Bolest zubů — Dějiny utrpení

Honosně oblečený šarlatán se na tržišti středověkého města chlubí tím, že dokáže bezbolestně vytrhnout zub. Z davu přihlížejících vystoupí jeho společník, dělá, jako by měl strach, a šarlatán předstírá, že mu trhá zub. Pak zvedne ruku nad hlavu a v prstech drží zakrvácenou stoličku, aby ji všichni mohli vidět. Netrvá dlouho a lidé trpící bolestí zubů se nechávají připravit o zuby i o peníze. Bubny a trubky přehlušují jejich bolestivý křik, aby to další zákazníky neodradilo. Během několika dní mohou pacienti dostat otravu krve, ale to už je šarlatán dávno pryč.

MÁLOKTERÝ člověk trpící bolestí zubů je dnes odkázán na pomoc takových podvodníků. Současní stomatologové umí bolesti zubů nejen zbavit, ale často dokážou nemocný zub i zachránit. Přesto mnoha lidem nahání představa zubní ordinace hrůzu. Když se ale podíváme, jak zubní lékaři pomáhali pacientům v minulosti, možná si budeme více vážit toho, co pro nás dělají dnes.

Zubní kaz je údajně druhou nejčastější nemocí lidstva hned za rýmou. Nejedná se ale o žádnou novodobou chorobu. Z veršů, které sepsal král Šalomoun, je patrné, že staří lidé ve starověkém Izraeli běžně trpěli ztrátou zubů. (Kazatel 12:3)

I králové trpěli

Královna Alžběta I. sice vládla celé Anglii, ale bolesti zubů poručit nedokázala. Jeden německý host, který uviděl její černé zuby, prohlásil, že to byla „vada, kterou Angličané mají asi proto, že jedí příliš mnoho cukru“. V prosinci 1578 bolest zubů trápila královnu ve dne v noci. Lékaři jí doporučovali, aby si nemocný zub nechala vytrhnout, ale ona nechtěla. Je možné, že důvodem byl strach z bolesti při trhání. Londýnský biskup John Aylmer se snažil královnu povzbudit, a tak si v její přítomnosti sám nechal jeden zub vytrhnout. Možná i jeho zub byl zkažený, nicméně i tak to byl šlechetný čin. Biskup už byl totiž v letech a mnoho zubů už neměl.

Když obyčejný člověk potřeboval v té době vytrhnout zub, šel k holiči nebo ke kováři. Časem si čím dál více lidí mohlo dovolit koupit cukr, a tak přibývalo i bolesti zubů. Proto bylo zapotřebí více šikovných lidí, kteří by dokázali zuby trhat. Někteří lékaři a chirurgové se tedy začali o léčbu nemocných zubů zajímat. Každý z nich byl vlastně samouk, protože odborníci sobecky střežili svá obchodní tajemství, aby nepřišli o zákazníky. O nemocech zubů navíc neexistovaly prakticky žádné knihy.

Asi sto let po Alžbětě I. žil francouzský král Ludvík XIV. Bolest zubů jej trápila po většinu života. V roce 1685 si nechal vytrhnout všechny zuby vlevo nahoře. Podle některých názorů byla právě infekce zubů příčinou toho, že vydal katastrofální rozhodnutí, kterým v tom roce  zrušil ve Francii náboženskou svobodu. Tento čin vedl ke krvavému pronásledování náboženských menšin.

Počátky moderní stomatologie

Ke vzniku zubního lékařství přispěl okázalý životní styl Ludvíka XIV. a vliv, který to mělo na pařížskou aristokracii. Úspěch u dvora a ve společnosti závisel na tom, zda člověk dobře vypadal, a tak rostla poptávka po zubních protézách. Ty sice přispívaly k lepšímu vzhledu, ale člověk se s nimi příliš nenajedl. Vznikla nová skupina lékařů — zubaři, kteří se starali o šlechtickou klientelu. Předním pařížským zubařem byl Pierre Fauchard, který získal zkušenosti v chirurgii, když sloužil u francouzského námořnictva. Kritizoval chirurgy za to, že vytrhávání zubů nechávali na obyčejných holičích a šarlatánech, a byl první, kdo se označil za zubního chirurga.

V roce 1728 Fauchard porušil zvyk chránit obchodní tajemství a vydal knihu, v níž popsal všechny zubařské postupy, které znal. Začal být proto nazýván otcem stomatologie. Byl první, kdo pacienty usazoval do zubařského křesla, místo aby je nechával sedět na zemi. Vymyslel také pět nástrojů na vytrhávání zubů, ale chtěl pro pacienty dělat víc. Zkonstruoval i zubní vrtačku a přišel na několik způsobů, jak vyplnit díry po zubním kazu. Naučil se, jak vyplňovat kořenový kanálek a jak ke kořenu připevnit umělý zub. Zubní protézy vyráběl ze slonoviny a opatřoval je pružinou, aby dobře držely. Díky Fauchardovi se stomatologie stala profesí. Jeho vliv sahal dokonce až za Atlantský oceán.

Utrpení prvního amerického prezidenta

Asi sto let po smrti Ludvíka XIV. trpěl bolestmi zubů George Washington. Od jeho 22 let mu téměř každý rok vytrhli jeden zub. Bolesti zubů mu velmi ztěžovaly úlohu velitele americké kontinentální armády. Když se v roce 1789 stal prvním prezidentem Spojených států, téměř žádné zuby už neměl.

Washingtona trápilo také to, že chybějící zuby a špatně sedící protéza negativně ovlivňovaly jeho vzhled. Velmi mu totiž záleženo na tom, aby jako první prezident nového národa dobře působil na lidi. V té době se protézy nevyráběly podle otisků, ale vyřezávaly se ze slonoviny, takže špatně držely. Stejným problémem jako Washington trpěli i angličtí gentlemani. Suchý anglický humor má své kořeny údajně v tom, že se pánové nechtěli smát s otevřenými ústy, aby jim nebyly vidět protézy.

Říká se, že Washington měl dřevěnou zubní protézu, ale podle všeho je to jen legenda. Protéza, kterou používal, byla vyrobena ze slonoviny, olova a lidských zubů. Jeho zubaři je zřejmě získali od vykradačů hrobů. Obchodníci s lidskými zuby také chodili za armádami a po bitvě vytrhávali zuby mrtvým a umírajícím. Zubní protézy proto byly luxusem, který si mohli dovolit jen bohatí. Pro běžné lidi začaly být dostupné až v polovině 19. století, kdy byl objeven proces vulkanizace kaučuku. Tak se získávala guma, která se používala při výrobě protéz. Washingtonovi zubaři byli sice ve své době špičkovými odborníky, ale příčinu bolesti zubů neznali.

Pravda o bolesti zubů

Od starověku si lidé mysleli, že bolest zubů způsobují červi, a tato teorie přetrvala až do 18. století. V roce 1890 Willoughby Miller, americký zubař pracující na Berlínské univerzitě v Německu, zjistil, jak vzniká zubní kaz,  který je hlavní příčinou bolesti zubů. Určité bakterie se s oblibou živí cukrem a produkují kyselinu, která zuby poškozuje. Dá se ale zubnímu kazu nějak předcházet? Na to se přišlo náhodou.

Celá desetiletí si zubaři v americkém státě Colorado kladli otázku, proč tam má tolik lidí skvrny na zubech. Nakonec se zjistilo, že příčinou bylo nadměrné množství fluoridu v pitné vodě. Při studiu tohoto problému si však vědci všimli něčeho, co mělo později celosvětový dopad na prevenci zubního kazu — u lidí, kteří vyrostli tam, kde pitná voda neobsahovala dostatek fluoridu, se zubní kaz objevoval ve větší míře. Fluorid, který se přirozeně vyskytuje v mnoha vodních zdrojích, je součástí zubní skloviny. Když je ideální množství fluoridu dodáno lidem, v jejichž vodě ho není dostatek, výskyt zubního kazu u nich klesne až o 65 procent.

Záhada tak byla vyřešena. Ve většině případů je bolest zubů způsobena zubním kazem, ke kterému přispívá cukr. Fluorid naopak zubnímu kazu brání. Je však jasné, že není náhradou za důkladné čištění zubů kartáčkem a dentální nití.

Hledání bezbolestné stomatologie

Než byla objevena anestetika, zubařské zákroky způsobovaly pacientům nepopsatelnou bolest. Zubaři vydlabávali citlivé nemocné zuby ostrými nástroji a vzniklou dutinu pak vyplňovali tak, že do ní vtloukali rozžhavený kov. V té době ještě neznali jiný způsob léčby, a proto zub s infikovanou dření umrtvovali tím, že do kořenového kanálku zavedli rozžhavený železný drát. Než byly k dispozici speciální nástroje a anestetika, děsivým zážitkem bylo i trhání zubu. Lidé podstupovali taková muka jen proto, že žít s bolestí zubů bylo ještě horší. Po staletí se sice používaly rostlinné přípravky, jako je opium, konopí a mandragora, ale ty bolest pouze utlumily. Mohli lidé očekávat, že někdy přijde doba, kdy lékařské zákroky budou bezbolestné?

Roku 1772 anglický chemik Joseph Priestley poprvé vyrobil oxid dusný neboli rajský plyn. Brzy na to se zjistilo, že působí jako anestetikum. Nikdo jej však k takovému účelu nevyužil až do roku 1844. Dne 10. prosince 1844 se zubař Horace Wells z Hartfordu v americkém státě Connecticut zúčastnil přednášky, při které se lidé pro zábavu nadýchali rajského plynu. Wells si všiml, že jeden z nich si následkem působení plynu poranil holeň o těžkou lavici, ale nejevil žádné známky bolesti. Wellse ihned napadlo, že by mohl rajský plyn využít jako anestetikum. Byl to totiž soucitný člověk a dělalo mu velké starosti, že svým pacientům způsoboval bolest. Než však plyn použil na druhých, vyzkoušel ho sám na sobě. Hned následující den se posadil do zubařského křesla, nadýchal se plynu tak, že ztratil vědomí, a jeho kolega mu pak vytrhl zub moudrosti. To byl historický okamžik — bezbolestná stomatologie byla konečně na světě! *

Od té doby prošel tento lékařský obor velkým technologickým rozvojem. Když tedy navštívíte zubní ordinaci dnes, zjistíte, že to není tak strašný zážitek.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 28]

Slonovinová zubní protéza George Washingtona, prvního amerického prezidenta

[Podpisek]

S laskavým svolením National Museum of Dentistry, Baltimore, MD

[Obrázek na straně 29]

Umělecké znázornění prvního zubařského zákroku, při kterém byl jako anestetikum použit oxid dusný, 1844

[Podpisek]

S laskavým svolením National Library of Medicine

[Podpisek obrázku na straně 27]

S laskavým svolením National Library of Medicine