Krok 6

Nepřehlížejte pocity svých dětí

Proč je to důležité? Je přirozenou touhou a potřebou dítěte, aby ti, kdo jsou pro něj nejdůležitější — jeho rodiče —, věděli, co prožívá. Pokud rodiče mají ve zvyku pocity dítěte zlehčovat nebo vyvracet, pak dítě pravděpodobně ztratí chuť o sobě mluvit. Dokonce může začít pochybovat o tom, zda je schopné pojmenovat své pocity a mít vlastní názor.

Proč je to náročné? Děti mají sklon vyjadřovat své názory a pocity přehnaným způsobem. Je pravda, že to, co dítě řekne, může někdy rodiče vyvést z míry. Dítě například prožije nějaký nezdar nebo zklamání, a tak prohlásí: „Nechce se mi žít.“ * Rodiče mají tendenci své děti instinktivně chránit, a proto možná zareagují slovy: „Něco takového vůbec neříkej!“ Mohou se totiž obávat, že pokud by uznali oprávněnost negativních myšlenek a pocitů dítěte, vlastně by ho v nich utvrdili.

Co pomáhá: Jednejte podle biblické rady, že člověk má být „rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k zlobě“. (Jakub 1:19) Všimněte si, jaký postoj dal najevo Jehova Bůh — negativní pocity mnoha svých věrných služebníků rozhodně nepřehlížel, což je patrné z toho, že je nechal zaznamenat do Bible. (1. Mojžíšova 27:46; Žalm 73:12, 13) Jedním z takových služebníků byl například Job. Když prožíval mimořádně těžkou zkoušku, vyslovil přání zemřít. (Job 14:13)

Je zřejmé, že některé Jobovy pocity a myšlenky nebyly úplně správné, a proto bylo na místě usměrnění. Jehova však Jobovi jeho pocity nevyvracel a nechal ho domluvit. Respektoval jeho důstojnost tím, že trpělivě naslouchal, když se mu svěřoval se svým trápením. Teprve potom Joba laskavě usměrnil. Jeden otec se vyjádřil následovně: „Vzhledem k tomu, že Jehova mi dává možnost, abych se mu v modlitbě svěřoval se svým trápením, myslím, že je správné, abych i já svým dětem dal možnost, aby se mi svěřovaly se všemi svými pocity, ať už jsou pozitivní nebo negativní.“

Až příště budete v pokušení říci svému dítěti, „to si jenom namlouváš“ nebo „to nemyslíš vážně!“, připomeňte si Ježíšovo známé pravidlo: „Právě jak chcete, aby lidé činili vám, stejně čiňte jim.“ (Lukáš 6:31) Představte si například, že v práci by s vámi jednali velmi nelaskavě nebo že byste zažili určité zklamání, možná kvůli nějaké vlastní chybě. Se svými pocity byste se svěřili blízkému příteli a řekli byste mu, že situaci v práci vůbec nezvládáte. Jaká reakce by vám byla příjemná? Kdyby řekl, že takové pocity nejsou správné, a dodal, že jste si to zavinili sami? Nebo byste byli raději, kdyby řekl: „Máš to opravdu těžké. Musel to být velmi náročný den.“

Děti, stejně jako dospělí, daleko snáz přijmou radu, když cítí, že ten, kdo jim radí, jim opravdu rozumí a chápe problémy, s nimiž se potýkají. V Božím slově čteme: „Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení, a jeho rtům to dodává přesvědčivosti.“ (Přísloví 16:23)

Co můžete udělat pro to, aby každou vaši radu dítě bralo vážně?

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 8]

„Odpovídá-li někdo na nějakou záležitost dříve, než ji vyslechne, je to z jeho strany pošetilost.“ (Přísloví 18:13)