Jedinečné Mrtvé moře

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V IZRAELI

JE TO nejslanější, nejníže položené, nejnehostinnější a podle názoru některých lidí nejléčivější moře na zemi. V průběhu dějin bylo nazýváno Páchnoucí moře, Ďáblovo moře a Asfaltové jezero. V Bibli je označováno jako Solné moře a moře Araby. (1. Mojžíšova 14:3; Jozue 3:16) Podle tradice, kterou potvrzují mnozí znalci, jsou v jeho hlubinách rozvaliny Sodomy a Gomory. Proto je také známo jako Sodomské moře nebo moře Lotovo. O Lotovi se totiž v Bibli píše ve spojitosti s dramatickými událostmi, jež postihly tato města. (2. Petra 2:6, 7)

Některá z těchto jmen nevyvolávají představu pěkného místa, které by zvalo k návštěvě. A přece se k tomuto neobyčejnému moři, které se dnes všeobecně nazývá Mrtvé nebo Solné, každoročně sjíždějí tisíce lidí. Proč je tak slané? Je opravdu mrtvé? A je jeho voda zároveň léčivá?

Nejníže položené a nejslanější

Mrtvé moře leží v severní části Velké příkopové propadliny, dlouhého geologického zlomu, který se táhne na jih do východní Afriky. Řeka Jordán se od severu vine dolů, až dospěje k nejnižšímu bodu na zemském povrchu, což je přibližně 418 metrů pod hladinou Středozemního moře. Zde leží vnitrozemské moře, které je na západní straně lemováno judskou pahorkatinou a na východní straně Moabským pohořím v Jordánsku.

Proč je však Mrtvé moře tak slané? Soli — zejména chlorid hořečnatý, sodný a vápenatý, se do Mrtvého moře dostávají s vodou z Jordánu a z menších řek, potoků a pramenů. Odhaduje se, že samotný Jordán sem každoročně přináší 850 000 tun soli. Moře leží tak nízko, že voda nemůže odtéci a může se jedině vypařovat. Za jediný horký letní den se vypaří obrovské množství vody — sedm milionů tun —, což vysvětluje, proč objem jezera nevzrůstá. Voda sice mizí, ale soli a minerální látky zde zůstávají. Proto je Mrtvé moře nejslanějším mořem na zemi — jeho salinita je asi třicet procent, což několikanásobně převyšuje slanost oceánů.

O jedinečné vlastnosti Mrtvého moře se lidé zajímali už v dávných dobách. Řecký filozof Aristoteles slyšel, že toto moře je „tak hořké a slané, že v něm [nežijí] žádné ryby“. V důsledku neobvykle vysoké koncentrace soli je hustota vody tak velká, že díky přirozenému vztlaku mohou i neplavci být nadnášeni na hladině. Židovský historik Flavius Josephus vypráví, že římský vojevůdce Vespasianus chtěl tento jev vyzkoušet, a proto do moře vhodil válečné zajatce.

 Nyní se možná ptáte, jak může být toto moře mrtvé a zároveň léčivé.

Opravdu nejléčivější?

Středověcí cestovatelé po návratu domů vyprávěli o moři, které je bez života — nejsou u něj ptáci, nežijí v něm ryby a nic tam neroste. Dokonce byl rozšířen názor, že páchnoucí výpary z něj jsou smrtelné. Tak se samozřejmě šířila představa o páchnoucím moři, které je mrtvé. Je pravda, že v důsledku vysoké slanosti mohou ve vodách Mrtvého moře přežívat jen jednoduché organismy, například některé přizpůsobivé formy bakterií, a pokud se do něj s přitékající vodou dostanou nešťastnou náhodou nějaké ryby, brzy zahynou.

Avšak přestože v samotném moři podmínky pro život nejsou, nic takového se nedá říci o okolní krajině. Z velké části je sice neúrodná, ale jsou zde také místa úplně jiná — svěží oázy s vodopády a tropickým rostlinstvem. Dobře se zde daří také volně žijícím zvířatům. V blízkosti moře žije 24 druhů savců, například kočka pouštní a vlk arabský, a často zde je vidět také kozorožec horský. U sladkovodních zřídel žije i mnoho obojživelníků, plazů a ryb. Mrtvé moře leží na migrační trase ptactva, a bylo zde proto identifikováno  90 druhů ptáků, mezi nimi například čáp černý a čáp bílý. Je zde také možné spatřit supa bělohlavého a supa mrchožravého.

Ale jak to, že Mrtvé moře má tak vynikající léčivé účinky? V dávných dobách lidé prý tuto vodu pili, protože se domnívali, že je léčivá. Dnes by se něco takového rozhodně nedoporučovalo. Rozumnější se zdá názor, že koupel ve slané vodě působí očistně. Říká se také, že velmi blahodárně působí celé prostředí. Jelikož moře leží v proláklině, je zde atmosféra přirozeně bohatší na kyslík. Vysoká koncentrace bromidu ve vzduchu má údajně uklidňující účinky. Černé bahno bohaté na minerální látky a horké sirné prameny podél pobřeží se využívají při léčení mnoha kožních onemocnění a artritidy. Myrhovník, strom, který dříve rostl v této oblasti, byl vždy velmi oceňován a vyráběly se z něj kosmetické a léčivé přípravky.

Asfalt z moře

Jedním z nejpodivnějších jevů je to, že z Mrtvého moře se uvolňuje živice (asfalt). * Kusy živice jsou občas vidět, jak plavou na hladině. V roce 1905 se v časopise The Biblical World objevila zpráva, že v roce 1834 byl na břeh vyplaven kus živice vážící asi 2 700 kilogramů. O živici bylo uvedeno, že to je „první ropný produkt, který lidé použili“. (Saudi Aramco World, listopad/prosinec 1984) V minulosti se tvrdilo, že se velké kusy vylámou ze dna Mrtvého moře při zemětřesení a že potom plují po hladině. Pravděpodobnější však je, že asfalt prosakuje diapirami neboli puklinami a dostává se nahoru na mořské dno, kde se přichycuje na balvany soli. Když se potom balvany soli rozpustí, kusy asfaltu vyplavou na hladinu.

V průběhu staletí se živice používala k různým účelům — k impregnaci lodí, ve stavebnictví, a dokonce i k odpuzování hmyzu. Existuje názor (někteří odborníci ho však zpochybňují), že Egypťané začali asi v polovině 4. století př. n. l. hojnou měrou používat živici při mumifikování. V oblasti Mrtvého moře tehdy ovládli obchod s živicí Nabatejci, starověký národ, který se v onom území usadil. Živici vytahovali na břeh, řezali ji a pak ji dopravovali do Egypta.

Mrtvé moře je opravdu jedinečné. Bez nadsázky je lze popsat v superlativech — jako nejslanější, nejníže položené, nejnehostinnější a možná také nejléčivější. A rozhodně je to jedno z nejzajímavějších moří na naší planetě.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 27]

ZAJÍMAVÝ NÁLEZ

Historikové říkají, že v minulosti bylo Mrtvé moře rušnou obchodní cestou. Tento názor byl potvrzen nedávným nálezem dvou dřevěných kotev.

Kotvy byly nalezeny na ustupujícím pobřeží Mrtvého moře, nedaleko místa, kde v minulosti ležel starověký přístav En-gedi. Stáří jedné z nich je odhadováno na 2 500 let, takže to je nejstarší kotva, jaká kdy byla v oblasti Mrtvého moře objevena. Stáří druhé z nich je odhadováno na 2 000 let a tvrdí se, že byla vyrobena tehdejší nejlepší římskou technikou.

Dřevěné kotvy se v normální mořské vodě obvykle rozpadají, zatímco kovové vydrží. Ale díky tomu, že v Mrtvém moři je nedostatek kyslíku a velké množství soli, tyto kotvy se zachovaly — bylo konzervováno nejen dřevo, ale i připojená lana, a to vše zůstalo v pozoruhodně dobrém stavu.

[Obrázek]

Dřevěná kotva datovaná do pátého až sedmého století př. n. l.

[Podpisek]

Fotografie © Israel Museum, s laskavým svolením Israel Antiquities Authority

[Obrázek na straně 26]

Vodopády z horkého pramene

[Obrázek na straně 26]

Kozorožec horský

[Obrázek na straně 26]

Na vodní hladině je možné ležet a číst noviny