Co říká Bible

Je náš život předurčen?

Jednoho rána se dva muži, kteří spolu jeli do práce, rozhodli zkrátit si cestu a vydat se ulicí, kde jeden z nich dříve bydlel. Cestou uviděli, jak z oken nějakého domu šlehají plameny. Zastavili a s pomocí žebříku, který ve svém nákladním autě vezli, zachránili matku a jejích pět dětí. Když o tom vyšla zpráva v novinách, psalo se v ní: „Možná to byl osud.“

MNOZÍ lidé si myslí, že o všem, co se jim stane, ať už je to dobré nebo špatné, je předem rozhodnuto nějakou vyšší silou. Například reformátor Jan Kalvín, který žil v 16. století, napsal: „Předurčením rozumíme Boží věčný úradek, jímž Bůh určil, co se má stát s každým člověkem. Nestvořil totiž všechny lidi ke stejnému údělu, ale některé předem stanovil k věčnému životu a jiné k věčnému zavržení.“

Skutečně Bůh předem určuje všechno, co uděláme, a jak to s námi nakonec dopadne? Co o tom říká Bible?

„Logika“ předurčení

Ti, kdo v předurčení věří, uvažují asi takto: Bůh je vševědoucí. Ví všechno, tedy i to, co se stane v budoucnosti. Ví, jak každý z nás naloží se svým životem, a už teď ví, kdy přesně a jakým způsobem každý z nás zemře. Tito lidé se domnívají, že když člověk stojí před nějakým rozhodnutím, nemůže se rozhodnout jinak, než jak to předvídal a předurčil Bůh. V opačném případě by totiž Bůh vševědoucí nebyl. Zdá se vám tento názor rozumný? Podívejme se, k jakému závěru bychom na jeho základě museli dojít.

 Jestliže vaši budoucnost už předurčila nějaká vyšší síla, pak je zcela zbytečné dbát o své zdraví a bezpečnost. To, zda se rozhodnete kouřit, nebo nekouřit, nijak neovlivní vaše zdraví ani zdraví vašich dětí. To, zda si v autě zapnete pásy, nemá žádný vliv na vaši bezpečnost. Taková logika však postrádá smysl. Ze statistik totiž vyplývá, že těm, kdo nebezpečí předcházejí, hrozí menší riziko úmrtí. Lehkomyslnost naopak může mít katastrofální následky.

Podívejme se ještě na jiný argument. Pokud se Bůh rozhodl znát předem všechno, pak ještě před tím, než stvořil Adama a Evu, musel vědět, že ho nakonec neposlechnou. Když však Bůh Adamovi řekl, že nesmí jíst ze ‚stromu poznání dobrého a špatného‘, protože jinak zemře, opravdu už tehdy věděl, že Adam z onoho stromu nakonec pojí? (1. Mojžíšova 2:16, 17) A když první lidské dvojici říkal „buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi“, věděl přitom, že z jejich vyhlídky na nádherný život v ráji nakonec nebude nic? Ovšemže ne. (1. Mojžíšova 1:28)

Myšlenka, že Bůh zná všechna lidská rozhodnutí předem, by v konečném důsledku znamenala, že za všechno, co se děje — včetně válek, bezpráví a utrpení —, je také zodpovědný. Je to opravdu tak? Na to dostaneme jasnou odpověď, když prozkoumáme, co o sobě říká on sám.

„Vyvolíš si“

V Bibli čteme, že „Bůh je láska“ a že „miluje právo“. Své ctitele vždy vybízel: „Nenáviďte, co je špatné, a milujte, co je dobré.“ (1. Jana 4:8; Žalm 37:28; Amos 5:15) Své věrné služebníky Bůh opakovaně povzbuzoval k tomu, aby se pro bezúhonný způsob života sami rozhodli. Když například uzavíral smlouvu se starověkým izraelským národem, prostřednictvím Mojžíše jim řekl: „Dnes proti vám opravdu beru za svědky nebesa a zemi, že jsem ti předložil život a smrt, požehnání a zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo.“ (5. Mojžíšova 30:19) Určil snad Bůh předem, jak se každý z nich rozhodne? To evidentně ne.

Jozue, další z vůdců Božího lidu ve starověku, své krajany nabádal: „Vyvolte si dnes, komu budete sloužit . . . Pokud jde o mne a mou domácnost, my budeme sloužit Jehovovi.“ (Jozue 24:15) Také Boží prorok Jeremjáš pronesl následující vybídku: „Poslechni, prosím, Jehovův hlas v tom, co k tobě mluvím, a povede se ti dobře a tvá duše bude žít dál.“ (Jeremjáš 38:20) Cožpak by spravedlivý a milující Bůh lidi vybízel, aby jednali správně, a sliboval jim za to odměnu, kdyby předem věděl, že se jim to nemůže podařit? Ne, protože v tom případě by taková vybídka byla pokrytecká.

Ať už vás tedy v životě potká něco dobrého či špatného, příčinou není to, že by předem bylo nevyhnutelně určeno, co se má stát. K ‚nepředvídaným událostem‘ často dochází v důsledku toho, jak se rozhodují jiní lidé — ať už jsou jejich rozhodnutí moudrá, nebo nerozumná. (Kazatel 9:11) Váš život opravdu není naplánován předem a to, jaká bude vaše věčná budoucnost, závisí na vašich rozhodnutích.

CO MYSLÍTE?

▪ Rozhodl Bůh už předem, že Adam a Eva zhřeší? (1. Mojžíšova 1:28; 2:16, 17)

▪ Díky kterým Božím vlastnostem si můžeme být jisti, že náš život není předurčen? (Žalm 37:28; 1. Jana 4:8)

▪ Co je naší odpovědností? (Jozue 24:15)

[Praporek na straně 13]

Ze statistik vyplývá, že těm, kdo předcházejí nebezpečí, hrozí menší riziko úmrtí