Co říká Bible

Stačí „být dobrým člověkem“?

„ŽIJU tak, jak nejlépe umím, a snažím se být dobrým člověkem,“ říká mladá žena Allison. Mnozí lidé mají podobný názor. Domnívají se, že takový přístup k životu je to jediné, co od nás Bůh vyžaduje.

Někdo jiný je přesvědčen, že i když se dopustíme těžkého hříchu, Bohu na tom nezáleží, pokud celkově žijeme slušně. Myslí si, že Bůh spíš odpouští, než aby odsuzoval.

Na otázku, co znamená „být dobrým člověkem“, samozřejmě odpoví každý podle svého. Ale co k tomu říká Bible? Co máme dělat, abychom měli Boží schválení? Jakého člověka Bůh považuje za dobrého?

Proč se nechat vést Stvořitelem

Jehova Bůh je naším Stvořitelem, a proto má právo poskytovat nám mravní vedení. (Zjevení 4:11) Zákony a zásady, jimiž se máme řídit ve svém chování a ve svém náboženství, Bůh poskytuje v Bibli. Svému lidu řekl: „Uposlechněte můj hlas, a budete činit věci podle všeho, co vám přikazuji; a jistě se stanete mým lidem a já se stanu vaším Bohem.“ (Jeremjáš 11:4)

Z Božího stanoviska tedy „být dobrým člověkem“ znamená poznat Boží měřítka a přizpůsobit jim svůj život. Představme si, že bychom se chtěli s někým spřátelit. Přirozeně bychom chtěli vědět, jak se k němu máme chovat, a potom bychom jednali tak, aby se mu to líbilo. Bible ukazuje, že se můžeme — podobně jako patriarcha Abraham — stát Jehovovými přáteli, tedy lidmi, kteří mají jeho přízeň. (Jakub 2:23) A vzhledem k tomu, že Boží měřítka jsou daleko vyšší než naše, nemůžeme očekávat, že by je Bůh nějak měnil podle toho, jaké hodnoty uznáváme my osobně. (Izajáš 55:8, 9)

Proč je důležité poslouchat

Opravdu vzbudíme Boží nelibost, jestliže „méně závažné“ příkazy nebudeme respektovat? Někteří lidé se možná domnívají, že poslouchat jisté „menší“ příkazy není důležité. Ale žádný Boží zákon nelze přehlížet jako nedůležitý. V Bibli, v 1. Jana 5:3, čteme: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání.“ Povšimněme si, že Boží příkazy zde nejsou nijak rozlišovány. Jestliže se ze všech sil snažíme zachovávat všechny Boží zákony, dáváme Bohu najevo nesobeckou lásku. (Matouš 22:37)

Jehova není přísný perfekcionista. Jestliže skutečně litujeme toho, co jsme provedli, a usilovně se snažíme už to neopakovat, ochotně nám odpouští. (Žalm 103:12–14; Skutky 3:19) Ale je možné některé zákony úmyslně přehlížet a domnívat se, že to vynahradíme poslušností v jiných věcech? Podívejme se na jeden biblický příklad, který ukazuje, že takové uvažování je nesprávné.

Izraelský král Saul se rozhodl, že z Božích příkazů bude poslouchat jen některé. Když vedl  válku s Amalekity, dostal pokyn, že nemá ušetřit jejich dobytek. Všechny kusy měl ‚usmrtit‘. Ačkoli jinými pokyny se Saul řídil, tento neuposlechl a to ‚nejlepší z bravu a dobytka‘ ušetřil. Proč? On sám a ostatní z lidu chtěli mít ty nejlepší kusy pro sebe. (1. Samuelova 15:2–9)

Když se prorok Samuel ptal Saula, proč neuposlechl Boží příkaz, Saul se ohradil a tvrdil, že poslouchal. Vyjmenoval to dobré, co on a jeho lid udělali, včetně toho, že Bohu přinesli oběti. Samuel se zeptal: „Má Jehova tolik potěšení v zápalných obětních darech a obětech jako v poslušnosti Jehovova hlasu? Pohleď, poslouchat je lepší než oběť, věnovat pozornost je lepší než tuk beranů.“ (1. Samuelova 15:17–22) Jestliže tedy v něčem Boha neposloucháme, žádnými oběťmi ani sebelepšími skutky to nemůžeme vynahradit.

Boží měřítka jsou dokladem jeho lásky

Jehova je láskyplný a neočekává, že sami přijdeme na to, jak se mu zalíbit. V Bibli nám poskytuje zřetelné mravní vedení. Ve skutečnosti říká: „To je ta cesta. Choďte po ní.“ (Izajáš 30:21) Když se necháme Bohem vést, vyvarujeme se zklamání a nejistoty, v níž bychom tápali, kdybychom se snažili sami si vybírat mezi protichůdnými lidskými názory na mravnost. A můžeme se spolehnout, že Boží vedení je vždy k našemu dobru a že nás Jehova „vyučuje k [našemu] prospěchu“. (Izajáš 48:17, 18)

Jestliže si chceme sami určovat, co znamená „být dobrým člověkem“, dostáváme se do nebezpečí. Proč? Všichni máme vrozený sklon k sobectví. Naše srdce nás může klamat. (Jeremjáš 17:9) Jestliže se nám některé Boží požadavky zdají obtížné nebo omezující, snadno bychom je mohli začít považovat za nedůležité.

Například dva lidé, kteří nejsou v manželství, se rozhodnou, že spolu budou mít pohlavní styky. Domnívají se, že jde čistě o jejich osobní věc, protože se to netýká nikoho dalšího. Možná si uvědomují, že jejich jednání biblickým měřítkům neodpovídá, ale říkají si, že pokud „to nikomu neublíží“, Bůh pravděpodobně nebude nic namítat. Jejich touha by je mohla zaslepit, takže by neviděli plný dosah a následky svého jednání. Bible varuje: „Existuje cesta, která je před mužem přímá, ale její pozdější konec jsou cesty smrti.“ (Přísloví 14:12)

Ve všech Jehovových zákonech se zrcadlí jeho láska k lidem a jeho přání, abychom se vyhnuli trápení. Jestliže lidé překračují Boží měřítka týkající se sexuální morálky nebo chování v jiných ohledech, pak nejsou v životě ani šťastnější, ani úspěšnější. Mnozí si tím život velice zkomplikovali. Jestliže se naproti tomu Božími zákony řídíme, pomáhá nám to vést dobrý život a zbytečně neškodit sobě ani druhým. (Žalm 19:7–11)

Jestliže si upřímně přejete být lidmi, které Bůh považuje za dobré, ze všech sil se snažte řídit se jeho vedením. Potom se sami přesvědčíte, že Jehovova ‚přikázání nejsou břemenem‘. (1. Jana 5:3)

ZAJÍMALO BY VÁS?

▪ Proč bychom měli přijmout vedení od našeho Stvořitele? (Zjevení 4:11)

▪ Musíme poslouchat všechny Boží příkazy? (1. Jana 5:3)

▪ Proč není moudré určovat si vlastní mravní měřítka? (Přísloví 14:12; Jeremjáš 17:9)

[Obrázek na straně 21]

Zastáváte Boží názor na morálku?