Hudba — Boží dar našemu srdci

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

HUDBA má zvláštní moc. Může nás uklidnit, osvěžit a rozradostnit. Pomáhá nám vyjádřit radost i smutek. Hudba je odedávna společná v podstatě všem kulturám a je řečí mysli a srdce. Ano, hudba je opravdu dar od Boha. (1. Mojžíšova 4:21)

Nějaké hudbě jsme pravděpodobně naslouchali už od narození. Snad nám maminka zpívala na dobrou noc ukolébavky. V dospívání jsme si možná oblíbili hudbu, která nás chytla za srdce. I mnozí z nás dospělých si rádi pustí nějakou uklidňující melodii, ať při cestě autem nebo doma na sklonku rušného dne.

Texty některých písní mohou připomínat něco z místní kultury či historie. Písněmi staří Izraelité opěvovali celou řadu významných událostí. (2. Mojžíšova 15:1–21; Soudci 5:1–31) Prorok Mojžíš složil píseň, ve které se odvolával na dějiny národa a která obsahovala vřelá slova povzbuzení pro lid. (5. Mojžíšova 32:1–43) Takové písně bezpochyby sloužily jako pomůcky k zapamatování.

Co člověk, to muzikant

Možná si říkáte: ‚Ale já nemám hudební nadání.‘ Pokud si to myslíte, uvažujte chvilku o svém hlase. Je to mnohostranný hudební nástroj, který máme v sobě a díky kterému je možné, aby hudbu vytvářel téměř kdokoli, ať už s doprovodem jiných nástrojů nebo bez něj. Stačí pouze otevřít ústa a zpívat. Vyzkoušejte si to a netrapte se tím, že možná nezpíváte jako slavík. Když budete trénovat, pravděpodobně uděláte pokrok.

„Hlas je přímo spojen se sídlem našich nejhlubších emocí a je nejúčinnějším nástrojem k jejich vyjádření,“ uvádí španělský časopis Psychologies. „[Zpívat] je vzrušující,“ říká sopranistka Ainhoa Arteta. „Každému, kdo má potřebu vyjádřit své pocity zpěvem, doporučuji, aby to udělal bez rozpaků a spontánně.“

Vzhledem k tomu, že hudba může silně působit na srdce, měli bychom si dobře vybírat, co posloucháme. Do pěkných melodií mohou být zaobaleny hrozné texty, které zlehčují, nebo dokonce propagují nenávist, nemravnost či násilí, tedy to, co žádný zásadový člověk nemůže považovat za zábavné. (Efezanům 4:17–19; 5:3, 4) Boží Slovo radí: „Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce, neboť z něho jsou zdroje života.“ (Přísloví 4:23) Ano, výběr hudby bychom neměli brát na lehkou váhu. *

Hudba jako lék

„Jedním z důvodů, proč hudba existuje téměř v každé kultuře, je její schopnost přivodit a udržovat zdraví a pohodu,“ říká kniha Principles and Practice of Stress Management. V časopise Psychologies je uvedeno, že když zpíváme, rezonuje a vibruje celé naše tělo. Díky takovým jemným vibracím se uvolňují a rozšiřují tkáně, což může vést ke zmírnění bolestí.

Někteří terapeuti proto doporučují pacientům, kteří trpí stresem, aby poslouchali uklidňující hudbu, což může také zlepšit náladu. V některých nemocnicích hraje reprodukovaná hudba dokonce na jednotkách intenzivní péče. Příjemná hudba má často blahodárné účinky na nedonošené děti a na pacienty, kteří  podstupují nějaký chirurgický zákrok. Podle knihy Principles and Practice of Stress Management ze studií vyplývá, že poslech uklidňující hudby „při chirurgickém zákroku vede k významnému snížení hladiny stresových hormonů“.

Hudba může pomoci také těhotným ženám, aby se při porodu uvolnily. Zubní lékaři někdy pouštějí uklidňující hudbu, aby navodili uvolněnou atmosféru, což pomáhá pacientům, kteří jsou v napětí. Hudba a zpěv však mohou být daleko užitečnější ještě v jiném ohledu. Mohou nám pomáhat duchovně.

‚Písní budu chvalořečit Bohu‘

Víte, že přibližně desetina z obsahu Bible je napsána formou písně? Nejznámějšími příklady jsou Žalmy, Šalomounova píseň a Nářky. Většina asi z 300 biblických zmínek o písni pochopitelně souvisí s uctíváním Boha. Izraelský král David, nadaný hudebník a skladatel, napsal: „Jehova je má síla a můj štít. . . . Svou písní mu budu chvalořečit.“ (Žalm 28:7)

Právě David zorganizoval 4 000 mužů z kmene Levi, aby v Jeruzalémě sloužili jako hudebníci a zpěváci. Z nich bylo 288 ‚cvičeno v písni Jehovovi, všichni znalci‘. (1. Paralipomenon 23:4, 5; 25:7) Tito zpěváci nepochybně cvičili často a neúnavně. Hudba byla při uctívání Boha dokonce tak důležitá, že zpěváci byli osvobozeni od jiných chrámových povinností, aby se mohli plně věnovat svému povolání. (1. Paralipomenon 9:33)

Ježíš v předvečer své smrti zpíval společně s apoštoly Bohu chvály. Pravděpodobně to byly Žalmy 113 až 118. Tyto žalmy, kterým se říkalo „žalmy Halel“, se v Ježíšově době zpívaly během oslavy Pasachu. (Matouš 26:26–30) Jako žalmy Halel byly označovány proto, že se v nich opakovaně používá zvolání „Halelujah!“ neboli „Chvalte Jah!“. Jah je zkrácená, poetická forma jména Jehova, tedy jména Nejvyššího Boha. (Žalm 83:18)

Zpěv se také stal součástí náboženského života křesťanů. V knize History of Music se píše: „Raní křesťané měli ve zvyku zpívat jak při společném, tak při soukromém uctívání. Pro židovské konvertity to bylo pokračování zvyků, které znali ze synagogy . . . Kromě toho, že nová víra používala hebrejské Žalmy, . . . měla také tendenci vytvářet nové a nové chvalozpěvy.“ Jehovovi křesťanští svědkové i dnes rádi chválí Boha zpěvem, a to jak soukromě, tak na svých křesťanských shromážděních.

Hudba nám umožňuje vyjádřit téměř každé citové rozpoložení a mocně působí na naše srdce, mysl i tělo. Tohoto ‚dokonalého obdarování shora‘ bychom si tedy měli hluboce vážit. (Jakub 1:17) Ano, používejme tento dar hojně a moudře.

[Poznámka pod čarou]