Má život hlubší smysl?

Proč jsme zde?

K UVEDENÝM dvěma otázkám, které si lidé často kladou, by mnozí přidali ještě jednu: Můžeme očekávat víc než jen to, že prožijeme pouhých 70 nebo 80 let a potom zemřeme? (Žalm 90:9, 10)

Takové otázky nám vyvstanou v mysli zvláště tehdy, když si uvědomíme, jak je život krátký. K tomu, aby nás napadly, se však nutně nemusíme ocitnout v kritické situaci. Možná stačí, že zažijeme nějaké zklamání. A někteří lidé si je kladou, když se víc zamyslí nad svým dosavadním způsobem života.

Dave měl dobře placené místo, hezký byt a rád trávil čas s přáteli. Říká: „Když jsem se jednou vracel z večírku, napadlo mě: ‚A tohle je všechno? Mám takhle prožít těch svých pár desítek let, anebo má život nějaký hlubší smysl?‘ Najednou jsem si uvědomil, jak je můj život prázdný.“

Viktor Frankl ve své knize Člověk hledá smysl uvedl, že někteří z těch, kdo stejně jako on přežili holocaust, si takové otázky kladli po propuštění z koncentračního tábora. Když se vrátili domů, zjistili, že jejich blízcí již nežijí. V. Frankl napsal: „Běda tomu, kdo tisíckrát toužebně vysněný okamžik musí nyní prožít jinak, zcela jinak!“

Ti, kdo hledali odpověď

Otázku, proč jsme zde, si lidé kladou od nepaměti. O těch, kdo se ptali, zda jejich život má nějaký smysl, se píše i v Bibli. Job přišel o bohatství a o děti, a když potom trpěl nesmírně bolestivou nemocí, ptal se: „Proč jsem nezemřel hned z lůna? Proč jsem nevyšel z břicha a pak nevydechl naposled?“ (Job 3:11)

Podobné pocity měl i prorok Elijáš. Když si myslel, že z těch, kdo uctívají pravého Boha, zůstal sám,  naříkal: „Už dost! Nyní odejmi mou duši, Jehovo.“ (1. Královská 19:4) Takové rozpoložení není nijak neobvyklé. V Bibli se o Elijášovi dočteme, že to byl „člověk s pocity, jako jsou naše“. (Jakub 5:17)

Úspěšná cesta životem

Život je často přirovnáván k cestě. Na cestu se můžete vydat, aniž máte nějaký konkrétní cíl, a stejně tak můžete žít, aniž byste rozpoznali skutečný smysl života. V takovém případě jste v nebezpečí, že se chytíte do pasti, kterou známý spisovatel Stephen R. Covey označil jako „přílišná zaneprázdněnost“. Napsal, že někteří lidé „zjišťují, že dosáhli vítězství, která nic neznamenají, že zaznamenali úspěchy, jichž docílili na úkor věcí, kterých si cení mnohem více“.

Asi budete souhlasit s tím, že by bylo nesmyslné jít stále rychleji, pokud byste nešli správným směrem. Podobně, hledat smysl života tím, že budete více a více ‚příliš zaneprázdněni‘, povede k prázdnotě, a ne ke skutečnému naplnění.

Snaha porozumět tomu, proč jsme zde, je společná lidem bez ohledu na kulturu nebo věk. Vychází z něčeho, co je hluboko v nás, totiž z duchovních potřeb, které mohou zůstávat neuspokojeny, i když v hmotném ohledu máme všechno. Podívejme se, jak se někteří lidé snažili uspokojit tyto potřeby tím, že hledali smysl života.

[Praporek na straně 4]

Hledat smysl života tím, že budete více a více ‚příliš zaneprázdněni‘, povede k prázdnotě, a ne ke skutečnému naplnění

[Obrázek na straně 3]

Job si kladl otázku, proč se narodil

[Obrázek na straně 4]

Elijáš měl „pocity, jako jsou naše“