Kriminalita — Kde hledat řešení?

„Ze studií vyplývá, že většina provinilců, kteří se opakovaně dopustili trestného činu, bude i po návratu z vězení dál žít na úkor společnosti a páchat nevyčíslitelné škody.“ Inside the Criminal Mind, dr. Stanton E. Samenow

BEZ ohledu na to, kde žijeme, zdá se, že dennodenně slyšíme zprávy o odporných zločinech. Logicky vzniká otázka: Jak účinné jsou ty přísné tresty, věznění a další opatření, která mají kriminalitě bránit? Vychovává vězení ze zločinců spořádané občany? A zabývá se vůbec společnost základní příčinou kriminality?

 Pokud jde o současné zastrašovací prostředky, dr. Stanton E. Samenow píše: „Potom, co okusil vězení, je zločinec možná chytřejší a opatrnější, ale nepřestává žít na úkor druhých a dál páchá trestné činy. Ze statistik o recidivách [opětovném páchání trestných činů] vyplývá pouze to, zda byl zločinec natolik lehkovážný, že se dal chytit.“ I když je to paradoxní, lze tedy říci, že pobyt ve vězení zločincům často pomůže, aby zdokonalili své antisociální dovednosti. (Viz rámeček „‚Školy zločinu‘?“ na straně 7.)

Kromě toho zůstává mnoho zločinů nepotrestáno, takže zločinci mohou usoudit, že jednat protizákonně se vyplácí. V důsledku toho si možná více dovolují a jsou otrlejší. Jeden moudrý vládce kdysi napsal: „Protože rozsudek proti špatnému skutku nebyl vykonán rychle, srdce lidských synů se v nich plně naklonilo k činění špatného.“ (Kazatel 8:11)

Mají, nebo nemají na výběr?

Není pro některé lidi kriminalita jedinou možností jak přežít? Dr. Samenow připouští: „Považoval jsem zločin za téměř normální, ne-li dokonce omluvitelnou reakci na nesnesitelnou chudobu, nejistotu a zoufalství, kterými byl naplněn [zločincův] život.“ Rozsáhlý výzkum této problematiky ho však přiměl, aby změnil názor. Usoudil, že „zločinci se sami rozhodují páchat zločiny. Kriminalita . . . je ‚zapříčiněna‘ tím, o čem [onen člověk] přemýšlí, a ne jeho prostředím.“ Dr. Samenow dodává: „Chování je především produktem našeho přemýšlení. Vždy, když něco uděláme, tak před tím, při tom a po tom přemýšlíme.“ Dospěl tedy k závěru, že zločinci nejsou ti poškození, ale že jsou to „škůdci, kteří si svůj způsob života svobodně vybrali“. *

Klíčové je slovo „vybrali“. V jedněch britských novinách se nedávno objevil tento titulek: „Mladí muži z města, kteří se chtějí mít lépe, si vybírají zločineckou dráhu.“ Lidé mají svobodnou vůli a mohou se i za obtížných okolností rozhodnout, jak chtějí jednat. Cožpak nejsou na světě miliony lidí, kteří denně zakoušejí sociální nespravedlnost a chudobu nebo žijí v nefunkční rodině, a přesto se z nich nestávají zločinci? Dr. Samenow říká: „Zločiny mají na svědomí zločinci, a ne špatné čtvrti, neschopní rodiče . . . nebo nezaměstnanost. Kriminalita není zapříčiněna sociálními poměry. Její kořeny je třeba hledat v mysli lidských bytostí.“

Skrytá příčina kriminality

Bible klade důraz na nitro člověka, ne na jeho okolnosti. U Jakuba 1:14, 15 je napsáno: „Každý je . . . zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní touhou. Když se pak touha  stane plodnou, porodí hřích.“ Jestliže člověk přemýšlí o špatných věcech, živí tím v sobě nesprávné touhy. Ty ho pak mohou přivést ke škodlivým skutkům. Pro příklad: Kdo se občas dívá na pornografii, může být po nějaké době tak posedlý sexem, že nakonec své představy uskuteční, byť i nezákonným způsobem.

Je třeba vzít v úvahu i to, co dnes hýbe světem. Lidé se zajímají hlavně o sebe, o peníze, o požitky a o to, jak co nejrychleji uspokojit svoje tužby. V Bibli bylo o naší době předpověděno: „V posledních dnech . . . budou [lidé] milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou . . . suroví, bez lásky k dobru [a] budou spíše milovat rozkoše než milovat Boha.“ (2. Timoteovi 3:1–5) Je smutné, že prostřednictvím filmů, videoher a literatury a také za přispění lidí, kteří by měli dávat dobrý příklad, ale nedávají ho, se šíří postoje, které jsou pro kriminalitu živnou půdou. * To však neznamená, že jednotlivec musí tomu vlivu podléhat. Existují dokonce lidé, kteří mu kdysi podléhali, ale svoje názory a způsob života úplně změnili.

Lidé se mohou změnit!

To, že se někdo jednou vydal cestou zločinu, ještě neznamená, že na ní musí zůstat provždy. Podle knihy Inside the Criminal Mind se mohou osoby, které se v minulosti rozhodly pro zločineckou dráhu, úplně stejně „rozhodnout pro nový směr a naučit se žít odpovědně“.

Příklady ze života dokládají, že změnit se mohou lidé s nejrůznější minulostí. * Předpokladem je, že jsou ochotni přizpůsobit své postoje, pohnutky a způsob myšlení pevně daným měřítkům našeho Stvořitele, a ne proměnlivým lidským hodnotám. Vždyť Bůh nás zná lépe než kdokoli jiný, a navíc má plné právo říkat lidem, co mají považovat za dobré a co za špatné. Proto inspiroval asi 40 bohabojných lidí, aby zapsali to, co je dnes známé pod názvem Svatá Bible. Tato úžasná kniha by mohla být právem označena jako učebnice šťastného a smysluplného života pro celé lidstvo. (2. Timoteovi 3:16, 17)

Změnit se tak, abychom se líbili Bohu, může být těžké, protože se musíme vzepřít svým hříšným sklonům, které nás táhnou jinam. Jeden pisatel Bible dokonce popsal svůj vnitřní konflikt jako ‚válku‘! (Římanům 7:21–25) V tomto boji však zvítězil, protože se nespoléhal na vlastní síly, ale spoléhal na sílu od Boha, jehož inspirované Slovo je „živé a vykonává moc“. (Hebrejcům 4:12)

Zdravá „strava“ dělá divy

Nemocný organismus potřebuje k uzdravení kvalitní stravu. Jídlo se také musí důkladně rozžvýkat a vstřebat, a to vyžaduje čas a úsilí. Podobné je to s naším duchovním zdravím. Dostaví se tehdy, když budeme důkladně přemýšlet o Božích výrocích, takže se nám vstřebají do mysli a do srdce. (Matouš 4:4) Bible říká: „O všem, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném, o tom dále uvažujte . . . a Bůh pokoje bude s vámi.“ (Filipanům 4:8, 9)

Všimněte si, že chceme-li odstranit staré rysy své osobnosti a místo nich rozvinout nové, musíme o Božích myšlenkách ‚dále uvažovat‘. Musíme  být trpěliví, protože duchovní růst nenastane přes noc. (Kolosanům 1:9, 10; 3:8–10)

Jedna žena byla v dětství sexuálně zneužívána, později začala pít, kouřit a brát drogy a později byla odsouzena na doživotí za celou řadu zločinů. Ve vězení začala studovat biblickou pravdu se svědky Jehovovými a brala vážně to, co se dozvídala. K čemu to vedlo? Postupně měnila svou osobnost. Osvojila si křesťanské vlastnosti a už není otrokem destruktivního uvažování a neřestí. Jedním z jejích oblíbených biblických veršů je 2. Korinťanům 3:17, kde se píše: „Jehova je Duch; a kde je Jehovův duch, tam je svoboda.“ Přestože tato žena není na svobodě, cítí se tak svobodně jako nikdy předtím.

Bůh je milosrdný

Pro Jehovu Boha není nikdo předem ztracený případ. * Boží Syn Ježíš Kristus řekl: „Nepřišel jsem, abych volal k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“ (Lukáš 5:32) Je pravda, že změnit se a žít podle biblických měřítek může být těžké. Ale tomu, kdo je trpělivý a přijme pomoc od Boha, se to podaří. K pomoci, kterou Bůh poskytuje, patří i laskavá podpora ze strany duchovně smýšlejících křesťanů. (Lukáš 11:9–13; Galaťanům 5:22, 23) Proto svědkové Jehovovi všude na světě pravidelně docházejí do věznic, aby tam zdarma studovali Bibli s upřímnými muži i ženami, kteří spáchali nejrůznější trestné činy. * V mnoha vězeních také každý týden pořádají křesťanská shromáždění. (Hebrejcům 10:24, 25)

Je pravda, že někteří zločinci opouštějí svůj někdejší způsob života a stávají se pravými křesťany. Bible však otevřeně předpověděla, že bude ‚nezákonnost vzrůstat‘. (Matouš 24:12) Jak bude vysvětleno v následujícím článku, tato předpověď je součástí jednoho většího proroctví, které obsahuje i velmi dobré zprávy.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 5]

Miliony lidí zakoušejí chudobu, a přesto se neuchylují ke kriminalitě

[Rámeček a obrázek na straně 6 a 7]

„DO DVOU LET ZPÁTKY ZA MŘÍŽEMI“

Pod tímto titulkem se v londýnském listě The Times objevila zpráva, že více než 70 procent pachatelů odsouzených v Británii za vloupání a krádeže je během dvou následujících let usvědčeno znovu. Mnoho trestných činů spáchají lidé závislí na drogách, kteří se zoufale snaží sehnat peníze na zaplacení svého drahého, sebezničujícího návyku.

[Rámeček na straně 7]

„ŠKOLY ZLOČINU“?

„Vězení jsou školy zločinu,“ napsal profesor John Braithwaite v časopise UCLA Law Review vydávaném při Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Dr. Stanton E. Samenow ve své knize Inside the Criminal Mind napsal, že „většina zločinců se ze zkušenosti poučí“, ale ne tak, jak to společnost očekává. Vysvětlil: „Ve vězení má člověk dost času a příležitostí poučit se, jak být ještě lepším zločincem. . . . Někteří se skutečně stávají úspěšnějšími. Ponoří se hluboko do světa zločinu, ale jsou natolik mazaní, že unikají dopadení.“

V jedné z dalších kapitol dr. Samenow píše: „Pobytem ve vězení se zločincova osobnost v zásadě nezmění. Bez ohledu na to, zda je na svobodě nebo ve vězení, získá nové kontakty, zasvětí se do nových tajů řemesla a pár svých vlastních triků naučí někoho jiného.“ Jeden mladý trestanec řekl: „Ve vězení jsem se kvalifikoval na učitele zločinu.“