Je naše planeta v ohrožení?

GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ bývá označováno jako největší hrozba pro lidstvo. Jak bylo napsáno v časopise Science, výzkumníky nejvíce zneklidňuje „možnost, že jsme spustili pomalou, ale nezadržitelnou lavinu změn“. Skeptici toto tvrzení zpochybňují. Mnoho jich sice souhlasí s tím, že země se otepluje, ale nejsou si jisti, proč tomu tak je a jaké to může mít následky. Říkají, že lidská činnost může hrát určitou úlohu, ale ta nemusí být rozhodující. Proč existují tak rozdílné názory?

Jedním důvodem je to, že fyzikální procesy, na nichž jsou založeny globální klimatické systémy, jsou velmi složité a plně jim nerozumíme. Navíc si některé zájmové skupiny rády vykládají vědecká data po svém. Týká se to například údajů používaných k vysvětlení toho, proč teplota stoupá.

Skutečně teplota stoupá?

V nedávné zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), což je instituce při OSN, bylo uvedeno, že ke globálnímu oteplování „jednoznačně“ dochází. Podle této zprávy je navíc „velmi pravděpodobné“, že do velké míry za to nesou odpovědnost lidé. Někteří odborníci s tímto závěrem nesouhlasí, zejména pokud jde o lidský faktor. Připouštějí, že teplota možná stoupá ve městech, protože městská zástavba se rozrůstá. Kromě toho beton a ocel snadno absorbují sluneční energii a přes noc se ochlazují pomalu. Ale teplota naměřená ve městech podle nich neodpovídá situaci ve venkovských oblastech a globální statistické údaje tím mohou být zkresleny.

Clifford, který je náčelníkem eskymácké vesnice na jednom z ostrovů poblíž pobřeží Aljašky, naproti tomu říká, že změny vidí na vlastní oči. Obyvatelé jeho vesnice obvykle cestují po mořském ledu na pevninu, aby tam lovili soby a losy. Ale kvůli stoupající teplotě bere jejich tradiční způsob života za své. „Změnily se mořské proudy, změnil se stav ledu a . . . změnilo se zamrzání Čukotského moře,“ říká Clifford. Moře podle něj zamrzalo na konci října, ale nyní zamrzá až koncem prosince.

Oteplení se projevilo i v Severozápadním průjezdu, který byl v roce 2007 poprvé ve známých dějinách úplně volný. Jeden přední vědecký pracovník amerického Národního centra pro údaje o sněhu a ledu to komentoval slovy: „To, co jsme viděli letos, zapadá do schématu, podle něhož se prodlužuje období, kdy tají ledy.“

Skleníkový efekt — nezbytný pro život

Uvádí se, že jedním z důvodů pro takové změny je zintenzivnění skleníkového efektu. Skleníkový efekt je přirozený jev, bez kterého by život na zemi nebyl možný. Asi 70 procent sluneční  energie, která se dostane k zemi, je absorbováno, a tím se ohřívá vzduch, pevnina a moře. Bez tohoto mechanismu by průměrná teplota zemského povrchu byla asi minus 18 stupňů Celsia. Nakonec je absorbované teplo uvolněno zpět do vesmíru v podobě infračerveného záření. Díky tomu se země nepřehřívá. Ale když znečišťující látky změní složení atmosféry, pak tepla uniká méně. V důsledku toho může teplota země stoupat.

K plynům, které umožňují skleníkový efekt, patří mimo jiné oxid uhličitý, oxid dusný, metan a také vodní pára. Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře se během uplynulých 250 let — od začátku průmyslové revoluce — výrazně zvyšuje. K jejich vyšší koncentraci totiž přispívá intenzivnější používání fosilních paliv, například uhlí a ropy. Zdá se také, že k zesílení skleníkového efektu vede velkochov hospodářských zvířat, při jejichž trávicích procesech vzniká metan a oxid dusný. Někteří výzkumníci však poukazují na jiné příčiny oteplování, které existovaly již před tím, než mohli klima ovlivňovat lidé.

Je to jen další výkyv?

Skeptici, kteří zpochybňují, že za oteplování může člověk, zdůrazňují, že na naší planetě docházelo k velkým výkyvům teploty už v minulosti. Poukazují na takzvané doby ledové, kdy země byla údajně mnohem chladnější než dnes. Názor, že oteplování má přirozené příčiny, dokládají tím, že v chladných oblastech, například v Grónsku, kdysi rostla vegetace, které se dobře daří v teplém podnebí. Vědci samozřejmě připouštějí, že čím vzdálenější minulost zkoumají, tím méně si tehdejším klimatem mohou být jisti.

Co mohlo způsobovat velké změny teploty před tím, než se začal projevovat vliv lidské činnosti? Příčinou mohly být sluneční skvrny a erupce, s nimiž souvisí množství vyzářené  sluneční energie. Kromě toho se oběžná dráha země mění v cyklech, které trvají mnoho tisíc let a ovlivňují vzdálenost naší planety od slunce. Dále je třeba vzít v úvahu vliv sopečného prachu a změn v oceánských proudech.

Klimatické modelování

Pokud teplota země stoupá — bez ohledu na to, čím je oteplování způsobeno —, jaký vliv to bude mít na člověka a na životní prostředí? Přesně to předpovědět je obtížné. Dnes však vědci mají k dispozici výkonné počítače, pomocí kterých mohou vytvářet digitální simulace klimatického systému. V těchto modelech jsou zabudovány fyzikální zákony, klimatická data a přírodní jevy ovlivňující podnebí.

Při takových simulacích mohou vědci experimentovat s klimatem tak, jak by to v reálných podmínkách nebylo možné. Mohou například „změnit“ výdej sluneční energie a sledovat, jak to ovlivňuje led na pólech, teplotu vzduchu a moře, rychlost vypařování, atmosférický tlak, tvorbu oblaků, vítr a srážky. Mohou „vyvolat“ výbuch sopky a zkoumat, jak na počasí působí sopečný prach. A mohou také zkoumat, jaký dopad má například růst populace, odlesňování, využití půdy a změny v emisi skleníkových plynů. Vědci doufají, že jejich modely budou stále přesnější a spolehlivější.

Jak přesné jsou klimatické modely v současné době? To samozřejmě do značné míry závisí na přesnosti dat a na tom, kolik se jich do počítačů vloží. Klimatické prognózy se tedy liší — od nejmírnějších až po katastrofické. Ale jak bylo uvedeno v časopise Science, přirozený „klimatický systém může přinést různá překvapení“. A to se už stalo. Mnohé klimatology například udivuje neobvyklá rychlost, jakou taje arktický led. Kdyby ovšem političtí představitelé měli alespoň povšechnou představu o tom, jaké následky může mít dnešní aktivita nebo pasivita, mohli by už nyní podniknout kroky, kterými by se budoucí problémy daly redukovat.

S tímto záměrem Mezivládní panel pro změnu klimatu prozkoumal šest různých digitálně simulovaných scénářů, které sahají od neomezené produkce skleníkových plynů přes současná mírná omezení až po omezení přísná. Každý z těchto scénářů ukazuje jiný dopad na klima a životní prostředí. Ve světle těchto prognóz analytici volají po zavedení různých opatření. Patří k nim povinné limity emisí fosilních paliv, sankce za jejich překročení, větší výroba jaderné energie a zavedení technologií, které jsou šetrnější k životnímu prostředí.

Jsou tyto modely spolehlivé?

Kritici tvrdí, že současné prognostické metody jsou nespolehlivé, protože „příliš zjednodušují klimatické procesy, kterým málo rozumíme“, a „jiné prostě ignorují“. Poukazují také na to, že výsledky počítačových simulací obsahují rozpory. Jeden vědecký pracovník, který se účastnil diskusí Mezivládního panelu pro změnu  klimatu, řekl: „Někteří z nás stále mají názor, že měřit a chápat mimořádně složitý klimatický systém je nadlidský úkol, a pochybujeme tedy, zda jsme schopni rozumět, jak se tento systém chová a proč.“ *

Někteří lidé samozřejmě namítají, že být pasivní a omlouvat to tím, že v něčem nemáme jistotu, je hazardování s budoucností. Ptají se: „Jak bychom to vysvětlili našim dětem?“ Bez ohledu na to, zda jsou klimatické modely přesné, je nade vší pochybnost, že naše planeta je ve vážném stavu. K věcem, které poškozují životní prostředí, patří znečišťování ovzduší, odlesňování, koncentrace obyvatelstva do měst a vymírání živočišných druhů. A to jsou jen některé faktory, které nikdo nemůže popřít.

Vzhledem k tomu, co víme, dá se snad očekávat, že společnost jako celek zásadně změní způsob života, aby byl zachráněn lidský rod a jeho nádherný domov? Ještě závažnější je, že pokud globální oteplování je způsobeno lidskou činností, máme možná na provedení potřebných změn jen pár let, a ne staletí. Začít s takovými změnami by v každém případě znamenalo okamžitě se zabývat základními příčinami problémů — lidskou chamtivostí, sobectvím, nevědomostí, neschopností vlád a lhostejností. Je takové očekávání realistické, nebo je to jen zbožné přání? A pokud je to jen přání, znamená to, že situace je bezvýchodná? O této otázce bude pojednávat následující článek.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 5]

JAK SE MĚŘÍ TEPLOTA ZEMĚ?

Obtíže spojené s měřením globální teploty lépe pochopíte, když si představíte, že máte změřit teplotu jediné velké místnosti. Kam byste například umístili teploměr? Jelikož teplý vzduch stoupá, bude teplota u stropu pravděpodobně vyšší než u podlahy. Výsledek měření bude ovlivněn i tím, zda teploměr dáte k oknu, na přímé sluneční světlo nebo do stínu. Další odlišnosti v naměřených hodnotách budou možná způsobeny barvou, protože tmavší povrch absorbuje více tepla.

Jedno měření by tedy pravděpodobně nestačilo. Museli byste teplotu změřit na několika místech a potom vypočítat průměr. Navíc se teplota místnosti může měnit ze dne na den a v závislosti na ročním období. Pokud byste chtěli zjistit skutečnou průměrnou teplotu, museli byste tedy provést mnoho měření v průběhu delší doby. A teď si zkuste představit, jak složité je změřit celkovou teplotu zemského povrchu, atmosféry a oceánů! Pro přesné posouzení změny klimatu jsou však takové statistiky nezbytné.

[Podpisek]

Fotografie NASA

[Rámeček na straně 6]

JE ŘEŠENÍM JADERNÁ ENERGIE?

Světová spotřeba energie láme rekordy. Jelikož spalováním ropy a uhlí vznikají skleníkové plyny, vlády některých zemí zvažují, zda by šetrnější alternativou nebyla jaderná energie. Její výroba však také má svá úskalí.

Jedním ze států, které jsou na jaderné energii nejvíce závislé, je Francie. V deníku International Herald Tribune bylo uvedeno, že k ochlazování reaktorů je ve Francii ročně zapotřebí 19 miliard krychlových metrů vody. Když v roce 2003 zasáhla Francii vlna veder, hrozilo, že horká voda vypouštěná z reaktorů zvýší teplotu řek natolik, že to bude nebezpečné pro životní prostředí. Provoz v některých elektrárnách proto musel být zastaven. Má se za to, že bude-li globální teplota dále stoupat, situace se ještě zhorší.

„Jestliže budeme mít jadernou energii, budeme muset řešit problém se změnou klimatu,“ prohlásil jaderný technik David Lochbaum ze Svazu znepokojených vědců.

[Rámeček a mapa na straně 7]

KATASTROFY SOUVISEJÍCÍ S POČASÍM V ROCE 2007

V roce 2007 Úřad OSN pro koordinaci humanitární činnosti celkem 14krát žádal o naléhavou pomoc kvůli katastrofám souvisejícím s počasím. Byl tak překonán rekord z roku 2005, kdy žádostí bylo o 4 méně. Zde uvádíme jen některé katastrofy z roku 2007. Je ovšem třeba mít na paměti, že z jednotlivých událostí nelze jednoznačně usuzovat na dlouhodobý trend.

▪ Británie: Přes 350 000 lidí bylo postiženo nejhoršími záplavami za posledních více než 60 let. V Anglii a Walesu bylo v období od května do července naměřeno více srážek než kdykoli předtím ve stejném období od roku 1766, kdy se začaly vést záznamy.

▪ Západní Afrika: Záplavami bylo postiženo 800 000 lidí ve 14 zemích.

▪ Lesotho: Vedrem a suchem byla zničena značná část úrody, takže asi 553 000 lidí bude pravděpodobně potřebovat potravinovou pomoc.

▪ Súdán: Kvůli přívalovým dešťům přišlo o přístřeší 150 000 lidí. Nejméně 500 000 obdrželo humanitární pomoc.

▪ Madagaskar: Na ostrově běsnily prudké bouře a deště, které připravily o domov 33 000 lidí. O úrodu přišlo 260 000 obyvatel.

▪ Severní Korea: Rozsáhlé záplavy a sesuvy půdy a bahna postihly asi 960 000 lidí.

▪ Bangladéš: Záplavami bylo postiženo 8,5 milionu obyvatel. Zahynulo přes 3 000 lidí a 1 250 000 hospodářských zvířat. Poškozeno nebo zničeno bylo téměř 1,5 milionu domů.

▪ Indie: Záplavy postihly 30 milionů lidí.

▪ Pákistán: Cyklon a s ním související deště připravily o domov 377 000 lidí; stovky lidí zahynuly.

▪ Bolívie: Záplavami bylo zasaženo více než 350 000 lidí a 25 000 jich muselo opustit domov.

▪ Mexiko: Kvůli místním záplavám zůstalo bez domova 500 000 lidí. Celkem bylo postiženo přes milion obyvatel.

▪ Dominikánská republika: Dlouhodobé lijáky vedly k záplavám a sesuvům půdy, kvůli kterým muselo opustit domov 65 000 lidí.

▪ Spojené státy: Požáry, které zachvátily vyprahlou jižní Kalifornii, vyhnaly z domova 500 000 lidí.

[Podpisek]

Podkladem je zobrazení NASA/Visible Earth