Zlomená srdce a otřesená víra

„VŠUDE ležela mrtvá těla a my jsme vůbec nemohli poznat místo, kde stával náš dům,“ řekl jeden muž ze Srí Lanky poté, co v prosinci 2004 vlny tsunami zničily jeho vesnici. V jednom článku pojednávajícím o této katastrofě redaktor jistého náboženského časopisu napsal, že se někdy přistihne, jak se „modlí skrze zaťaté zuby“.

Mnozí lidé považují přírodní pohromy za trest od Boha. Jistý fejetonista popsal jeden ničivý hurikán jako „pěst Boží“. Ve Spojených státech někteří duchovní mluvili například o hurikánu Katrina jako o „Boží zlobě“ vylité na „města hříchu“. Militantní buddhisté na Srí Lance obvinili křesťany, že za tsunami mohou právě oni, a tak se náboženský rozkol mezi těmito dvěma skupinami ještě prohloubil. Správce jednoho hinduistického chrámu se domníval, že bůh Šiva se rozzlobil, protože lidé nevedli dobrý způsob života. Jistý buddhistický duchovní ve Spojených státech o přírodních katastrofách prohlásil: „Nevíme, proč se takové věci dějí. A vlastně ani nevíme, proč jsme zde.“

Když vidíte záběry poničených domů a posloucháte zprávy o tom, kolik lidí přišlo o život a jak hluboce to jiné zasáhlo, možná si někdy říkáte: ‚Proč Bůh takové utrpení připouští?‘ Nebo vás snad napadlo, že Bůh musí mít nějaké pádné důvody, proč dovoluje, aby se všechny ty věci děly, ale že nám tyto důvody nesdělil. O zmíněné otázce budou pojednávat následující články. Je v nich poukázáno také na určité praktické kroky, které mohou lidé podniknout, aby snížili riziko toho, že utrpí nějaké zranění nebo že přijdou o život, když nějaká přírodní katastrofa hrozí nebo skutečně nastane.

[Obrázek na straně 3]

Mnoho duchovních nezná odpověď na otázku, proč Bůh připouští přírodní katastrofy