Něco vyššího než instinkt

„Pokud se otázka osobní morálky zúží pouze na to, že každý má svobodu volby, a nestanoví se přitom žádné zásady, podle nichž by bylo možné posoudit, zda je taková volba dobrá, nebo špatná, pak se vzniklé morální vakuum nevyhnutelně musí vyplnit nějakými zákony.“ (DR. DANIEL CALLAHAN)

ZMÍNĚNÝ postřeh výše citovaného odborníka je dnes až příliš pravdivý, což je vidět z toho, že kvůli rostoucímu morálnímu vakuu musejí vlády v mnoha částech světa vydávat stále větší počet zákonů, jejichž cílem je držet zločinnost na uzdě. Na prvním Summitu nigerijských matek vyjádřil prezident Nigérie hluboké znepokojení nad budoucností této africké země. Neměl však na mysli politiku ani chudobu, ale „problém daleko hlubší“ — totiž „všeobecný úpadek . . . základních hodnot v rodině i zaměstnání, a to jak na lokální, tak i celostátní úrovni“.

V Británii byl proveden průzkum mezi 1 736 matkami a zjistilo se, že „tradiční společenská jednotka v podobě rodiny se rozpadá v důsledku upadajících morálních měřítek a v důsledku vzestupu počtu rodin jen s jedním rodičem“. K morálnímu rozkladu společnosti dochází i v Číně. Lidé zde začínají s pohlavním životem dříve a mají více sexuálních partnerů, než tomu bylo kdy v minulosti, uvádí časopis Time. „Je to můj život a můžu si s ním dělat, co chci,“ řekla jedna mladá Číňanka, která se holedbala tím, že měla už více než 100 partnerů.

Mravní rozklad je zřejmý i mezi těmi, kdo zastávají nějaké odpovědné postavení. „Lidé se už na své politiky a nadřízené nedívají jako na příklady hodné napodobení,“ uvedl Javed Akbar v kanadských novinách Toronto Star. Řekl, že politikové, generální manažeři, a dokonce i náboženští představitelé jsou „v mravním ohledu zjevně bezpáteřní“.

Proč takový úpadek?

Příčinu tohoto neblahého trendu je potřeba hledat ve více činitelích. Jedním z nich je všudypřítomný duch vzpoury proti tradičním hodnotám. Například v jednom průzkumu provedeném na jihu Spojených států se odhalilo, že většina studentů na vyšších odborných školách se domnívá, že „určit, co je správné a co nesprávné, si musí každý sám“.

Politolog Zbigniew Brzezinski se dotkl ještě dalšího faktoru. Napsal, že dnešní společnost „se soustřeďuje především na okamžité uspokojení přání jednotlivce v prostředí, v němž se osobní a kolektivní hédonismus stává hlavním motivem jednání“. * Morální nezávislost, chamtivost  a uspokojení sebe sama se sice mohou zdát lákavé, ale přispívají opravdu ke štěstí, spokojenosti a lepším vztahům s druhými?

Ježíš řekl, že „moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky“. (Matouš 11:19) Jsou dnes lidé šťastnější a spokojenější, když se poddávají upadajícím mravním měřítkům? Přemýšlejme o některých důsledcích, k nimž patří rostoucí nedůvěra, nejistota, narušené vztahy, děti vyrůstající bez otce nebo bez matky, pandemie pohlavně přenášených chorob, nechtěná těhotenství, drogová závislost a násilí. Tyto skutečnosti rozhodně nesvědčí o tom, že by lidé byli šťastnější a spokojenější, ale spíš naopak — o tom, že zažívají zármutek a pocity zklamání. (Galaťanům 6:7, 8)

Boží prorok Jeremjáš byl ve své době svědkem podobné situace, a proto pronesl následující inspirovaný výrok: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Ano, Bůh nás nestvořil tak, abychom na něm mohli být nezávislí — abychom si sami mohli určovat, co je správné a co nesprávné. To, co se nám snad jeví jako dobré, nám ve skutečnosti může velmi ublížit. Bible totiž v Příslovích 14:12 říká: „Existuje cesta, která je před mužem přímá, ale její pozdější konec jsou cesty smrti.“

Nepřítel v nás

Co je jedním z důvodů, proč potřebujeme v mravních otázkách nějaké vedení? To, že naše srdce nás může klamat. „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ říká Bible v Jeremjášovi 17:9. Pokud znáte někoho, kdo je jednak zrádný a jednak zoufalý, důvěřovali byste mu snad? Samozřejmě, že ne. Přesto srdce každého z nás může vykazovat právě tyto rysy. Proto nás Bůh sice otevřeně, ale zároveň láskyplně varuje: „Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý, ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.“ (Přísloví 28:26)

 Výše zmíněný text nám ukazuje, že místo abychom důvěřovali ve své vlastní nedokonalé schopnosti, měli bychom se nechat vést moudrostí od Boha. Díky tomu se vyhneme mnoha léčkám. Drahocenná moudrost je snadno dostupná všem, kdo po ní upřímně touží. „Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať stále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání.“ (Jakub 1:5)

Důvěřujte Bohu „celým svým srdcem“

Bible o našem Stvořiteli říká: „Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ (5. Mojžíšova 32:4) Podobně jako masivní skála je i Jehova spolehlivou oporou, a můžeme si proto být zcela jistí, že nám poskytne prospěšné mravní i duchovní vedení, ať už se ocitneme v jakékoli situaci. V knize Přísloví 3:5, 6 se říká: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“

Vždyť kdo by nám mohl poskytnout lepší vedení než náš Stvořitel, který zná dokonce i počet ‚vlasů na naší hlavě‘? (Matouš 10:30) Navíc se prokazuje jako náš pravý přítel, protože nás má natolik rád, že s námi jedná za všech okolností čestně — i když je pro nás pravda někdy hořkou pilulkou. (Žalm 141:5; Přísloví 27:6)

Všimněme si také, že Jehova nás nenutí, abychom se jeho vedení podřizovali. Místo toho si přeje, abychom jej poslouchali z lásky. „Já, Jehova, jsem . . . Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit. Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ (Izajáš 48:17, 18) Necítíte se snad k takovému Bohu přitahováni? Navíc nám své moudré rady dal ochotně k dispozici ve svém inspirovaném Slově, Svaté Bibli, která je nejrozšířenější knihou na světě. (2. Timoteovi 3:16)

Nechte se v životě vést Božím slovem

O Svatém Písmu žalmista napsal: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě.“ (Žalm 119:105) Díky lampě, která svítí našim nohám, vidíme bezprostřední nebezpečí, zatímco světlo na naší vozové cestě osvětluje stezku, která je před námi. Jednoduše řečeno, Boží slovo nás může v životě bezpečně vést a pomáhat nám, abychom se ve všem rozhodovali moudře a v souladu se správnými zásadami, ať už se to týká našeho současného života nebo naší budoucnosti.

Jako příklad si uveďme Kázání na hoře. V tomto krátkém proslovu, který je zaznamenán v 5. až 7. kapitole Matoušova evangelia, Ježíš Kristus mluvil o štěstí, lásce, nenávisti, milosrdenství, morálce, modlitbě, o úsilí zbohatnout a mnoha dalších námětech, které jsou dnes stejně aktuální, jako byly tehdy. V Ježíšově řeči se zračilo tak hluboké pochopení lidské povahy, že „zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování“. (Matouš 7:28) Najděte si chvilku čas a toto kázání si přečtěte. Pravděpodobně zapůsobí i na vás.

„Neustále proste“ Boha o pomoc

Je pravda, že jednat v souladu s Boží vůlí není vždy jednoduché. Náš vnitřní boj s hříchem Bible přirovnává k válce. (Římanům 7:21–24) S Boží pomocí však tento boj můžeme vyhrát. Ježíš řekl: „Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete . . . Každý totiž, kdo prosí, dostává a každý, kdo hledá, nalézá.“ (Lukáš 11:9, 10) Jehova skutečně neopustí nikoho, kdo se upřímně snaží jít po úzké cestě vedoucí k věčnému životu. (Matouš 7:13, 14)

Všimněme si příkladu Franka, který byl v době, kdy začal se svědky Jehovovými studovat Bibli, závislý na tabáku. Když si přečetl 2. Korinťanům 7:1 a dospěl ke správnému závěru, že svým zlozvykem si z Božího hlediska ‚poskvrňuje tělo‘, rozhodl se s kouřením přestat. Jednat v souladu s tímto rozhodnutím však pro Franka nebylo zase tak jednoduché. Jednou dokonce lezl po zemi po čtyřech a hledal nějaký nedopalek, který by si zapálil.

Při tomto nedůstojném jednání si uvědomil, jak je návykem na tabák zotročen. (Římanům 6:16) Proto se vroucně modlil o pomoc, začal chodit  na všechna shromáždění místního křesťanského sboru svědků Jehovových a nad svým zlozvykem zvítězil. (Hebrejcům 10:24, 25)

Uspokojujte své duchovní potřeby

Frankova zkušenost je jen jedním z mnoha příběhů, které dokládají, že Bible lidem poskytuje v mravních i náboženských otázkách to nejlepší vedení. Navíc může člověku dodat sílu, aby v souladu s takovými zásadami i jednal. Není proto divu, že Ježíš řekl: „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ (Matouš 4:4)

Když si Boží drahocenné rady bereme k srdci, máme z toho bohatý užitek — a to v duševním, citovém, duchovním i tělesném ohledu. Žalm 19:7, 8 říká: „Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět [neboli ji oživuje]. . . . Nařízení od Jehovy jsou přímá, rozradostňují srdce; Jehovovo přikázání je čisté, rozzařuje oči [nadějí a pochopením Božího záměru].“

Prostřednictvím Bible nám tedy Jehova nejen pomáhá správně nastavit náš morální kompas a vést už nyní ten nejuspokojivější život, ale také nám osvětluje budoucnost. (Izajáš 42:9) V následujícím článku je ukázáno, že před lidmi, kteří se nechávají Bohem vést, se otevírá nádherná budoucnost.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 4 a 5]

Váš osobní mravní „kompas“

Člověk dostal do vínku drahocenný dar — totiž svědomí. Díky němu měli lidé z každého národa i kmene v průběhu celých dějin nějakou soustavu morálních měřítek, přičemž tyto mravní kodexy mají mnoho společných rysů. (Římanům 2:14, 15) Svědomí však není neomylným vodítkem, protože může být zdeformováno falešnými náboženskými naukami, různými filozofiemi, předsudky a nesprávnými touhami. (Jeremjáš 17:9; Kolosanům 2:8) Podobně jako pilot někdy musí okalibrovat své navigační přístroje, musíme i my kontrolovat a v případě potřeby přenastavit svůj mravní a duchovní kompas podle spravedlivých měřítek ‚Toho, kdo nám dává ustanovení‘, tedy Jehovy Boha. (Izajáš 33:22) Na rozdíl od lidských měřítek chování, která se z generace na generaci mohou měnit, Boží dokonalá měřítka zůstávají neměnná. Bůh říká: „Já jsem Jehova, nezměnil jsem se.“ (Malachiáš 3:6)

[Rámeček na straně 7]

Rady přispívající ke spokojenosti a štěstí

CO VEDE KE ŠTĚSTÍ

„Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (MATOUŠ 5:3)

„Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (SKUTKY 20:35)

„Šťastní jsou ti, kdo slyší Boží slovo a dodržují je!“ (LUKÁŠ 11:28)

JAK SI ZÍSKAT DŮVĚRU

„Mluvte každý z vás pravdu se svým bližním.“ (EFEZANŮM 4:25)

„Zloděj ať již nekrade.“ (EFEZANŮM 4:28)

„Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné.“ (HEBREJCŮM 13:4)

JAK PĚSTOVAT DOBRÉ VZTAHY

„Všechno . . ., co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (MATOUŠ 7:12)

„Ať [manžel] miluje svou manželku jako sám sebe; . . . manželka by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu.“ (EFEZANŮM 5:33)

„Dále . . . velkoryse jeden druhému odpouštějte.“ (KOLOSANŮM 3:13)

JAK PŘEDCHÁZET KONFLIKTŮM A JAK JE ŘEŠIT

„Nikomu neodplácejte zlé zlým.“ (ŘÍMANŮM 12:17)

„Láska je trpělivá a laskavá. . . . Nevypočítává urážky.“ (1. KORINŤANŮM 13:4, 5)

„Ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ (EFEZANŮM 4:26)