Proč jsem odešel od cirkusu

Vypráví Marcelo Neím

NARODIL jsem se v Montevideu v Uruguayi. Rodiče věřili v Boha, ale k žádnému náboženství nepatřili. Maminka tragicky zahynula, když mi byly asi čtyři roky. Bydlel jsem potom u příbuzných, kteří mě vychovávali tak, aby se ze mě stal slušný člověk. Když mi bylo dvacet, rozhodl jsem se, že budu cestovat, abych poznal různé země a kultury.

V Kolumbii jsem začal pracovat jako pomocná síla v cirkusu. Viděl jsem, jak byli artisté šťastní, když jim diváci tleskali, a tak jsem se chtěl stát jedním z nich. Cvičil jsem artistiku na jízdním kole a postupně jsem používal stále menší kolo. Nakonec jsem dokázal jezdit na kole, které mělo pouze dvanáct centimetrů, takže se mi vešlo do dlaně. Bylo to jedno z nejmenších kol na světě. Byl jsem populární v celé Jižní Americe. V pětadvaceti letech jsem přijel do Mexika a pracoval tam v několika cirkusech.

Můj život se dramaticky mění

Cirkus jsem miloval. Hodně jsem cestoval, pobýval v těch nejlepších hotelech a jedl v drahých restauracích. Zároveň jsem ale cítil, že můj život je prázdný a že nemám žádnou vyhlídku do budoucna. Jednou odpoledne se stalo něco, co změnilo můj život. Kolega, který v cirkusu uváděl představení, mi dal knihu Zjevení — Jeho slavné vyvrcholení se přiblížilo!, kterou předtím od někoho dostal. * Po představení jsem ji četl až do rána. I když nebylo snadné všemu porozumět, uchvátilo mě vysvětlení toho, co znamená šarlatově zbarvené divoké zvíře a kdo je nevěstka z biblické knihy Zjevení. (Zjevení 17:3–18:8) Když jsem jednoho dne uklízel obytný přívěs, který jsem si koupil, našel jsem jinou knihu od stejného vydavatele. Měla název Můžeš žít navždy v pozemském ráji.* Bylo pro mě snazší ji pochopit a já si rychle uvědomil, že musím začít kázat. To, co jsem si přečetl, jsem ihned vyprávěl každému, koho jsem potkal.

Postupem času jsem toužil setkat se s nějakým svědkem Jehovovým. V knize Zjevení — Jeho slavné vyvrcholení se přiblížilo! bylo telefonní číslo dívky, která knihu dala mému kolegovi z cirkusu a která byla svědkem. Na číslo jsem zavolal a mluvil s jejím otcem. Pozval mě  na sjezd do města Tijuana. Fascinovalo mě, jak hezky se tam k sobě všichni chovali, a došel jsem k závěru, že to musí být pravé náboženství. V každém městě, do kterého náš cirkus přijel, jsem vyhledal sál Království, chodil tam na shromáždění a bral si literaturu, kterou jsem pak příležitostně rozdával.

Potom se stalo ještě něco, co mě utvrdilo v tom, že jsem na správné cestě. Svědkové Jehovovi mě pozvali na Slavnost na památku Kristovy smrti a vysvětlili mi, jak je tato událost pro křesťany důležitá. Ten večer jsme ale měli premiéru nového představení, a tak jsem si myslel, že na Památnou slavnost rozhodně nebudu moct přijít. Úpěnlivě jsem se proto modlil k Jehovovi a stalo se něco nečekaného. Dvě hodiny před začátkem představení byla přerušena dodávka elektrického proudu. Díky tomu jsem mohl jít na Památnou slavnost a po ní jsem se stihl vrátit do cirkusu a předvést své číslo. Zdálo se, že Jehova vyslyšel mou modlitbu.

Jednou jsem čekal ve frontě v bance a přitom rozdával traktáty. Viděl mě jeden křesťanský starší a pochválil mě za mou horlivost. Doporučil mi, abych se na kazatelské činnosti začal podílet organizovaně se sborem. Láskyplně mi vysvětlil, že k tomu potřebuji udělat určité změny ve svém životě. V období, kdy jsem o těchto změnách uvažoval, jsem dostal nabídku velmi dobře placeného angažmá v cirkusu ve Spojených státech. Nevěděl jsem, pro co se rozhodnout. Přál jsem si jet do Spojených států, ale nebyl jsem si jist, zda bych tam mohl pokračovat ve způsobu života, pro který jsem se rozhodl. Byla to moje první zkouška a nechtěl jsem Jehovu zklamat. K velkému překvapení mých kolegů jsem odešel od cirkusu, začal jsem se pravidelně scházet se sborem, nechal jsem si ostříhat dlouhé vlasy a udělal jsem i další změny, abych mohl sloužit Jehovovi.

Vedu spokojený život a nelituji svého rozhodnutí

Těsně před tím, než jsem se v roce 1997 dal pokřtít jako svědek Jehovův, přišla druhá zkouška. Dostal jsem další příležitost odjet do Spojených států, abych vystupoval v oblíbeném televizním programu v Miami. Z finančního hlediska to byla velmi výhodná nabídka. Já jsem se však chtěl dát pokřtít a žít v souladu s tím, že jsem se zasvětil Jehovovi. I tuto příležitost jsem odmítl, což zástupci televize nedokázali pochopit.

Někteří lidé se mě ptají, zda někdy lituji toho, že jsem odešel od cirkusu. Říkám jim, že Jehovovo přátelství a lásku bych nikdy nevyměnil za život, který jsem vedl předtím. Jsem teď celodobým křesťanským služebníkem, což sice nepřináší potlesk, slávu ani světské bohatství, ale jsem šťastný, protože můj život má smysl. Těším se na pozemský ráj a na to, až bude vzkříšena moje maminka. (Jan 5:28, 29)

[Poznámka pod čarou]