Výchova v době dospívání — Úloha moudrosti

„Děláme co můžeme, abychom našeho syna i dceru dobře vychovali, ale vypadá to, jako bychom je neustále jenom kárali. Někdy si říkáme, zda jejich sebedůvěru posilujeme, nebo ničíme. Najít v tom vyrovnanost je opravdu těžké.“ (George a Lauren, Austrálie)

VYCHOVÁVAT dospívající dítě není snadné. Rodiče jsou postaveni před nové náročné situace a kromě toho se musí vyrovnávat s určitými obavami a smutkem. „Jen pomyšlení na to, že jednoho dne děti odejdou, ve mně vyvolává lítost,“ připouští Frank z Austrálie. „Není snadné smířit se s tím, že jejich život už nemáte pod kontrolou.“

Lia, kterou jsme již citovali, se s tím ztotožňuje: „Je pro mě těžké jednat se synem jako s dospělým, protože ho pořád vidím jako malého kluka. Připadá mi, jako by to bylo včera, co šel poprvé do školy.“

Není snadné přijmout fakt, že dospívající už přestává být dítětem. Školí se na dospělého a rodiče jsou těmi, kdo ho učí a kdo ho podporují. Jak se George a Lauren zmínili na začátku, rodiče mohou sebedůvěru dítěte jak posilovat, tak ničit. Co jim pomůže najít vyrovnanost? Mohou to být praktické rady, které jsou zapsány v Bibli. (Izajáš 48:17, 18) Podívejme se na některé z nich.

Nezbytná je dobrá komunikace

Bible říká, že křesťan by měl být „rychlý k slyšení“ a „pomalý k mluvení“. (Jakub 1:19) Tato rada je užitečná při výchově dětí jakéhokoli věku, ale zvláště důležitá je právě v případě dospívajících. „Slyšení“ neboli naslouchání však někdy vyžaduje velké úsilí.

„V době, kdy synové začali dospívat, musel jsem se naučit lépe komunikovat,“ říká Peter z Británie. „Když byli kluci menší, a my jsme jim s manželkou řekli, že mají něco udělat, poslechli. Teď jim ale musíme každou věc zdůvodnit a prodiskutovat ji s nimi, a pak je nechat, aby si to sami promysleli a rozhodli se. Jednoduše řečeno, musíme působit na jejich srdce.“ (2. Timoteovi 3:14)

Naslouchání je zvláště nezbytné, když dojde ke konfliktu. (Přísloví 17:27) Danielle z Británie to může potvrdit z vlastní zkušenosti. Vypráví: „Měla jsem problém s jednou z dcer, protože odmlouvala, kdykoli jsem ji požádala, aby mi s něčím pomohla. Ona však měla dojem, že na ni pořád jen křičím a něco jí nařizuji. Vyřešily jsme to tak, že jsme si spolu sedly a jedna druhé opravdu naslouchaly. Řekla mi, jak na ni působí to, jak s ní mluvím, a já jsem jí zase řekla, jak to vnímám já.“

Danielle zjistila, že rada „být rychlý k slyšení“ jí pomáhá pochopit, co její dceru vede k tomu, že odmlouvá. „Snažím se být trpělivá,“ říká. „Dávám si pozor, abych s ní nemluvila, když jsem rozčilená.“ Nakonec dodává: „Náš vztah se postupně zlepšuje.“

V Příslovích 18:13 je napsáno: „Odpovídá-li někdo na nějakou záležitost dříve, než ji vyslechne, je to z jeho strany pošetilost a pokoření.“ Greg z Austrálie to může potvrdit.  „Někdy vznikne konflikt kvůli tomu, že místo abychom děti nejdřív vyslechli a vzali v úvahu jejich pocity, okamžitě je s manželkou začneme poučovat. Zjistili jsme, že i v případě, kdy s jejich postojem vůbec nesouhlasíme, je důležité umožnit jim, aby své pocity vyjádřily, a teprve potom je usměrnit.“

Kolik volnosti jim dát?

Asi nejčastější příčinou konfliktu mezi rodiči a dospívajícími je otázka nezávislosti. Kolik volnosti by měli dostat? „Někdy mám pocit, že když dceři podám prst, chce celou ruku,“ říká jeden otec.

Jestliže mladý člověk dostane neomezenou volnost, vede to ke špatným výsledkům. Bible to potvrzuje, když říká, že „chlapec, kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce“. (Přísloví 29:15) Děti každého věku musí mít pevné vedení, a proto by rodiče měli domácí pravidla prosazovat láskyplně, ale důsledně. (Efezanům 6:4) Zároveň však dospívající potřebují určitou míru nezávislosti, aby později dokázali dělat moudrá rozhodnutí.

Přemýšlejte například o tom, jak jste se učili chodit. Nejdříve vás museli rodiče nosit. Časem jste začali lézt a pak dělat první krůčky. V té době pochopitelně na dítě číhají mnohá nebezpečí. Rodiče vás tedy stále sledovali a na některá místa, například před schody, možná dali  určitou zábranu, abyste si neublížili. Přesto vás nechávali, abyste zkoušeli chodit sami, a po mnoha pádech jste se to nakonec naučili.

Získávání nezávislosti je podobný proces. Zpočátku rodiče své malé dítě „nosí“ v tom smyslu, že rozhodují za ně. Později, když dítě projeví určitou míru zralosti, nechají ho, aby „lezlo“, to znamená, že mu dovolí, aby si některé věci rozhodovalo samo. Po celou dobu však dávají určité zábrany, které ho chrání, aby si neublížilo. Jak dítě dospívá, rodiče mu ve stále větší míře dovolují, aby „chodilo“ samo. Když se pak z něho stane dospělý člověk, dokáže ‚nést svůj vlastní náklad‘. (Galaťanům 6:5)

Poučení z biblického příkladu

V době, kdy bylo Ježíšovi 12 let, měl od svých rodičů určitou míru volnosti. Jejich důvěru však nezneužíval. Naopak, „dále jim byl podřízen“ a „dělal pokroky v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha a lidí“. (Lukáš 2:51, 52)

Jste-li rodiči, z tohoto příkladu se můžete poučit a dát svému dítěti více volnosti, když ukáže, že s ní umí naložit správně. Všimněte si, jaké zkušenosti měli někteří rodiče.

„Dříve jsem do aktivit synů zasahovala mnohem víc. Pak jsem jim ale začala vštěpovat různé zásady a nechávala je, aby se podle nich rozhodovali. Všimla jsem si, že svá rozhodnutí potom zvažovali mnohem pečlivěji.“ (Soo Hyun, Korea)

„I když s manželem stále máme trochu obavy, nechceme dovolit, aby to našim dětem bránilo zodpovědným způsobem využívat svobodu, kterou si zaslouží.“ (Daria, Brazílie)

„Zjistila jsem, že je důležité, abych svého dospívajícího syna chválila za to, že správně využívá takovou míru nezávislosti, jakou dostal. Také se vždycky snažím jednat tak, jak chci, aby jednal on. Například mu vždycky řeknu, kam jdu nebo co dělám. Když se někde zdržím, dám mu to vědět.“ (Anna, Itálie)

„V naší rodině zdůrazňujeme, že volnost není něco, na co synové mají právo, ale něco, co si svým jednáním musí zasloužit.“ (Peter, Británie)

Nechte je nést následky

Bible říká: „Je dobré, aby zdatný muž za svého mládí nosil jho.“ (Nářky 3:27) Jedním z nejlepších způsobů, jak se mladý člověk může naučit nést odpovědnost, je to, když z vlastní zkušenosti pochopí pravdivost slov, že „cokoli člověk rozsévá, to také sklidí“. (Galaťanům 6:7)

V dobrém úmyslu někteří rodiče své dospívající dítě chrání před následky jeho nerozvážného  jednání. Představte si například, že syn lehkomyslně utrácí a zadluží se. Jaké poučení si odnese z toho, když mamka a taťka dluh zaplatí za něj? Naproti tomu, jaké poučení si odnese, když mu jeho rodiče pomohou najít způsob, jak dluh může splatit sám?

Jestliže rodiče svému dospívajícímu dítěti neumožní pocítit následky nezodpovědného jednání, nijak mu tím nepomohou. Místo aby se připravovalo na dospělost, jediné, co se učí, je to, že se vždycky najde někdo, kdo ho vytáhne z nepříjemností, urovná problémy nebo napraví jeho chyby. Mnohem lepší je, když mladý člověk dostane možnost, aby sklidil, co zasel, a tak se naučil řešit problémy, do kterých se vlastní vinou dostal. Je to nezbytné k tomu, aby ‚cvičil svou vnímavost, a tak rozlišoval mezi správným a nesprávným‘. (Hebrejcům 5:14)

„Měnící se a rozvíjející osobnost“

Není pochyb o tom, že rodiče dospívajícího dítěte mají velmi náročný úkol. Snahu vychovávat ho „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“ budou pravděpodobně provázet slzy zklamání. (Efezanům 6:4)

Stručně řečeno, účinná výchova tedy nespočívá v tom, že rodiče budou život dítěte zcela ovládat, ale v tom, že své dítě budou poučovat a vštěpovat mu správné hodnoty. (5. Mojžíšova 6:6–9) To se snáze řekne, ale hůř udělá. „Dítě je měnící se a rozvíjející osobnost,“ říká Greg, kterého jsme citovali již dříve. „To znamená, že tuto osobnost musíme neustále poznávat a reagovat na změny.“

Snažte se uplatňovat biblické zásady, které byly rozebírány v tomto článku. Buďte rozumní v tom, co od dítěte očekáváte. Nedopusťte, aby hlavním vzorem pro vaše dítě byl někdo jiný než vy. Bible říká: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ (Přísloví 22:6)

[Praporek na straně 7]

Získávání nezávislosti je postupný proces, podobně jako když se dítě učí chodit

[Praporek na straně 8]

V době, kdy bylo Ježíšovi 12 let, měl určitou míru volnosti

[Rámeček na straně 7]

‚Upevněte svou autoritu‘

Skutečnost, že se vaše dospívající dítě rozčiluje kvůli omezením, která jste zavedli, neznamená, že byste se své autority měli vzdát. Mějte na paměti, že mladí lidé nemají životní zkušenosti a stále ještě potřebují vedení. (Přísloví 22:15)

John Rosemond, autor knihy New Parent Power! (Rodičovská autorita), napsal: „Ve snaze vyhnout se konfliktům by se mohlo stát, že pod tlakem citových výbuchů dítěte začnou rodiče ustupovat, a tím mu dají větší odpovědnost, než s jakou dokáže zacházet. Je třeba udělat pravý opak. V tom období musíte svou autoritu upevnit a nepřipustit, aby vás o ni dítě připravilo. Tato myšlenka se mu určitě líbit nebude, ale dospívání je doba, kdy musí být jasné, kdo je u kormidla.“

[Rámeček na straně 9]

Více volnosti?

Dospívající často chtějí více volnosti, než mohou mít. Rodiče naproti tomu mají sklon dávat jim méně volnosti, než by mohli. Vyrovnanost je někde mezi těmito dvěma extrémy. Rodiče, jak ji můžete najít? Začněte tím, že se zamyslíte nad níže uvedenými body. V jakých oblastech projevuje váš syn nebo dcera odpovědný postoj?

□ Volba přátel

□ Výběr oblečení

□ Hospodaření s penězi

□ Včasné návraty domů

□ Domácí povinnosti

□ Příprava do školy

□ Schopnost omluvit se

□ Jiné ․․․․․․․․․․․․․․․

Pokud vaše dítě ve většině uvedených oblastí projevuje přiměřenou zralost, mohli byste mu v něčem dát větší volnost?

[Obrázek na straně 7]

Umožněte jim, aby své pocity vyjádřily, a teprve potom je usměrněte

[Obrázek na straně 8 a 9]

Rodiče musí své dítě učit zodpovědnosti