Jak zadarmo obohatit svůj jídelníček

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE FINSKU

MNOHO rodin ve Skandinávii s oblibou sbírá lesní plody. Například ve Finsku mohou lidé chodit i do soukromých lesů a obdivovat krásnou přírodu. Nesmí tam však způsobit žádnou škodu a nesmí se přibližovat k domům. Právo volného vstupu není psaným zákonem, ale je to dávná skandinávská tradice. Díky ní lidé mohou v lese trhat květiny a sbírat houby nebo lesní plody vlastně všude, kde se dají najít.

Ve Finsku se vyskytuje asi 50 druhů lesních rostlin, které mají plody v podobě bobulí. * Většina z nich je jedlých. Tři nejběžnější jsou borůvky, morušky a brusinky. (Viz rámečky na následujících stranách.)

Lesní plody různých barev a chutí jsou vítaným obohacením jídelníčku a jsou velmi zdravé. Kniha Luonnonmarjaopas (Lesní plody) uvádí: „Lesní plody, které ve Skandinávii rostou během dlouhých [letních] dnů, mají sytou barvu, hezky voní a jsou bohaté na vitaminy i minerály.“ Kromě toho obsahují vlákninu, která pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi a snižuje množství cholesterolu. V lesních plodech jsou také flavonoidy — fenylové sloučeniny, které mají příznivý vliv na zdraví.

Vyplatí se ale lesní plody sbírat? „Hodně se tím ušetří, protože v obchodech jsou lesní plody docela drahé. Když si je nasbíráte sami, máte jistotu, že jsou čerstvé,“ říká Jukka, který sbírá lesní plody velmi rád. Jeho manželka Niina poukazuje na další výhodu: „Když jdeme do lesa, je to příležitost udělat si tam pěkný rodinný piknik.“

„Pokud s sebou máte děti, je důležité pořád na ně dávat pozor, aby nesnědly nějakou neznámou bobuli nebo aby se neztratily,“ dodává Niina. Opatrnost je na místě, protože plody některých rostlin jsou jedovaté.

 Jako většina Skandinávců, i Jukka a Niina se v lese cítí velmi dobře. „Les miluji,“ říká Niina. „Je tam takové příjemné ticho a čistý čerstvý vzduch. Vždycky mě to osvěží. I dětem se v lese moc líbí.“ Pro Jukku a Niinu je les klidným a příjemným prostředím k přemýšlení a k rodinným rozhovorům.

Lesní plody jsou nejchutnější a nejvýživnější, když jsou čerstvě nasbírané. Čerstvé však nevydrží dlouho. Pokud si na nich chce člověk pochutnat i v zimě, musí je nějak konzervovat. Dříve je lidé mívali ve sklepě, ale dnes je obvykle dávají do mrazničky. Z mnoha lesních plodů se také dělají marmelády a šťávy.

Jeden z autorů knihy Svenska Bärboken (Lesní plody Švédska) vhodně napsal: „Je to opravdové potěšení, když si v tom nejstudenějším zimním období můžete vytáhnout sklenici zavařeného léta, přivolat tak vzpomínky na něj a také touhu, aby zase přišlo.“ Lesní plody je možné využívat mnoha způsoby. Ke snídani jsou výborné v jogurtu, müsli nebo ovesné kaši. Dělají se z nich také vynikající dorty a koláče. A marmeláda nebo džem z lesních plodů mohou být barevným doplňkem řady jídel.

Mnoho lidí nakupuje lesní plody v obchodě. Zkuste si ale představit, že jste v lese, je krásný den, dýcháte svěží vzduch, užíváte si klidu a všude kolem vás rostou barevné lesní plody. To není špatný způsob, jak zadarmo obohatit svůj jídelníček. Možná si při takové příležitosti vzpomenete na žalmistova slova: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ (Žalm 104:24)

[Poznámka pod čarou]

 [Rámeček a obrázky na straně 24 a 25]

BORŮVKA ČERNÁ (Vaccinium myrtillus)

Borůvky patří mezi nejoblíbenější lesní plody. Dělají se z nich kompoty, dezerty, džemy nebo šťávy. Vynikající jsou také borůvkové koláče. Z čerstvých borůvek je možné připravit i výborný koktejl. Pokud byste si ale chtěli na borůvkách pochutnat tajně, raději to nezkoušejte. Prozradí vás totiž modrý jazyk a rty.

[Rámeček a obrázky na straně 25]

OSTRUŽINÍK MORUŠKA (Rubus chamaemorus)

Moruškám se dobře daří na odlehlých místech, například v mokřinách. Ve Finsku jsou rozšířené převážně na severu. Šťavnaté a výživné morušky jsou bohaté na vitaminy A a C. Obsahují třikrát až čtyřikrát více vitaminu C než pomeranče. Jsou tak ceněné, že se jim někdy říká zlato z mokřin. Tyto sladké plody dodávají lahodnou chuť různým dezertům a dělá se z nich také výborný likér.

[Podpisek]

Reijo Juurinen/Kuvaliiteri

[Rámeček a obrázky na straně 25]

BRUSINKA OBECNÁ (Vaccinium vitis-idaea)

Brusinky jsou ve Finsku a Švédsku nesmírně oblíbené. Brusinkový džem nebo marmeláda jsou vítaným obohacením prostřeného stolu. Z těchto sytě červených plodů se také dělají kompoty, džemy, šťávy a dezerty. Brusinky vydrží dlouho čerstvé, protože obsahují přírodní kyseliny, které působí jako konzervační látky. Vysoká kyselost jim dodává výraznou chuť, na kterou je potřeba si zvyknout.

[Rámeček na straně 25]

Není to jen zábava

Sbírání lesních plodů může být příjemné a odměňující, ale někdy jsou s ním spojeny určité obtíže. * Pasi a Tuire jsou manželé z Laponska, kteří sbírají lesní plody pro sebe i na prodej. Při sběru je někdy obklopí celá hejna obtížného hmyzu, jako jsou komáři a muchničky. „Je to opravdu nepříjemné. Lezou vám dokonce do úst a do očí,“ říká s odporem Tuire. Do určité míry je však možné se před hmyzem chránit vhodným oblečením a repelentem.

Také cesta lesem může být náročná, a to zvláště tehdy, když jdete mokřinou. Někdy si myslíte, že šlápnete na pevnou půdu, ale místo toho se propadnete do bahna. Pasi a Tuire vysvětlují, že i samotné sbírání může být namáhavé. Když jste několik hodin ohnutí nebo ve dřepu, mohou vás rozbolet záda a nohy.

Problémem může být i hledání lesních plodů. Pasi říká: „Chce to hodně vytrvalosti, než najdete vhodné místo.“ A Tuire dodává: „Někdy nás hledání vyčerpá víc než sběr.“ Nasbírané lesní plody je potřeba také očistit, což znamená další práci.

Vzhledem k těmto obtížím někteří lidé lesní plody nesbírají a nechávají je čtyřnohým obyvatelům lesa. Pasi a Tuire, podobně jako mnoho jiných nadšenců, se přesto každý rok vydávají do lesů a mokřin. Radost ze sběru lesních plodů mnohonásobně převyšuje oběti, které kvůli tomu musí přinést.

[Poznámka pod čarou]