Kanály v Británii — Jak odolaly proudu času

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRITÁNII

Anglie, Skotsko a Wales byly začátkem 19. století protkány sítí plavebních kanálů o délce asi 6 000 kilometrů. Proč byly vybudovány? A kdo je využívá dnes?

KDYŽ v 18. století nastala v Británii průmyslová revoluce, ukázalo se, že je nutné vybudovat dopravní systém, který umožní levnou a rychlou přepravu surovin a hotových výrobků. Předtím se k dopravě nákladů používala koňská spřežení. Koně náklad buď nesli, nebo ho táhli na voze. Cesty však bývaly v zimě tak rozježděné a rozbahněné, že se po nich nedalo jezdit. Ale když kůň vlekl loď plavebním kanálem, mohl sám snadno a rychle utáhnout náklad o váze až 30 tun.

V roce 1761 vévoda z Bridgewateru dal vybudovat kanál, aby mohlo být uhlí z jeho dolů dopravováno zákazníkům do Manchesteru vzdáleného asi 16 kilometrů. Nejenže na tom vydělal, ale navíc se cena manchesterského uhlí snížila o polovinu. V roce 1790 už existoval složitější systém kanálů nazvaný Grand Cross, který propojoval čtyři důležité řeky a spojoval průmyslové vnitrozemí Anglie s námořními přístavy. Nadešel věk britských kanálů.

Výstavba a využití

Zkušení stavitelé vypracovali důmyslné metody, jak vést vodu na velkou vzdálenost různorodým terénem. Vynikal mezi nimi James Brindley, který byl samouk a všechna svá díla budoval bez písemných propočtů a nákresů. Pozoruhodné výsledky práce těchto inženýrů jsou vidět až dosud. Patří k nim akvadukty, tunely, zdymadla a mosty, na jejichž výstavbě se podílely skupiny námezdných dělníků.

K přepravování objemného nákladu, například uhlí, vápence, vápna, kaolínu, železné rudy, cihel a mouky, se stavěly takzvané „úzké čluny“ (narrow boats) — nezastřešené dřevěné  čluny, jež byly asi 20 metrů dlouhé a 2 metry široké. Táhli je koně, kteří chodili po vlečných cestách podél břehů. Když bylo zapotřebí přepravit náklad podléhající zkáze nebo vyžadující spěšnou dopravu, byly pro tyto expresní služby využívány takzvané „rychlé čluny“ (fly boats). Byly v provozu nonstop a jejich posádky pracovaly po celou noc.

Na některých kanálech se používaly čluny oblejšího tvaru, jež byly taženy koňským spřežením. Pluly průměrnou rychlostí 15 kilometrů za hodinu a vešlo se do nich až 120 cestujících. Podobně jako zmíněné rychlé čluny měla i tato plavidla přednost před ostatními. Ty z nich, jež se používaly v průplavu Bridgewater Canal, měly dokonce k přídi upevněný velký nůž, aby jím mohly přeříznout tažné lano každého plavidla, které by se jim dostalo do cesty. Když byly kanály uvedeny do provozu, prostí lidé měli poprvé příležitost levně a pohodlně cestovat na dlouhou vzdálenost.

Jak se žilo na člunu

Život lidí, kteří provozovali dopravu na síti kanálů, vůbec nebyl snadný. Jejich práce byla těžká a často nebezpečná. Protože stále přejížděli z místa na místo, jejich děti jen málokdy chodily do školy a člunaři postupně ztráceli kontakt s okolním obyvatelstvem.

Tato komunita lidí pracujících na člunech si vytvořila svérázné lidové umění. Lodě si zvenku pestře zdobili malbami krajinek, květinovými motivy a geometrickými vzory. Stejně vyzdobené měli i kabiny umístěné na zádi. V tomto malém příbytku o rozměrech jen 3 krát 2 metry žil člunař s manželkou a dětmi. S nedostatkem místa si však dokázali poradit. Vynalezli totiž důmyslná rozkládací lůžka, která zároveň sloužila jako skříně s poličkami, a také lavice, které skýtaly úložný prostor. Poličky byly ozdobeny háčkovanými krajkami a ve světle se leskl bohatě zdobený porcelán a mosazné ornamenty kolem kamen. Díky tomu působil ten maličký prostor útulně a teple. Člunařova manželka měla mnoho povinností, ale dokázala udržovat svou rodinu a člun v čistotě, i když často dopravovali náklad, který čistý nebyl.  Dokonce i ozdobně stočená lana kolem páky kormidla byla pečlivě vydrhnuta do běla.

Ústup ze slávy a novodobý rozkvět

V roce 1825, kdy byla síť kanálů již téměř dokončena, otevřel George Stephenson železnici Stockton–Darlington, jednu z prvních veřejných železnic, na nichž se používala parní lokomotiva. Během následujících dvaceti let železnice přebírala dopravu, k níž do té doby sloužily kanály. Ty se přestaly používat a postupně chátraly. Železniční společnosti dokonce některé z kanálů odkoupily, aby zabránily konkurenci. A tento úpadek pokračoval, když po první světové válce začaly být budovány lepší silnice. Ani ti největší optimisté si nemysleli, že by plavební kanály měly ještě před sebou nějakou budoucnost.

Ale díky úsilí, které v průběhu minulých padesáti let vynaložili jednotlivci a spolky, kanály svou hodnotu neztratily. Na některých člunech se sice stále ještě dopravují náklady, ale jiné byly přestavěny, aby sloužily k trvalému bydlení nebo jako rekreační plavidla. Dnes je možné plavit se po kanálech, které mají celkovou délku více než 3 000 kilometrů a na mnoha místech vedou krásnou a neposkvrněnou přírodou. Nadšení obdivovatelé úzkých člunů také oživují staré tradice, a ty se díky pravidelným slavnostem, jež se konají na těchto vodních cestách, dostávají do povědomí široké veřejnosti. A popularita těchto pestře zdobených rekreačních lodí stoupá. Úzkých člunů se dnes plaví v kanálech víc než v době jejich největšího obchodního rozmachu, a tyto vodní cesty jsou obnovovány stejně rychle, jako když byly před 200 lety budovány.

Kanály jsou však oblíbeny nejen u těch, kdo se po nich plaví. Jak to? Obnovením vodních cest totiž vznikla síť parků, které se táhnou podél kanálů a poskytují přístup k dříve málo známým místům ve městech i v otevřené krajině. Chodci, cyklisté i rybáři zde využívají někdejší vlečné cesty. U vodních nádrží, vybudovaných proto, aby se v kanálech regulovala hladina vody, se usídlila volně žijící zvířata. Mnoho rozmanitých rostlin, zvířat i ptáků najdeme také v okolí kanálů samotných.

Výstavbou kanálů v Británii začalo období plné dramatických změn — a výsledek je paradoxní. Tytéž kanály nyní poskytují únik před tlaky dnešního světa, k jejichž vzniku samy přispěly.

[Rámeček a obrázek na straně 14]

JAK SE PROPLOUVALO TUNELEM

Vlečná cesta vedla tunelem jen zřídkakdy. A tak v době, kdy čluny ještě neměly vlastní pohon, jediný způsob, jak proplout tunelem, bylo odrážení nohama. Na oba okraje přídě byla připevněna prkna. Člunaři leželi na zádech po délce prkna a pevně se ho drželi. Nohama člun odstrkovali od stěn a při tom ho posouvali kupředu. V temném tunelu, při světle jediné svíčky, mohl člověk snadno minout místo, o které se chtěl opřít, a tak mohl spadnout do vody. Když se dostal mezi trup lodi a stěnu tunelu, mohlo dojít i ke smrtelnému úrazu. K síti kanálů v Británii kdysi patřily tunely o celkové délce 68 kilometrů. V delších tunelech byli zaměstnáváni muži, kteří byli k odrážení člunů zvlášť vyškoleni. Nejdelší tunel byl nedávno znovu otevřen. Leží v blízkosti města Standedge na severovýchodu Anglie a je dlouhý pět kilometrů.

[Podpisek]

S laskavým svolením British Waterways

 [Rámeček a obrázky na straně 15]

ZDYMADLA A DŮMYSLNÝ LODNÍ VÝTAH

Jelikož voda nemůže téct nahoru, vzniká otázka, jak je možné překonávat výškové rozdíly. Kanál se může táhnout po vrstevnici, takže zůstává ve stejné výšce, ale pak je trasa delší. Nebo je možné vést kanál tunelem. Třetí možností je vodní cestu zvednout pomocí zdymadel. Jsou to nádrže, které mají na obou koncích vrata a umožňují propojení vodních hladin rozdílné výšky. Když je loď ve zdymadle, obojí vrata jsou zavřená. Do nádrže se pak podle potřeby buď voda přidává, aby loď dosáhla horní hladiny, nebo se z ní voda vypouští, aby loď klesla.

Co když dřívější zdymadla již nelze obnovit? Ve Skotsku, kde takový problém vznikl, byl uskutečněn velký projekt k propojení dvou dlouho nepoužívaných kanálů mezi městy Glasgow a Edinburgh. U Falkirku byla kdysi kaskáda jedenácti zdymadel, jež spojovala Union Canal a průplav Forth-Clyde, nejstarší mořský průplav na světě. Rekonstrukce původních zdymadel nebyla proveditelná. Tento problém byl geniálně vyřešen vybudováním takzvaného Falkirkského kola, což je otáčivý lodní výtah, který na světě dosud nemá obdoby. Toto kolo o průměru 35 metrů má dva protilehlé výtahy, z nichž každý pojme čtyři plavidla. Z jedné úrovně na druhou je přemístí za pouhých 15 minut.

Lodní výtah se zrcadlí na hladině velkého bazénu, v němž může kotvit přes dvacet lodí. V londýnském listu The Times bylo ve zprávě o tomto jedinečném zařízení uvedeno, že to je „technické dílo, jež vyvolává úžas“.

[Podpisek]

Nahoře vpravo: s laskavým svolením British Waterways

[Rámeček a obrázek na straně 16 a 17]

 PROČ JSME SI OBLÍBILI PLAVBU PO KANÁLECH

Jsme s manželkou už v pokročilejším věku a posledních několik let máme rádi klidnou dovolenou, při které se plavíme po kanálech. Proč je taková dovolená klidná? Především proto, že jsme daleko od dopravního ruchu a od řidičů, kteří se nemohou nabažit rychlosti. V úzkém člunu můžete plout nanejvýš pět kilometrů za hodinu. Proč tak pomalu? Aby se za lodí nevytvořila brázda, která by mohla poškozovat břehy kanálu. Často se stane, že nás předeženou lidé, kteří na starých vlečných cestách venčí pejsky.

Další výhodou pomalého tempa je, že máme čas vnímat krajinu, a dokonce se i pozdravit s kolemjdoucími. A okolní krajina bývá opravdu nádherná. Obvykle si člun najímáme v jižním Walesu na kanále Monmouthshire-Brecon. Táhne se asi 50 kilometrů od waleské hranice k pohoří Brecon Beacons, které dosahuje výšky až 886 metrů. Občas prožijeme trochu vzrušení — to když se přiblížíme ke zdymadlům a člun má být vyzvednut nebo snížen na jinou úroveň. (Viz rámeček na straně 15.)

Čluny jsou dobře vybavené a pohodlné. V některých jsou dokonce dvě dvoulůžkové ložnice se samostatným příslušenstvím. Pro případ, že by bylo večer chladno, je zde také ústřední topení. Obvykle si vaříme sami, ale když chceme mít nějakou změnu, můžeme zastavit a dát si něco dobrého v některé z restaurací u břehu.

Všude je klid, zejména brzy ráno, když je vodní hladina jako zrcadlo a odrážejí se v ní stromy a pahorky. Je zde takové ticho, že je možné jasně rozpoznat zpěv různých ptáků. A po březích před námi kráčejí volavky, poklidně jako tichá stráž. (Zasláno)

[Podpisky]

S laskavým svolením British Waterways

Nahoře vpravo: s laskavým svolením Chris & Stelle on Belle (www.railwaybraking.com/belle)

[Podpisek obrázku na straně 13]

S laskavým svolením British Waterways