Když slunce nevychází

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE FINSKU

 „SLUNCE vychází a slunce zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má,“ říká Bible. (Kazatel 1:5, Nová Bible kralická) V mnoha oblastech severně od polárního kruhu však od poloviny listopadu do poloviny ledna nemusí být západ a východ slunce vůbec vidět. Lidé zde nemají jinou možnost než přestát dlouhé noci polární zimy.

V menší míře se s dlouhými nocemi potýkají také lidé, kteří žijí jižně od polárního kruhu. Například města Sankt Petěrburg v Rusku, Helsinky ve Finsku, Stockholm ve Švédsku a Oslo v Norsku leží méně než 800 kilometrů jižně od polárního kruhu a denní světlo tam v polovině zimy trvá jen asi šest hodin.

„Představa, že během polární zimy je všude tma jako v ranci, není správná,“ říká Ari, který vyrostl v městě Kiruna ve švédské části Laponska. Většinu dne zde panuje šero. Paula, umělkyně, která žije ve finské části Laponska, říká: „Když v Laponsku krajina zapadne sněhem, vše se zbarví do pastelových odstínů modré a fialové.“

Na některé lidi mají temné zimní dny negativní vliv. „Velmi silně vnímám každou změnu ročního období a podnebí,“ napsal Jean Sibelius, slavný finský skladatel. Dodal: „V zimě, když jsou dny krátké, mívám deprese.“ Sibelius trpěl takzvanou zimní depresí a rozhodně nebyl jediný. Dokonce i řecký lékař Hippokrates (asi 460–377 př. n. l.) byl přesvědčen, že roční období mají na náladu člověka vliv.

Až v osmdesátých letech minulého století však byla zimní deprese definována jako syndrom, kterým v severských národech trpí určité procento populace. Říká se mu sezonní afektivní porucha (SAD). Jeho mírnější podoba, subsyndromální SAD, postihuje třikrát až čtyřikrát více lidí. Předpokládá se, že nějakým způsobem jsou zimní depresí postiženy stovky tisíc lidí.

Andrej z ruského města Sankt Petěrburg říká: „Pořád se mi chce spát.“ Annika, která žije ve Finsku, bývá z příchodu zimy sklíčená. Vyjádřila se: „Někdy mám z té tmy téměř klaustrofobii, protože před ní není kam utéct.“

Odborníci doporučují několik způsobů, jak se se zimní depresí vypořádat. Někteří například říkají, že by člověk měl za denního světla trávit co nejvíce času venku. Úlevu od zimní deprese také pociťují lidé, kteří mají venku během zimy dostatek pohybu.

Jarmo, který zná zimu na severu i na jihu Finska, řekl: „V těch nejponuřejších dnech zapalujeme víc svíček a máme rozsvíceno víc světel.“ Lidem se zimní depresí někdy přinese úlevu terapie jasným světlem. Jiní lidé si od tmavých dní odpočinou tak, že odjedou na dovolenou do některé jižnější země. Může se však stát, že po návratu z prosluněné dovolené do zimního šera se člověk cítí ještě hůře.

Je dobré zamyslet se také nad svým jídelníčkem. Sluneční světlo našemu tělu pomáhá produkovat vitamin D, a nedostatek slunečního světla tedy může způsobit, že tohoto vitaminu máme málo. Někteří proto doporučují jíst v zimě víc potravin s obsahem vitaminu D, jako například ryby, játra a mléčné výrobky.

Mechanismy, jejichž působením se polární oblasti halí do tmy, jsou příčinou také toho, že stejné oblasti se jindy koupou ve světle. Jak Země obíhá po své dráze kolem Slunce, postupně k němu natáčí svou arktickou čepičku. Den po dni začíná převládat světlo. Přichází polární léto — období, kdy slunce může svítit i o půlnoci.

[Praporek na straně 27]

Většinu dne zde panuje šero

[Obrázek na straně 26]

Takto může vypadat polední obloha v období polární zimy

[Podpisek]

Dr. Hinrich Bäsemann/Naturfoto-Online

[Obrázek na straně 26]

Nedostatek přímého slunečního světla vyvolává u mnohých depresi