velekněze. (2. Mojžíšova 28:5; 36:8)

Postup při barvení

Expozice v Muzeu barev ukazují, že většina barvicích postupů je poměrně složitá a rozhodně se nejedná o pouhé ponoření příze či tkaniny do barvicí lázně. V mnoha případech je jedním z kroků při barvicích postupech také použití mořidla. To je látka, která se dokáže navázat na barvenou tkaninu a současně na sebe váže barvivo. Díky mořidlu se barvivo spojí s vlákny a přestane být rozpustné ve vodě. Jako mořidlo se používá mnoho chemických látek, z nichž některé jsou zdraví nebezpečné.

Při některých barvicích postupech může vznikat nepříjemný zápach. Tak to bylo u dlouhého a složitého procesu, při kterém se získávalo barvivo zvané turecká červeň. Barvily se  jím bavlněné tkaniny, jež pak dostávaly zářivě červenou barvu, která neztratila na sytosti světlem, praním ani bělením. Tento postup se v jednu dobu skládal z 38 kroků a trval až čtyři měsíce. Některé z nejkrásnějších tkanin vystavených v muzeu jsou právě ty, které byly barvené v turecké červeni (5).

Příchod syntetických barviv

První barvivo, které nepocházelo z přírodních surovin, objevil v roce 1856 William Henry Perkin. Část expozice vysvětluje, jak se toto zářivé purpurové barvivo nazvané mauvein podařilo Perkinovi získat. Do konce 19. století bylo vyrobeno mnoho dalších syntetických barviv zářivých odstínů. Dnes se průmyslově vyrábí přes 8 000 druhů syntetických barviv (6). Jediné přírodní produkty, které se dnes běžně používají, jsou barviva z kampeškového dubu a z červců.

Expozice barev a textilií také ukazuje, jakými speciálními postupy se dnes barví umělá vlákna. V současnosti je v největší oblibě viskózové hedvábí, které se komerčně začalo vyrábět v roce 1905. Chemickým složením se podobá bavlně, takže se dalo barvit většinou barviv, která tehdy byla k dispozici. Od té doby však bylo potřeba vyvinout několik nových druhů barviv pro novější syntetické materiály, jako je acetátové hedvábí, polyester, nylon a syntetické polymery na bázi akrylonitrilu.

Problematická stálost barev

Když si koupíme nový oděv nebo tkaninu, chceme, aby měly stálou barvu. Pravda je ale taková, že vlivem slunce nebo prášků při častém praní barva vybledne. Tkaniny mohou změnit barvu také působením potu nebo když jsou vyprány s tkaninami jiných barev. Stálost barev závisí na tom, jak pevné jsou vazby mezi molekulami barviva a vlákny. Opakované praní a vliv pracích prášků, jejichž účelem je odstraňovat skvrny, způsobí, že se barvivo oddělí od vláken a tím barva vybledne. Výrobci barviv proto testují, zda negativní vliv světla, praní, pracích prášků a potu na stálost barev nepřesahuje přijatelné limity.

Návštěva muzea nás podnítila, abychom se více zajímali o to, z čeho jsou vyrobeny oděvy, které nosíme. To, co nás zaujalo nejvíc, byly důmyslné postupy používané k tomu, aby barvy tkanin zůstaly stálé navzdory častému praní.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 24]

Fotografie 1–4: S laskavým svolením Colour Museum, Bradford (www.colour-experience.org)

[Podpisky obrázku na straně 25]

Fotografie 5: S laskavým svolením Colour Museum, Bradford (www.colour-experience.org); Fotografie 6: Clariant International Ltd., Švýcarsko