V BIBLI se píše, že krása mladých lidí je v jejich síle. (Přísloví 20:29) Pokud máš nějakou nemoc nebo tělesné postižení, možná ti připadá, že se na tebe tento verš nehodí. Tak tomu ale být nemusí. Mnozí mladí lidé, kteří mají nějaké postižení nebo jsou chronicky nemocní, se totiž dokázali poprat i s těmi nejnáročnějšími překážkami. Probuďte se! přináší rozhovor se čtyřmi z nich.

Hiroki, který žije v Japonsku, trpí následky mozkové obrny. „Mám tak ochablé krční svaly, že neudržím hlavu zpříma. A ruce mě vůbec neposlouchají,“ říká. „Jsem naprosto závislý na pomoci od druhých.“

Natalie a její bratr James z Jižní Afriky trpí vzácnou formou poruchy růstu. Natalie má také skoliózu páteře. „Páteř mi operovali už čtyřikrát,“ říká. „A kvůli jejímu zkřivení mám také nemocné plíce.“

Když bylo Timothymu z Anglie 17 let, lékaři zjistili, že má chronický únavový syndrom. Vzpomíná: „Dřív jsem byl zdravý a plný života, ale během necelých dvou měsíců jsem tak zeslábl, že jsem se ani neudržel na nohou.“

Danielle z Austrálie se v 19 letech dozvěděla, že má cukrovku. Říká: „Cukrovka není na člověku vidět, a tak si někteří myslí, že to není vážná nemoc. Jenže člověk na ni může i umřít.“

Pokud i ty máš nějakou vážnou nemoc nebo postižení, věříme, že tě zkušenosti Hirokiho, Natalie, Timothyho a Danielle povzbudí. Pokud tě takové zdravotní problémy netrápí, jejich slova ti možná pomohou lépe chápat, s čím se nemocní lidé potýkají.

 Probuďte se!: Co je pro tebe v souvislosti s tvým zdravotním stavem nejtěžší?

Natalie: Pro mě je nejtěžší vyrovnat se s tím, jak lidé reagují, když mě vidí. Nikdy nejsem úplně v pohodě. Připadá mi, že se na mě lidé pořád dívají.

Danielle: Když má člověk cukrovku, nejtěžší je hlídat si jídelníček. Člověk musí vědět, co může jíst, kolik toho může sníst a která jídla musí omezit. Kdybych si nedávala pozor, mohla bych dostat hypoglykemii a upadnout do kómatu.

Hiroki: Mám speciálně upravený invalidní vozík a asi 15 hodin denně trávím v jedné pozici. Také špatně spím — probudí mě jakýkoli zvuk.

Timothy: Na začátku pro mě bylo nejnáročnější vůbec se smířit s tím, že jsem nemocný. Za svůj stav jsem se styděl.

Probuďte se!: S jakými dalšími problémy se potýkáš?

Danielle: Kvůli cukrovce bývám velmi unavená. Potřebuji spát víc než moji vrstevníci. A navíc je moje nemoc chronická a nedá se vyléčit.

Natalie: To, že jsem malá, samozřejmě ovlivňuje celý můj život. Běžné úkony, jako například natáhnout se pro něco do regálu v obchodě, představují problém. Když jdu nakupovat sama, stojí mě to hodně sil.

Timothy: Musím žít s chronickou bolestí a opakujícími se depresemi. Než jsem onemocněl, byl jsem velmi aktivní. Chodil jsem do práce a řídil auto. Dělal jsem různé sporty, například fotbal nebo squash, ale teď jsem upoutaný na invalidní vozík.

Hiroki: Mám vadu řeči. To mě skličuje a odrazuje od navazování rozhovorů s druhými. Jelikož svoje ruce nemám pod kontrolou, občas někoho nechtěně uhodím. A když se to stane, kvůli své vadě řeči se ani nedokážu omluvit.

Probuďte se!: Co ti pomáhá tvoji situaci zvládat?

Danielle: Snažím se zaměřovat na pozitivní stránky svého života. Mám skvělou rodinu a dobré přátele ve sboru. A hlavně se spoléhám na podporu Jehovy Boha. Taky se snažím sledovat nejnovější informace pro diabetiky. Přistupuji ke svému zdravotnímu stavu zodpovědně a dávám na sebe pozor.

Natalie: Sílu čerpám z modlitby. Problémy se snažím řešit postupně a stále se něčím zaměstnávám, abych neměla čas zabývat se negativními myšlenkami. Mám úžasné rodiče, kterým se můžu se vším svěřovat.

Timothy: Každý den se alespoň chvíli věnuji duchovním věcem. Například vždycky ráno si přečtu denní text. Studium Bible a modlitba jsou pro mě moc důležité, a to zvlášť ve chvílích, kdy na tom psychicky nejsem zrovna dobře.

Hiroki: Snažím se nedělat si starosti s věcmi, které stejně nezměním. Byla by to jen ztráta času. Na druhou stranu dělám všechno pro to, abych byl duchovně silný. Nevymlouvám se, že kvůli svému stavu nemůžu studovat Bibli. Když nemůžu spát, beru to jako příležitost modlit se. (Viz Římanům 12:12.)

Probuďte se!: Jak tě povzbuzují druzí?

Hiroki: Starší mě vždycky chválí i za to málo, co můžu dělat. Bratři a sestry ze sboru mě  berou na své opětovné návštěvy a biblická studia. (Viz Římanům 12:10.)

Danielle: To, co mi pomáhá asi nejvíc, je upřímná pochvala od bratrů a sester. Díky tomu vím, že si mě váží, a mám sílu bojovat dál.

Timothy: V našem sboru je letitá sestra, která si vždy dá tu práci a přijde si se mnou popovídat. Povzbuzení a praktické rady dostávám i od starších a jejich manželek. Jeden starší, kterému je 84 let, mi pomohl stanovit si rozumné cíle. A jeden služební pomocník mi nabídl, že budeme spolupracovat ve službě, a naplánoval to tak, abychom kázali v místě, kde se mohu s vozíkem bez problémů pohybovat. (Viz Žalm 55:22.)

Natalie: Když vstoupím do sálu Království, vítají mě milé úsměvy bratrů a sester. Letití mi pokaždé řeknou něco povzbudivého, i když sami mají své vlastní problémy. (Viz 2. Korinťanům 4:16, 17.)

Probuďte se!: Co ti pomáhá udržet si pozitivní přístup?

Hiroki: Jako svědek Jehovův jsem obklopen lidmi, kteří mají krásnou naději do budoucnosti. Pozitivní postoj si udržuji tak, že si připomínám, do jak nádherné organizace patřím. (Viz 2. Paralipomenon 15:7.)

Danielle: Připomínám si, že znát Boží záměr je velká výsada. Někteří lidé jsou sice zdraví, ale se svým životem zdaleka nejsou tak spokojení jako já. (Viz Přísloví 15:15.)

Natalie: Je pro mě důležité přátelit se s lidmi, kteří mají pozitivní přístup k životu. Také mě povzbuzuje, když čtu příběhy těch, kdo Jehovovi slouží i navzdory různým těžkostem. A když jdu do sálu Království, vím, že tam načerpám sílu a znovu si uvědomím, jak je úžasné, že můžu být jedním z Jehovových svědků. (Viz Hebrejcům 10:24, 25.)

Timothy: Podle 1. Korinťanům 10:13 Jehova nedovolí, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme snést. Říkám si tedy, že když můj Stvořitel věří, že se s těmito problémy dokážu vypořádat, tak kdo jsem já, abych mu to vyvracel?