Starověké rukopisy — Jak jsou datovány?

ZNALEC Bible Konstantin von Tischendorf navštívil roku 1844 klášter svaté Kateřiny, který leží v Egyptě na úpatí hory Sinaj. Důkladně prohledával tamější knihovny a našel přitom několik pozoruhodných pergamenů. Tischendorf vystudoval paleografii, * a proto rozpoznal, že tyto pergameny jsou listy ze Septuaginty, z řeckého překladu Hebrejských písem neboli „Starého zákona“. Napsal: „Neviděl [jsem] nic, co by se mohlo pokládat za starobylejší nežli tyto sinajské stránky.“

Tyto pergameny patří do souboru, který se později stal známým jako Sinajský rukopis (Codex Sinaiticus), a datují se do čtvrtého století našeho letopočtu. Sinajský rukopis je pouze jedním z tisíců starověkých rukopisů Hebrejských a Řeckých písem. Tyto rukopisy tvoří velikou pokladnici, z níž vědci čerpají materiál pro své studium.

Vývoj řecké paleografie

Základy systematického studia řeckých rukopisů položil benediktinský mnich Bernard de Montfaucon (1655–1741). Později uveřejňovali výsledky svých studií i další učenci. Tischendorf na sebe vzal obrovský úkol sestavit seznam nejstarších řeckých rukopisů Bible, jež jsou uloženy v evropských knihovnách. Podnikl také několik cest na Střední východ, prostudoval stovky dokumentů a výsledky svého studia publikoval.

Ve 20. století dostali paleografové další pomůcky. Jednou z nich je seznam asi 900 katalogů, který sestavil Marcel Richard. V těchto katalozích je popsáno 55 000 řeckých rukopisů, biblických i mimobiblických, jež jsou ve vlastnictví 820 knihoven nebo soukromých majitelů. Toto obrovské množství informací je velkou pomocí pro překladatele a také pomáhá paleografům datovat rukopisy přesněji.

Jak jsou rukopisy datovány

Představte si, že děláte pořádek v podkroví starého domu a najdete tam zažloutlý, ručně psaný dopis, na němž není uvedeno žádné datum. Jak je asi starý? Nevíte. Potom vám padne zrak na jiný starý dopis. Celkový styl, způsob psaní, interpunkce a jiné rysy připomínají  dopis, který jste našli předtím. S radostí zjišťujete, že na tom druhém dopise je uvedeno datum. Nyní máte užitečné vodítko, podle něhož můžete přibližně určit dobu, kdy byl napsán první dopis, i když rok stanovit nemůžete.

V nejstarších dobách písaři neuváděli na svých opisech biblických rukopisů datum jejich dokončení. Přibližné datum vědci určují tak, že texty srovnávají s jinými písemnými doklady, včetně starověkých mimobiblických dokumentů, jejichž data jsou známá. Vyvozují přitom závěry ze srovnání způsobů psaní a také ze srovnání interpunkce, zkratek a dalších rysů. Datovaných rukopisů však bylo nalezeno několik set. Jsou v řečtině, psané ručně, a to v období přibližně mezi rokem 510 n. l. až 1593 n. l.

Co se dá zjistit ze způsobu psaní

Paleografové rozdělují starověké řecké písmo do dvou základních kategorií: písmo knižní, které je úhledné a uspořádané, a písmo kurzívní, což je písmo plynulé, používané v dokumentech, které nemají literární charakter. Řečtí písaři používali také různé styly písmen, které lze roztřídit na kapitály, unciály (forma kapitál), písmena kurzívní a minuskule. Jedna forma knižního  písma, písmo unciální, byla používána od 4. století př. n. l. až do 8. nebo 9. století n. l. Písmem minuskulním, což je malá forma písma knižního, se psalo od 8. nebo 9. století n. l. do poloviny 15. století, kdy se v Evropě začal používat knihtisk. Minuskulí se dalo psát rychleji a hustěji, čímž se šetřil čas i pergamen.

Paleografové mají své osvědčené metody datování rukopisů. V podstatě se dá říci, že se na písmo nejprve podívají tak, aby z něj získali celkový dojem, a teprve potom ho prohlížejí podrobněji a zkoumají jednotlivá písmena. Podrobná analýza rukopisného stylu je sice užitečná, ale dobu psaní lze tímto způsobem určit pouze přibližně, protože k zásadním změnám celkového rukopisného stylu obvykle docházelo v průběhu dlouhé doby.

Je dobré, že existují další metody, které umožňují datování zpřesnit. Mimo jiné jde o rozpoznání a datování určitých nově zavedených změn v písařských zvyklostech. Například po roce 900 n. l. začali písaři v řeckých textech častěji používat ligatury (spojení dvou nebo více písmen). Začali také psát sublineárně (psát určitá řecká písmena pod řádku) a pro usnadnění výslovnosti zavedli znaménka pro přídechy.

Způsob psaní se u jednotlivce během jeho života obvykle příliš nemění. Proto texty často nemohou být datovány přesněji než do rozmezí padesáti let. Písaři si také někdy brali za vzor dřívější rukopisy, takže jejich opis vypadal starší, než skutečně byl. Ale i přes mnoho obtížných okolností byla řada biblických rukopisů datována.

Datování hlavních biblických rukopisů psaných řecky

Prvním důležitým biblickým rukopisem, jenž byl zpřístupněn vědeckému výzkumu, byl Alexandrijský rukopis (Codex Alexandrinus), který je nyní uložen v Britské knihovně. Obsahuje velkou část Bible a je psán řeckým unciálním písmem na jemném pergamenu. Tento  kodex je datován do začátku pátého století n. l. Hlavním důvodem tohoto datování je, že mezi pátým a šestým stoletím nastaly v unciálním písmu změny. Tyto změny jsou patrné v dokumentu, jehož doba vzniku je známá. Je to dokument označený jako Codex Vindobonensis medicus greacus 1 a je to opis proslulého díla Materia Medica, které v prvním století n. l. napsal řecký lékař Pedanius Dioscorides. *

Druhý důležitý rukopis zpřístupněný vědeckému bádání je Sinajský rukopis (Codex Sinaiticus), který získal Tischendorf v klášteře svaté Kateřiny. Byl napsán na pergamenu řeckým unciálním písmem a obsahuje část Hebrejských písem z řeckého překladu Septuaginta a také celá Křesťanská řecká písma. Z tohoto kodexu je 43 listů uloženo v Lipsku, 347 v Britské knihovně v Londýně a části tří listů v Sankt Petěrburgu. Rukopis je datován do druhé poloviny čtvrtého století n. l. Tomuto datu nasvědčují tabulky umístěné na okraji stran v evangeliích. Je známo, že tyto tabulky vytvořil ve čtvrtém století n. l. historik Eusebius z Cesareje. *

Třetím důležitým dílem je Vatikánský rukopis č. 1209 (Codex Vaticanus), který původně obsahoval celou Bibli v řečtině. V katalogu Vatikánské knihovny byl poprvé uveden v roce 1475. Tento kodex je napsán řeckým unciálním písmem na 759 listech jemného pergamenu a obsahuje velkou část Bible s výjimkou První Mojžíšovy, části Žalmů a některých částí Křesťanských řeckých písem. Vědci zařazují tento rukopis do začátku čtvrtého století n. l. Jak došli k tomuto datu? Jeho písmo se podobá písmu Sinajského rukopisu, který je rovněž ze čtvrtého století. O Vatikánském rukopisu se však obvykle tvrdí, že je poněkud starší. Nejsou v něm například křížové odkazy uvedené v Eusebiových kánonech.

Skládka vydala poklad

Knihovna Johna Rylandse v Manchesteru v Anglii získala v roce 1920 velké množství papyrů, které byly krátce předtím objeveny v jedné starověké egyptské skládce. Mezi těmito materiály byly dopisy, stvrzenky a doklady o sčítání lidu. Badatel Colin Roberts, který je zkoumal, spatřil mezi nimi zlomek popsaný textem, v němž rozpoznal několik veršů z 18. kapitoly Janova evangelia. Byl to nejstarší text z Křesťanských řeckých písem identifikovaný do té doby.

Tento zlomek se časem stal známým jako papyrus John Rylands 457 a jeho mezinárodní označení je P⁵². Byl napsán řeckým unciálním písmem a datuje se do začátku druhého století, tedy do doby, kdy od napsání originálu Janova evangelia uplynulo jen několik desetiletí. Důležité je, že text na tomto papyru téměř přesně odpovídá textu, který se vyskytuje v rukopisech mnohem pozdějších.

Starobylé, ale přesné

V knize The Bible and Archæology britský kritik textů Sir Frederic Kenyon o Křesťanských řeckých písmech napsal: „Věrohodnost i všeobecná neporušenost knih Nového Zákona se mohou považovat za ověřené s konečnou platností.“ O neporušenosti Hebrejských písem se podobně vyjádřil učenec William H. Green, který napsal: „Je možné bez pochybností prohlásit, že žádné jiné starověké dílo nebylo dochováno tak přesně.“

Tyto komentáře nám připomínají výrok apoštola Petra: „Všechno tělo je jako tráva a všechna jeho sláva je jako květ trávy; tráva vadne a květina opadává, ale Jehovův výrok trvá navždy.“ (1. Petra 1:24, 25)

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 21]

Na základě pečlivého studia datovaných rukopisů mohou paleografové časově zařadit spisy, které datovány nejsou

[Rámeček na straně 20]

Datování Izajášova svitku od Mrtvého moře

První svitek biblické knihy Izajáš, který byl objeven v roce 1947 mezi svitky od Mrtvého moře, byl napsán na kůži, a to předmasoretským hebrejským písmem. Je datován do konce druhého století př. n. l. Jak dospěli odborníci k tomuto datu? Porovnávali tento spis s jinými hebrejskými texty a nápisy a paleografickou metodou ho datovali do období mezi lety 125 př. n. l. a 100 př. n. l. Datování tohoto svitku bylo doloženo také radiokarbonovou metodou.

Je pozoruhodné, že srovnání svitků od Mrtvého moře s masoretským textem, který pořídili o mnoho století později písaři zvaní masoreti, nevykazuje žádné naukové změny. * Rozdíly jsou většinou jen pravopisné a gramatické. Stojí také za zmínku, že ve svitku Izajáše se soustavně vyskytuje tetragrammaton, čtyři hebrejské souhlásky Božího jména Jehova.

[Poznámka pod čarou]

[Tabulka a obrázky na straně 20 a 21]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Řecké písmo

Písmo knižní (unciální)

Od 4. století př. n. l. do 8. nebo 9. století n. l.

Minuskule

Od 8. nebo 9. století n. l. do 15. století n. l.

Důležité rukopisy

400

200

Svitek od Mrtvého moře

2. pol. 2. století př. n. l.

př. n. l.

n. l.

100

Papyrus John Rylands 457

125 n. l.

300

Vatikánský rukopis č. 1209

Začátek 4. století

Sinajský rukopis

4. století

400

Alexandrijský rukopis

Začátek 5. století

500

700

800

[Obrázky na straně 19]

Nahoře: Konstantin von Tischendorf

Vpravo: Bernard de Montfaucon

[Podpisek]

© Réunion des Musées Nationaux/Art Resource, NY

[Podpisek obrázku na straně 20]

Svitek od Mrtvého moře: Svatyně knihy, Israel Museum, Jeruzalém

[Podpisky obrázku na straně 21]

Typografické faksimile Vatikánského rukopisu č. 1209: Z knihy Bibliorum Sacrorum Graecus Codex Vaticanus, 1868; Reprodukce ze Sinajského rukopisu: 1. Timoteovi 3:16 v Sinajském kodexu, 4. století n. l.; Alexandrijský rukopis: Z The Codex Alexandrinus in Reduced Photographic Facsimile, 1909, s laskavým svolením British Library