Maličké poklady z ostrova Niihau

OD NAŠEHO DOPISOVATELE NA HAVAJSKÝCH OSTROVECH

KAŽDOU zimu se rozbouřené mořské vlny tříští o pobřeží „Zakázaného ostrova“, Niihau. Na některé pláže vlny přináší ohromné množství ulit miniaturních mořských hlemýžďů. Niihau má rozlohu pouhých 180 kilometrů čtverečních, takže je nejmenší ze sedmi obydlených havajských ostrovů. Je tedy příhodné, že právě na tomto vulkanickém ostrově se dají najít jedny z nejmenších pokladů na světě — nádherné mušle.

Na rozdíl od nejbližšího ostrova Kauai, který leží 27 kilometrů na severovýchod, je Niihau z větší části pokrytý suchými nížinami. Proč se mu ale říká „Zakázaný ostrov“? Niihau je totiž v soukromém vlastnictví a nezvaným návštěvníkům je vstup zakázán. Místní obyvatelé jsou plně soběstační, a proto zde nenajdete žádnou elektrárnu, vodovod, obchody ani poštu. Havajci, kterých tu žije přibližně 230, se snaží zachovat si svou tradiční kulturu, a tak spolu mluví havajsky. Pokud se zrovna nevěnují péči o ovce a dobytek, většina z nich „těží zlato“ v podobě drobných ulit. *

Během teplých zimních měsíců se rodiny vydávají po prašných cestách k nedotčeným plážím a skalnatým zátokám. Jdou tam pěšky nebo jedou na kole a celé dny pak sbírají ulity. Jakmile je nasbírají, rozprostřou je ve stínu, aby ulity vyschly. Později je roztřídí podle velikosti a kvality a dělají z nich jemné náhrdelníky. Na ostrovech, kde je hojnost vegetace, se takové náhrdelníky obvykle dělají z květů. Na Niihau se však místo květů používají ulity.

Šperky z moře

Ulity se na Havajských ostrovech používají jako šperky už od nepaměti. Koncem 18. století si mořeplavci, například kapitán James Cook, všimli, že místní obyvatelé nosí ozdoby z ulit, a psali o tom v lodních denících. Pár takových ozdob odvezli s sebou a je možné, že některé pocházely právě z Niihau. Okouzlující náhrdelníky z tohoto ostrova časem začaly nosit význačné havajské ženy, včetně tanečnic a příslušnic královské rodiny. Díky obchodům se suvenýry, turistice a vojákům, kteří se za druhé světové války na ostrovy dostali, si ve 20. století tyto zvláštní šperky našly cestu ještě k více lidem. Krásné náhrdelníky, které kdysi zdobily místní šlechtu, dnes nosí jejich obdivovatelé po celém světě.

Ulity, které se na Niihau nejčastěji používají k výrobě náhrdelníků, se v havajštině jmenují  momi, laiki a kahelelani. Vytvářet náhrdelníky z ulit různých barev a vzorů je náročný, ale zároveň radostný úkol. Obvykle se této práci věnují ženy. Pečlivě ulity navlékají a vytvářejí z nich umělecká díla. Používají asi 20 druhů oválných perleťových ulit momi nejrůznějších barev — od zářivě bílé až po tmavě hnědou. Za velmi cenné jsou považovány náhrdelníky ve stylu Lei Pikake. Pro tento styl se používají olejově lesklé ulity momi velké pouze jeden centimetr. Takový náhrdelník pak vypadá, jako by byl udělán z bílých květů jasmínu, kterému se havajsky říká pikake.

Havajské nevěsty se často zdobí několika náhrdelníky z ulit laiki, které jsou lesklé a mají tvar zrnek rýže. Tyto krásné ulity bývají čistě bílé, slonovinové nebo béžové a někdy jsou na nich hnědé proužky. Ulity kahelelani, které možná nesou jméno po jednom havajském náčelníkovi, jsou velké pouze půl centimetru. Mají tvar turbanu a velmi obtížně se navlékají, takže náhrdelníky z tohoto druhu ulit jsou nejdražší. Kahelelani mají barvu od tmavě vínové až po zářivě růžovou, která je však velmi vzácná. Růžový náhrdelník proto bývá i třikrát dražší než náhrdelník jiné barvy.

Jak se náhrdelník dělá

Výrobce musí nejprve zvolit vzor. Potom z ulit odstraní všechen písek a provrtá je ostrým šídlem. I když pracuje zručně a opatrně, každá třetí ulita praskne. Musí proto mít k dispozici mnohem víc ulit, než kolik by jich normálně potřeboval. Práce na jednom náhrdelníku může trvat i několik let. K navlékání se používá nylonový vlasec zpevněný rychleschnoucím tmelem nebo včelím voskem. Tradičně se na oba konce vlasce přiváže malá ulita knoflíkovitého tvaru, jakou mají například solárky, havajsky puka. V místě, kde se konce spojují, bývá jedna nebo dvě ulity zavinutce.

Způsobů navlékání je téměř tolik jako samotných ulit. Dělají se například klasické jednoduché náhrdelníky z bílých ulit momi dlouhé 150 až 190 centimetrů nebo splétané náhrdelníky ze stovek drobných ulit kahelelani. Navlékají se také věncovité náhrdelníky s pravidelnými geometrickými vzory, jejichž součástí bývají nejen ulity, ale i semena rostlin. Výroba náhrdelníků je časově náročná mravenčí práce, která unavuje oči. Tvořiví a trpěliví umělci z ostrova Niihau však dokážou vyrobit opravdové skvosty. Každý náhrdelník je jedinečný, a tak není těžké pochopit, proč se hodnotou vyrovná drahým kamenům a šperkům. Některé náhrdelníky stojí tisíce dolarů.

Niihau je sice poměrně suchý a málo obydlený ostrov až na samém konci souostroví, ale díky nadaným výrobcům náhrdelníků se lidé po celém světě mohou těšit z pokladů jeho sluncem zalitých pláží.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 24 a 25]

Vyschlé ulity se roztřídí podle velikosti a kvality a dělají se z nich jemné náhrdelníky

[Podpisek]

© Robert Holmes

[Obrázek na straně 25]

Spirály z ulit „momi“

[Podpisek obrázku na straně 24]

© drr.net