Co říká Bible

Proč brát ohled na životní prostředí?

ZDÁ se, že lidská činnost dnes poškozuje naši planetu daleko víc než kdykoli dříve. Hrozba takových problémů, jakým je například globální oteplování, je stále závažnější, a proto se vědci, vlády i průmyslové koncerny snaží v zájmu ekologie vyvíjet ještě větší úsilí.

Máme my jako jednotlivci odpovědnost přispívat k péči o životní prostředí? A pokud ano, tak do jaké míry? Bible nám poskytuje pádné důvody, proč jednat způsobem, který je pro naši planetu prospěšný, a také nám pomáhá, abychom v tomto ohledu byli vyrovnaní.

Jednejme v souladu se záměrem Stvořitele

Jehova Bůh vytvořil naši planetu tak, aby se pro lidi stala domovem podobným zahradě. Prohlásil, že všechno, co udělal, je „velmi dobré“, a člověku dal za úkol, „aby [zemi] obdělával a pečoval o ni“. (1. Mojžíšova 1:28, 31; 2:15) Jak se Bůh dívá na současný stav země? Je jasné, že její devastování ho uráží. Ve Zjevení 11:18 je totiž napsáno, že ‚zničí ty, kdo ničí zemi‘. Proto bychom k problémům, které se týkají naší planety, neměli být lhostejní.

Bible nás ujišťuje, že Bůh ‚učiní všechny věci nové‘, a v té době budou také napraveny škody, které na zemi člověk napáchal. (Zjevení 21:5) Ale i když víme, že Bůh zemi obnoví, neměli bychom dospět k závěru, že nezáleží na tom, jak nyní jednáme. Naopak, záleží na tom. Jak tedy můžeme dávat najevo, že se na naši planetu díváme podobně jako Bůh a že podporujeme jeho záměr, aby se stala rájem?

Napomáhejme udržovat zemi čistou

Je běžné, že při lidské činnosti vzniká odpad. Jehova moudře zavedl přírodní cykly země, které tento odpad odstraňují — čistí vzduch, vodu a půdu. (Přísloví 3:19) Naše jednání by s těmito procesy mělo být v souladu. Musíme si tedy dávat pozor,  abychom ke zhoršování životního prostředí zbytečně nepřispívali. Tím ukážeme, že své bližní milujeme jako sami sebe. (Marek 12:31) Podívejme se na jeden zajímavý příklad z biblických dob.

Bůh dal Izraelitům pokyn, aby lidské výkaly zakopávali „vně tábora“. (5. Mojžíšova 23:12, 13) Jednak tím byly v táboře zajištěny hygienické podmínky a jednak se proces rozkladu těchto organických látek urychlil. Podobně i dnes se praví křesťané snaží odstraňovat veškerý odpad rychle a řádným způsobem. Zvláštní pozornost bychom měli věnovat likvidaci toxických látek.

Velkou část odpadu je možné třídit a recyklovat. Pokud třídění odpadu nařizují místní zákony, pak jejich dodržování patří k tomu, že splácíme „césarovy věci césarovi“. (Matouš 22:21) Třídění odpadu možná vyžaduje nějaké úsilí navíc, ale dáváme tím najevo, že chceme, aby naše planeta byla čistá.

Neplýtvejme přírodním bohatstvím

K tomu, abychom si zajistili to, co k životu potřebujeme — potravu, přístřeší a palivo —, musíme čerpat z přírodních zdrojů. Způsob, jakým tyto zdroje využíváme, ukazuje, zda je pokládáme za dar od Boha. Když Izraelité v pustině zatoužili jíst maso, Jehova jim poskytl množství křepelek. Oni však byli chamtiví a vzali si jich mnohem víc, než kolik mohli sníst. To, že projevili sobectví a tímto darem plýtvali, Jehovu velmi rozhněvalo. (4. Mojžíšova 11:31–33) Bůh se od té doby nezměnil. Zodpovědní křesťané se proto vyhýbají zbytečnému plýtvání, které by mohlo být projevem chamtivosti.

Někteří lidé se domnívají, že mají právo na to, aby energii nebo jiné zdroje využívali neomezeně. Přírodním bohatstvím bychom však neměli mrhat jenom proto, že jím země oplývá nebo že si to můžeme dovolit. Když Ježíš zázračně nasytil velké množství lidí, dal pokyn, aby zbylé ryby a chléb byly posbírány. (Jan 6:12) Dbal na to, aby jídlem, které jeho Otec zázračně opatřil, se neplýtvalo.

Buďme ve svém úsilí vyrovnaní

Každý den děláme rozhodnutí, která mohou mít na životní prostředí určitý vliv. Vzniká tedy otázka, zda k tomu, abychom do životního prostředí nezasahovali žádným negativním způsobem, je třeba zaujmout extrémní postoj a žít stranou od lidské společnosti. Bible nic takového nedoporučuje. Uvažujme o tom, jaký příklad dal v tomto směru Ježíš. Když byl na zemi, vedl normální život. Díky tomu mohl vykonat kazatelské dílo, kterým ho pověřil Bůh. (Lukáš 4:43) Navíc, tehdejší společenské problémy Ježíš odmítal řešit tím, že by se zapojil do politiky. Jasně prohlásil: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36)

Je však na místě přemýšlet o tom, jaký dopad na životní prostředí mají naše rozhodnutí v takových oblastech, jako jsou nákupy pro domácnost, doprava a rekreace. Někteří lidé se například rozhodli, že budou kupovat produkty, které jsou vyrobené způsobem, jenž je k životnímu prostředí šetrný, nebo produkty, které jsou z ekologického hlediska škodlivé co nejméně. Jiní se snaží omezit svůj podíl na činnostech, které působí znečištění nebo při kterých se v nadměrné míře spotřebovávají přírodní zdroje.

Není však žádný důvod, aby člověk svá rozhodnutí týkající se ochrany životního prostředí vnucoval ostatním. Osobní okolnosti a místní podmínky mohou být různé. Nicméně jako jednotlivci jsme za svá rozhodnutí odpovědni. Bible totiž říká, že „každý . . . ponese svůj vlastní náklad“. (Galaťanům 6:5)

Stvořitel svěřil lidem odpovědnost pečovat o zemi. Vděčnost za tento úkol a pokora spojená s úctou k Bohu a k jeho stvořitelskému dílu by nás měly podněcovat k promyšleným a zodpovědným rozhodnutím.

ZAJÍMALO BY VÁS?

▪ Bude Bůh řešit problémy týkající se životního prostředí? (Zjevení 11:18)

▪ Jakou odpovědnost vzhledem k zemi Bůh svěřil lidem? (1. Mojžíšova 1:28; 2:15)

▪ Jak je z Ježíšova příkladu vidět, že je třeba vyhýbat se plýtvání? (Jan 6:12)