Důvody k obavám?

„Veu Lesa, 73letý vesničan na Tuvalu, nepotřebuje žádné vědecké zprávy, aby věděl, že hladina moře stoupá,“ píše deník The New Zealand Herald. „Pláže, na kterých si hrál jako dítě, postupně mizí. Plodiny, které poskytovaly obživu jeho rodině, zničila slaná voda. V dubnu [2007] musel opustit domov, protože jeho obydlí bylo při vysokém přílivu zaplaveno a vlny na ně vrhaly kamení a odpad.“

SOUOSTROVÍ TUVALU se zvedá jen čtyři metry nad hladinu moře. Jak říkají uvedené noviny, pro jeho obyvatele není globální oteplování pouhý abstraktní vědecký pojem, ale „každodenní realita“. * Tisíce jich už ostrovy opustilo a mnozí další se na odchod připravují.

Robert, který žije v Brisbane v Austrálii, má v té době úplně jiné starosti. Svou zahradu může zalévat jen v určité dny a nesmí k tomu používat hadici, ale pouze konev. Když potřebuje umýt auto, musí jet do myčky, která recykluje vodu. Jinak může umýt jen některé jeho části — zpětná zrcátka, okna a poznávací značku. Proč taková omezení? Na území, kde Robert bydlí, je údajně nejhorší sucho za posledních sto let. Jiné oblasti Austrálie jsou na tom ještě hůř. Jsou tyto problémy, které postihují Austrálii a Tuvalu, opravdu dokladem globálního oteplování?

Co někteří předpovídají

Mnozí odborníci připisují globální oteplování na vrub především lidské činnosti a tvrdí, že oteplování může mít na klima a životní prostředí katastrofální dopad. Například v důsledku rozsáhlého tání pevninského ledu a expanze oceánů, která je způsobena oteplováním vody, by mohly dramaticky stoupnout hladiny moří. Nízko položené ostrovy jako Tuvalu by se ocitly pod vodou. Stejně by to dopadlo i s velkými oblastmi Nizozemska a Floridy. Na místech, jako je Šanghaj, Kalkata a části Bangladéše, by své domovy musely opustit miliony lidí.

Zvyšování teploty by kromě toho mohlo vést k zintenzivnění takových jevů, jako jsou bouře, záplavy a sucho. Tání ledovců v himálajských oblastech, odkud získává vodu sedm veletoků, by mohlo způsobit, že 40 procent světové populace nebude mít dostatek pitné vody. V ohrožení jsou také tisíce živočišných druhů, k nimž patří i lední medvědi, kteří loví zejména na místech pokrytých ledem. Už nyní se objevují zprávy, že mnozí medvědi ubývají na váze, nebo dokonce umírají hlady.

Stoupající teplota může také přispívat k šíření chorob. Jejich přenašeči, například komáři, klíšťata a také houby a plísně, totiž mohou pronikat do dalších oblastí. „Změna klimatu představuje téměř tak hrozivé nebezpečí jako jaderné zbraně,“ píše Bulletin of the Atomic Scientists. „Následky možná z krátkodobého hlediska nemusí být tak dramatické . . ., ale během příštích tří nebo čtyř desetiletí by změna klimatu mohla nenapravitelně poškodit ekosystémy, na nichž závisí přežití lidské společnosti.“ Někteří vědci vidí budoucnost ještě chmurněji, protože změny přisuzované globálnímu oteplování probíhají rychleji, než očekávali.

Co bychom si o těchto prognózách měli myslet? Je život na naší planetě opravdu v takovém nebezpečí? Podle těch, kdo dopad globálního oteplování zpochybňují, jsou takové hrozivé předpovědi neopodstatněné. Mnozí lidé nevědí, čemu mají věřit. Kde je tedy pravda? Je budoucnost naší planety — i naše vlastní budoucnost — skutečně ohrožena?

[Poznámka pod čarou]