Mladí lidé se ptají

Jak se mám vyrovnat s tím, že můj sourozenec spáchal sebevraždu?

Život Karen se změnil ve chvíli, kdy tatínek přišel domů a oznámil: „Sheila nás opustila.“ To bylo všechno, co dokázal říct. Pak si padli do náruče a snažili se tento zcela nesmyslný skutek pochopit. Karenina sestra si vzala život. *

KDYŽ zemře mladý člověk, ti, kdo chtějí pozůstalé utěšit, se často soustředí na rodiče. Sourozenců zemřelého se ptají: „Jak se s tou tragédií tatínek a maminka vyrovnávají?“ Málokdy je ale napadne zeptat se: „Jak se s tím vyrovnáváš ty?“ Obvykle se zapomíná, že útěchu potřebují i sourozenci.

Výzkumy ukazují, že když dítě ztratí svého sourozence, silně ho to poznamená. „Taková obrovská ztráta negativně ovlivní zdraví, chování, prospěch ve škole, sebeúctu a vývoj dítěte,“ píše dr. P. Gill Whiteová, odbornice v oboru psychoterapie, ve své knize Sibling Grief—Healing After the Death of a Sister or Brother.

To neplatí jen v případě dětí. Karen, o které jsme se zmínili v úvodu, bylo 22 let, když si její mladší sestra Sheila vzala život. Přesto měla Karen někdy pocit, že ten zármutek neunese. Říká: „Netvrdím, že jsem trpěla víc než rodiče, ale myslím si, že jsem se s tou bolestí vyrovnávala hůř než oni.“

Jsi v podobné situaci jako Karen? Pokud ano, možná se cítíš jako žalmista David, který napsal: „Jsem rozladěný, hluboce jsem se sklonil až do krajnosti; celý den chodím smutný.“ (Žalm 38:6) Jak se můžeš se zármutkem vyrovnat?

„Kdybych . . .“

V případě, že tvůj sourozenec spáchal sebevraždu, může tě pronásledovat pocit viny. Možná si říkáš: ‚Kdybych udělal něco jinak, nemuselo to tak dopadnout.‘ Takové uvažování se může zdát odůvodněné. To si myslel například Chris, kterému bylo 21, když si jeho 18letý bratr vzal život. „Byl jsem poslední, kdo s ním mluvil. Asi jsem měl poznat, že se s ním něco děje. Kdybych byl přístupnější, možná by mi řekl, jak se cítí.“

Sklíčenost, kterou Chris prožíval, umocňovalo to, že se svým bratrem špatně vycházel.  S bolestí v srdci vzpomíná: „V dopise, který zanechal, napsal, že jsem mohl být lepším bratrem. I když vím, že na tom psychicky nebyl dobře, tato myšlenka mě stále pronásleduje.“ Takový pocit viny často umocňují vzpomínky na nepěkná slova, která jsi svému sourozenci někdy řekl. Doktorka Whiteová, kterou jsme citovali dříve, redaktorovi Probuďte se! řekla: „Mnozí pozůstalí sourozenci se mi svěřili, že stále mají výčitky svědomí kvůli hádce, kterou měli před měsíci, nebo dokonce před lety.“

Pokud tě kvůli sebevraždě sourozence trápí pocity viny, zeptej se sám sebe: ‚Je nějaký člověk schopen mít úplně pod kontrolou jednání někoho jiného?‘ Karen říká: „Utrpení, kterému se ten člověk snažil uniknout, a hrozný způsob, jakým to udělal — tomu jsi nemohl zabránit.“

Co když ale na necitlivé nebo tvrdé poznámky, které jsi kdysi adresoval svému sourozenci, nedokážeš zapomenout? Bible ti může pomoci vidět to ve správném světle. Říká: „Všichni . . . mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž.“ (Jakub 3:2; Žalm 130:3) Neustále se zaobírat situacemi, ve kterých jsi mluvil nebo jednal se svým sourozencem tvrdě, tvůj zármutek pouze prohloubí. I když jsou takové vzpomínky velmi bolestné, skutečností zůstává, že ty za smrt sourozence nemůžeš. *

Jak se vyrovnat se zármutkem

Každý člověk prožívá zármutek jinak. Někteří bez zábran pláčí i před druhými, a na tom není nic špatného. Bible mluví o tom, že David po smrti svého syna Amona plakal „velmi velkým pláčem“. (2. Samuelova 13:36) Dokonce i Ježíš „dal průchod slzám“, když viděl zármutek, který způsobila smrt jeho přítele Lazara. (Jan 11:33–35)

Na druhou stranu, někteří svůj smutek neprojeví ihned, a to zvláště, když smrt přijde nečekaně. Karen vzpomíná: „Moje city byly jak zmražené. Nějakou dobu jsem nedokázala normálně fungovat.“ Když si sourozenec vezme život, je taková reakce běžná. V rozhovoru s redaktorem Probuďte se! doktorka Whiteová řekla: „Sebevražda je traumatizující zážitek a vy se musíte nejprve vyrovnat s tím šokem. Někteří odborní pečovatelé se snaží pozůstalým pomoci, aby začali plakat a truchlit, když toho ještě nejsou schopni. Stále jsou totiž tím šokem ochromeni.“

Vyrovnat se s tím, že jsi přišel o sourozence, vyžaduje čas, což je vzhledem k takové tragédii pochopitelné. Chris říká: „Naše rodina je jako váza, která byla rozbita, a pak slepena dohromady. Zdá se, že se teď hroutíme pod  daleko menšími problémy než dřív.“ Aby ses s touto situací vyrovnal, zkus toto:

▪ Napiš si na papír utěšující biblické verše a minimálně jednou denně si je přečti. (Žalm 94:19)

▪ Svěř se někomu, komu důvěřuješ a kdo tě bude chápat. Když o svých pocitech budeš mluvit, pomůže ti to. (Přísloví 17:17)

▪ Přemýšlej o biblické naději na vzkříšení. (Jan 5:28, 29)

Možná také zjistíš, že je dobré psát si deník, alespoň po nějakou dobu, protože ti to pomůže vidět svůj zármutek s odstupem času. Vyzkoušet si to můžeš pomocí rámečku na této straně.

Buď si jistý tím, že „Bůh je větší než naše srdce a zná všechno“. (1. Jana 3:20) Lépe než kdokoli z lidí zná důvody a okolnosti, které možná přispěly k tomu, co tvůj sourozenec prožíval. Také zná tebe, a to dokonce lépe, než se znáš ty sám. (Žalm 139:1–3) Můžeš se spolehnout na to, že ví, čím procházíš. Až budeš mít pocit, že svůj zármutek neuneseš, vzpomeň si na slova ze Žalmu 55:22: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“

Útěcha pro ty, kdo prožívají zármutek

Další podněty, jak se vyrovnat se smrtí někoho blízkého, najdeš v brožuře Když zemře někdo z vašich milovaných . . ., kterou vydali svědkové Jehovovi.

Další články z rubriky „Mladí lidé se ptají“ jsou k dispozici na internetové adrese www.watchtower.org/ypb

[Poznámky pod čarou]

K ZAMYŠLENÍ

▪ Komu by ses mohl svěřit, když máš pocit, že svou bolest neuneseš?

▪ Jak bys mohl být oporou mladému člověku, který prožívá zármutek?

[Rámeček na straně 20]

Když si to, co prožíváš, budeš psát, může ti to velmi pomoci zármutek unést. Začni tím, že vyplníš následující řádky.

❖ Tři pěkné vzpomínky, které mám na svého sourozence:

1 ․․․․․

2 ․․․․․

3 ․․․․․

❖ Je mi líto, že když můj sourozenec ještě žil, neřekl(a) jsem mu:

․․․․․

❖ Co bych řekl(a) dítěti, které se obviňuje ze smrti svého sourozence?

․․․․․

❖ Který z následujících biblických textů je pro mě největší útěchou a proč?

□ „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje.“ (Žalm 34:18)

□ „Neopovrhl . . . trápením ztrápeného, ani se mu nehnusilo; a neskryl před ním svůj obličej, a když k němu volal o pomoc, slyšel.“ (Žalm 22:24)

□ „Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho [Ježíšův] hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29)