Od našich čtenářů

Jakou budoucnost má křesťanství? (únor 2007) Hodně z toho, co píšete, je v souladu s Božím Slovem a plně s vámi souhlasím. Dvě věci ve vašem časopise se mi ale nelíbí. Tou první je, že snižujete ostatní křesťanské církve, a tou druhou, že se nad ostatní náboženské skupiny vyvyšujete. Bylo by pěkné, kdybychom se všichni shodli a byli jedné víry, ale skutečnost je jiná. Nemyslím si, že by jedna církev nebo náboženská skupina byla lepší než ty ostatní.

S. S., Spojené státy

Odpověď redakce: Svědkové Jehovovi se nestaví proti jednotlivcům, kteří mají jiné vyznání, a ani si o sobě nemyslí, že jsou lepší než druzí. Uvědomujeme si, že jsme ‚všichni zhřešili a nedosahujeme Boží slávy‘. (Římanům 3:23) S tímto na mysli se namáháme a vynakládáme své prostředky a čas, abychom lidi navštěvovali v jejich domovech a mluvili s nimi o biblických pravdách, včetně nádherné naděje, o které se v Bibli píše. Ježíš a jeho učedníci však směle odhalovali pokrytectví a náboženské omyly. Svědkové Jehovovi dělají totéž.

Znáte odpověď? Tuto rubriku jsem se svými dvěma dětmi dříve četla jen občas. Teď chápu, jak velkou hodnotu má, a chci ji používat k tomu, abych svým dětem vštěpovala do srdce biblické pravdy. Tato rubrika navíc posiluje i mou víru.

I. H., Česká republika

Moc vám děkuji za tuto výbornou rubriku, ze které čerpám náměty pro osobní studium. Všechno je v ní promyšlené do nejmenších podrobností. Pomáhá mi, abych se k našemu moudrému Otci Jehovovi cítil ještě blíž.

A. Š., Rusko

„Jehovo, dovol mi prosím, abych ti mohla sloužit“ (červenec 2007) Příběh Danielle Hallové posílil mou víru v Jehovu. Jako dítě se Danielle nebála říct všem ve škole, že je svědek Jehovův. Jsem si jistá, že mnoho dětí svědků Jehovových udělá totéž.

A. R., Madagaskar

Je mi devět let. Právě jsme si s maminkou dočetly příběh Danielle. Uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že naši jsou v pravdě a že nemám problémy, když chci sloužit Jehovovi. Moc se mi líbila myšlenka, že „Jehova je nám vždycky nablízku, ať žijeme kdekoli“. Taky se mi líbilo, že když Danielle přišla domů ze školy, vždycky si sedla na postel a mluvila s Jehovou o tom, co ten den zažila, jako by byl její tatínek. Chtěla bych to dělat taky tak.

A. D., Itálie

Mladí lidé se ptají . . . Proč se mnou nikdy nikdo nepočítá? (červenec 2007) T  byl perfektní článek. Měla jsem pocit, jako by byl napsaný přímo pro mě. Taky se mi líbilo, že v něm byly otázky a volné řádky, kam jsem mohla napsat odpovědi. Moc vám děkuji. Článek mi hodně pomohl.

C. A., Kanada