Zapomenutí otroci z jižních moří

OD NAŠEHO DOPISOVATELE NA FIDŽI

DO LAGUNY odlehlého korálového ostrova v Pacifiku vpluly dvě lodě a v davu vznikl rozruch. Před léty tam totiž každá rodina dostala od jednoho trosečníka pár stránek vytržených z Bible. Od té doby pokorní ostrované tyto stránky dychtivě četli a očekávali příjezd nějakého křesťanského misionáře.

Námořníci, kteří připluli, slíbili, že každého, kdo bude chtít, vezmou na místo, kde se o Bohu může dozvědět víc. Na palubu přišlo asi 250 důvěřivých mužů i žen a mnozí z nich svírali v rukou své drahocenné stránky Bible.

Stali se však oběťmi chytrého podvodu. Jakmile se nalodili, byli svázáni, hozeni do podpalubí a čekala je dlouhá cesta do přístavu Callao v Jižní Americe. Kvůli nehygienickým podmínkám mnozí po cestě zemřeli. Na denním pořádku bylo sexuální zneužívání. Ti, kdo plavbu přežili, byli prodáni jako otroci, aby pracovali na plantážích a v dolech nebo jako sluhové a služky. Na svůj rodný ostrov se už nikdy nevrátili.

Obchod s otroky

K únosům ostrovanů žijících v jižním Tichomoří docházelo v průběhu 19. a na začátku 20. století. Počátkem šedesátých let 19. století se tak tisíce těchto lidí dostaly do Jižní Ameriky. V následujícím desetiletí se obchodování s otroky přesunulo na západ a ostrované byli přiváženi do Austrálie. V roce 1867 Ross Lewin, bývalý člen královského námořnictva, nabízel pěstitelům cukrové třtiny a bavlny „ty nejlepší a nejužitečnější domorodce, kteří na ostrovech byli, a to za sedm liber za jednoho“.

Britské ministerstvo pro kolonie se proti únosům ostrovanů z Jižního Tichomoří snažilo bojovat, ale marně. Jedním důvodem neúspěchu bylo, že britské právo se dalo těžko uplatňovat na příslušníky cizí země. Dalším bylo, že toto právo neobsahovalo úplnou definici otrokářství. U soudu se tedy obchodníci s otroky úspěšně obhajovali tím, že ostrované — přestože byli oklamáni a násilně přivezeni — ve skutečnosti nejsou otroky, ale zahraničními dělníky, kteří budou dostávat mzdu a za nějaký čas budou posláni domů. Někteří dokonce prohlašovali, že těmto bývalým pohanům prokazují laskavost tím, že je dovážejí na území pod britským právem a učí je pracovat. Obchod s otroky se tedy rozrůstal, a to alespoň dočasně.

 Situace se mění

Občané, kteří obchodování s otroky vnímali jako nespravedlnost, se proti tomu postavili, a situace se začala měnit. Někteří ostrované se sice stále nechávali najímat, ale únosy už byly porušením zákona. Tolerováno nebylo ani špatné zacházení, jako například bičování a cejchování, ani otřesné podmínky, ve kterých někteří dělníci žili a pracovali.

Snahy o změnu zesílily poté, co anglikánský biskup J. C. Patteson, otevřený odpůrce obchodování s otroky, byl právě těmi ostrovany, které se snažil chránit, zavražděn. Obchodníci s otroky použili osvědčenou lstivou taktiku — připluli na ostrov před tím, než tam dorazil Patteson, a to na lodi, která se záměrně podobala té jeho. Pozvali místní lidi na palubu, kde se měli s biskupem setkat. Už je ale nikdy nikdo nespatřil. Když pak dorazil skutečný Patteson, čekal na něj nepřátelský dav a biskupa neprávem zabil. Jako reakce na tuto událost a na rostoucí protesty veřejnosti byly v Pacifiku rozmístěny britské a francouzské námořní lodě, které dostaly rozkaz týrání ostrovanů zastavit.

Vlády Nového Jižního Walesu a Queenslandu spojily síly s britským ministerstvem pro kolonie a vydaly nové zákony, aby špatné zacházení s otroky skončilo a aby obchodu se zahraničními dělníky byla stanovena pravidla. Byli jmenováni dozorčí úředníci a na paluby lodí, které ostrovany přivážely, byli přiděleni zástupci vlády. Tyto horlivé snahy se vyplatily, protože viníky bylo možné usvědčit z únosu nebo vraždy spíše než na základě neúčinných zákonů zakazujících otroctví. V průběhu posledního desetiletí 19. století došlo v jižních mořích ke změně. Únosy otroků z velké části ustaly a počátkem 20. století počet nových „pracovních sil“ klesl na minimum.

V roce 1901 nový národní parlament Australského svazu získal kontrolu nad přistěhovalectvím v celé zemi. Jeho politika odrážela názor veřejnosti, která v té době začala mít k dělníkům z jiných zemí negativní postoj, protože mnozí se báli, že cizinci připraví o práci místní lidi. Ať tedy ostrované z jižních moří přijížděli za prací nebo z jiných důvodů, už nebyli vítáni. Tisíce jich bylo násilím posláno domů, což vedlo k další tragédii, protože někteří museli odjet z místa, kde se usadili, a byli tak odděleni od svých blízkých.

Připomínka zapomenutých otroků

V září roku 2000 vláda státu Queensland vydala a nechala trvale vystavit prohlášení, ve kterém je uznána úloha, jakou ostrované z jižních moří měli v ekonomickém, kulturním a územním rozvoji Queenslandu. Zároveň je v něm také vyjádřena lítost nad drsným zacházením, které zakoušeli.

V průběhu dějin bylo mnoho jednotlivců, kteří využívali příležitosti, jak se obohatit na úkor svobody a života druhých. Bible slibuje, že pod vládou Božího Království k žádné takové nespravedlnosti docházet nebude. Poddaní této nebeské vlády „skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli“. (Micheáš 4:4)

[Nákres a mapa na straně 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Trasy lodí s otroky vedly do Austrálie a Jižní Ameriky

TICHÝ OCEÁN

MIKRONÉSIE

MARSHALLOVY OSTROVY

Nová Guinea

ŠALOMOUNOVY OSTROVY

TUVALU

AUSTRÁLIE KIRIBATI

QUEENSLAND VANUATU

NOVÝ JIŽNÍ WALES NOVÁ KALEDONIE JIŽNÍ AMERIKA

Sydney ← FIDŽI → Callao

SAMOA

TONGA

COOKOVY OSTROVY

FRANCOUZSKÁ POLYNÉSIE

Velikonoční ostrov

[Podpisek obrázku na straně 24]

National Library of Australia, nla.pic-an11279871