Z Egypta do měst celého světa

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

ITALSKÝ časopis Archeo o nich napsal: „‚Vycestovaly‘ ze země svého původu a staly se hmatatelným symbolem velké civilizace, která je vytvořila.“ Pocházejí z Egypta, ale většina z nich opustila tuto zemi už velmi dávno. Dostaly se na taková místa, jako je Istanbul, Londýn, Paříž, Řím a New York. Například v Římě jsou ozdobou mnoha slavných náměstí, jak se o tom může každý návštěvník přesvědčit. O čem je vlastně řeč? O obeliscích.

Obelisk je čtyřhranný kamenný pilíř, který se směrem vzhůru zužuje a končí špicí ve formě pyramidy. Ten nejstarší pochází z doby asi před 4 000 lety a i tomu nejmladšímu je kolem 2 000 let.

Obelisky jsou obvykle z červené žuly. Starověcí Egypťané je vytesávali z jediného bloku kamene a vztyčovali je před hrobkami a chrámy. Některé jsou opravdu gigantické. Největší dosud stojící obelisk se tyčí do výše 32 metrů nad jedním římským náměstím a váží asi 455 tun. Většina obelisků je ozdobená hieroglyfy.

Tyto monumenty byly vztyčovány k poctě slunečního boha Ra na znamení díků za jeho ochranu a za vítězství, která dopřál egyptským panovníkům. Byly také prostředkem k vznášení proseb. Jejich tvar byl údajně odvozen od tvaru pyramid. Obelisky byly symbolem slunečních paprsků, které ohřívají a osvětlují zemi.

Kromě toho sloužily obelisky také k oslavě faraonů. Nápisy, které na nich jsou, vychvalují různé egyptské panovníky. O jednom z nich je na obelisku napsáno, že to byl „oblíbenec [boha] Ra“, a jiný, že byl „krásný . . . jako Atum“, bůh zapadajícího slunce. Na jiném obelisku je nápis, který oslavuje vojenské schopnosti jistého faraona těmito slovy: „Jeho moc je jako moc Monceva [boha války], býk, který pošlapává cizí země a pobíjí buřiče.“

První obelisky byly postaveny v egyptském městě Jonev (biblický On). Předpokládá se, že toto jméno znamená „město sloupu“ a že to možná poukazuje na samotné obelisky. Řekové označovali Jonev jako Héliopolis neboli „město slunce“, protože pro Egypťany bylo střediskem slunečního kultu. Řeckému jménu Héliopolis odpovídá hebrejské Bet-šemeš, „dům slunce“.

Prorok Jeremjáš v biblické knize, která nese jeho jméno, mluví o tom, že budou rozbity „sloupy z Bet-šemeše, který je v egyptské zemi“. Může to být narážka na héliopolské obelisky. Modlářské náboženství, které tyto sloupy představovaly, Bůh odsoudil. (Jeremjáš 43:10–13)

Tesání a přeprava

Jak se obelisky získávaly, je možné zjistit na základě největšího z těchto monumentů. Leží opuštěný nedaleko Asuánu, v lomu, kde byl vytesáván. Postup byl asi takový: Když dělníci objevili vhodnou kamennou vrstvu, na horní straně ji vyhladili a pak podél bočních stran, vrcholu i základny budoucího obelisku vytesali hluboké žlaby. Potom pod obeliskem vytesávali otvory a zasunovali do nich trámy, dokud se celá spodní strana obelisku neoddělila od skály. Monolit vážil 1 170 tun, což znamená, že byl těžší než jakýkoli jiný kamenný blok, který kdy starověcí Egypťané vytesali. Později měl být dopraven k Nilu a po řece převezen na místo určení.

Ukázalo se však, že v obelisku jsou pukliny, které se nedaly opravit, a tak byly práce zastaveny a obelisk zůstal ležet tam, kde byl. Pokud by byl dokončen, měřil by 42 metrů se základnou 4 krát 4 metry. Jakým způsobem Egypťané obelisky vztyčovali, se však dodnes neví.

 Z Egypta do Říma

Roku 30 př. n. l. se Egypt stal římskou provincií. Různí římští císaři si přáli zkrášlit hlavní město významnými monumenty, a tak bylo do Říma přepraveno až 50 obelisků. Za tímto účelem bylo potřeba postavit speciální obrovské lodě. I v Římě byly obelisky dál úzce spojeny s uctíváním slunce.

Po pádu Římské říše bylo hlavní město vypleněno, obelisky byly většinou povaleny a upadly do zapomenutí. Když byly později v troskách starověkého města objeveny, někteří papežové začali uvažovat o jejich vztyčení. Římskokatolická církev uznávala, že obelisky byly „egyptským králem zasvěceny slunci“ a že kdysi „přinášely marnou velkolepost svatokrádežným pohanským chrámům“.

Opětovné vztyčení prvních obelisků se konalo za vlády papeže Sixta V. (1585–1590). V rámci ceremoniálu byly obelisky zaříkávány, dostaly požehnání, byly kropeny svěcenou vodou a pálilo se při tom kadidlo. Před vatikánským obeliskem biskup zpíval: „Zaříkávám tě, abys nosil svatý kříž a byl zbaven veškeré pohanské nečistoty a všech hrozeb duchovní nepravosti.“

Když dnes turisté obdivují obelisky, které v Římě stojí, asi uvažují o tom, kolik důmyslu bylo zapotřebí k tomu, aby takový monument byl vytesán, přepraven a vztyčen. Možná se také pozastaví nad paradoxem, že obelisky používané při uctívání slunce jsou dnes ozdobou města papežů.

[Obrázek na straně 15]

Luxor, Egypt

[Obrázek na straně 15]

Řím

[Obrázek na straně 15]

New York

[Obrázek na straně 15]

Paříž