Sibiřský tygr — Má šanci na přežití?

PŘEHRÁT V JAZYCE

Sibiřský tygr — Má šanci na přežití?

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V RUSKU

Na ruském Dálném východě je slunečný zimní den. Po jiskřivě bílém sněhu běží velká šelma a nad ní se vznáší helikoptéra. Z ní se vykloní muž s puškou a tygr s varovným zařváním vyskočí na strom. Ozve se výstřel. Helikoptéra přistává a její posádka se opatrně blíží k ležícímu zvířeti.

JSOU to snad pytláci? Ne. Je to skupina vědců, kteří tygra uspali narkotizační šipkou. Přijeli do této oblasti proto, aby studovali jedno z nejohroženějších zvířat na světě — vzácného sibiřského tygra. *

Krásná šelma

Sibiřští tygři se kdysi vyskytovali na rozlehlém území — od Koreje přes severní Čínu a Mongolsko až k jezeru Bajkal v Rusku. V minulém století jich však výrazně ubylo. Dnes je jejich posledním útočištěm vzdálený horský hřeben severně od Vladivostoku u Japonského moře.

Tygři poznají jeden druhého podle pachu. Díky tomu samec dokáže v době rozmnožování najít samici. Sibiřský tygr má obvykle dvě nebo tři mláďata, která se rodí slepá a nemotorná. Tygří mláďata na rozdíl od kočky domácí nepředou, ale potichu vrčí. Pět až šest měsíců sají mateřské mléko a potom se začínají živit masem. Zpočátku doprovázejí na lovu svou matku, ale až ve věku 18 měsíců dokážou něco ulovit sami. Se svou matkou zůstávají i dva roky a teprve potom si najdou své vlastní teritorium.

Ve volné přírodě dorůstají někteří tygři velkých rozměrů. Samci mohou vážit kolem 270 kilogramů a dosahují délky přes 3 metry včetně ocasu. Jsou dobře vybaveni na studenou zimu se spoustou sněhu. Tělo totiž mají pokryté hustou srstí, která na mohutných tlapách vytváří jakési sněžnice.

Sibiřští tygři mají oranžovou srst s tmavými pruhy, které se u jednotlivých tygrů liší. Podle pruhů je možné každého tygra poznat stejně spolehlivě, jako člověka podle otisků prstů. Díky barvě srsti a pruhům je nehybný tygr v lese téměř neviditelný. Na sněhu v otevřené krajině je však nepřehlédnutelný. Právě kvůli tomu neunikne pozornosti jediného tvora, který tygry loví — člověka.

Ohrožený druh

Sibiřský tygr loví velká zvířata, jako jsou jeleni, losi a divoká prasata. Takové kořisti však v lesích východní Sibiře ubylo. Lesnatá oblast o rozloze 1 000 kilometrů čtverečních může uživit jen čtyři nebo pět tygrů. Pokud tedy mají sibiřští tygři ve volné přírodě přežít, potřebují dostatečně velké území.

Po dlouhou dobu byly rozlehlé a nepřístupné sibiřské lesy pro tyto velké tygry ideálním prostředím k životu. Lidé, kteří jako jediní představují pro tygry vážnou hrozbu, navštěvovali tuto oblast jen zřídka. V nedávné době však zahraniční dřevařské firmy začaly lesy ve velkém kácet.

Jak mizí lesy, mizí jeleni, losi, divoká prasata a s nimi i tygři. Ruská vláda se tomu snaží zabránit, a tak byly zřízeny velké rezervace, například Přírodní rezervace Sichote-Aliň. Když se ale tygři dostanou mimo hranice chráněných území, hrozí jim nebezpečí od pytláků, kteří obchodují s exotickými suvenýry. Zuby, drápy, kosti a kůže, jak od dospělých tygrů, tak i od mláďat, se prodávají za vysoké částky.

Zachraňte tygra

Úsilí o záchranu sibiřského tygra se zvyšuje a významnou roli v tom hrají místní obyvatelé. Počet tygrů se díky tomu o něco zvýšil. Při sčítání v roce 2005 se zjistilo, že na Sibiři žije 430 až 540 tygrů.

V zajetí se sibiřským tygrům daří poměrně dobře a bez větších problémů se rozmnožují. V zoologických zahradách po celém světě jich žije více než 500. Nabízí se tedy otázka, proč některé z nich jednoduše nevypustit do volné přírody. Vědci s tím váhají. Jedna žena, která se zabývá studiem šelem, vysvětluje: „Nemá příliš velký smysl vypouštět zvířata do volné přírody, pokud není možné zajistit jejich bezpečnost.“

Všichni živí tvorové, včetně velkých šelem, jsou svědectvím o Boží moudrosti a moci. Stvořitel jim věnuje pozornost a pečuje o ně. (Žalm 104:10, 11, 21, 22) Mnozí lidé, kteří si váží toho, co Bůh vytvořil, pevně věří, že přijde doba, kdy sibiřským tygrům už nebude hrozit vyhynutí.

[Poznámka pod čarou]

^ 4. odst. Sibiřský tygr bývá také označován jako tygr ussurijský. Někdy se mu říká i tygr amurský, protože se nyní vyskytuje především v povodí řeky Amur na ruském Dálném východě.

[Rámeček a obrázek na straně 16 a 17]

NEJVĚTŠÍ KOČKOVITÁ ŠELMA

Ještě větší než sibiřský tygr je kříženec lva a tygřice, označovaný jako „liger“. Může měřit více než 3 metry a vážit přes 500 kilogramů. Tito kříženci jsou k vidění v zoologických zahradách. V přírodě se s nimi prakticky nesetkáte.

[Podpisky obrázku na straně 16]

PROBUĎTE SE!