Mars zblízka

V SRPNU 2003 se Mars přiblížil k naší planetě na vzdálenost 56 milionů kilometrů, tedy nejblíže za posledních téměř 60 000 let. Z astronomického hlediska nám tato rudá planeta vlastně „klepala na dveře“. Ti, kdo rádi pozorují noční oblohu, tím byli nadšeni.

V průběhu let Mars zkoumala řada kosmických sond, některé z jeho oběžné dráhy, jiné na něm přistály. Co jsme se od nich o našem planetárním sousedovi dozvěděli?

Zkoumání rudé planety

V roce 1997 k Marsu dorazila orbitální sonda Mars Global Surveyor. Zjistila, že tato planeta kdysi měla silné magnetické pole. Sonda také přesně zmapovala povrch Marsu a mimo jiné odhalila, že mezi nejnižším a nejvyšším místem planety je výškový rozdíl přes 29 kilometrů. Pro srovnání, na Zemi to je necelých 20 kilometrů. *

Nejnižší místo na Marsu leží v rozlehlé pánvi Hellas, která podle všeho vznikla po dopadu obrovského asteroidu. Nejvyšším bodem je vrcholek mohutné sopky Olympus Mons tyčící se do výšky asi 21 kilometrů. Pomocí kamery na sondě Surveyor vědci viděli balvany, které měly pravděpodobně průměr přes 18 metrů, a také pozorovali rozlehlá pole pohybujících se písečných dun a nedávno vytvořená údolí, která vypadala jako vymletá vodou. Jiné zařízení ukázalo, že většina povrchových hornin je vulkanického původu.

V listopadu 2006 se sice spojení se sondou Mars Global Surveyor přerušilo, ale v tu dobu už rudou planetu sledovaly tři jiné sondy — 2001 Mars Odyssey, Mars Express a Mars Reconnaissance Orbiter. * Citlivějšími kamerami a čidly zkoumaly atmosféru a prostor kolem Marsu. Dokonce odhalily, že severní pól je pokryt ledem, a tuto oblast zmapovaly.

Na výzkum ledu se později zaměřila sonda Phoenix Mars Lander, která na rudé planetě bezpečně přistála 25. května 2008. Je vybavena nejmodernějšími přístroji určenými k analýze trvale zmrzlé půdy a atmosféry v polární oblasti. Vědci doufají, že se podaří zjistit, zda ve zmrzlé půdě někdy byl mikrobiální život. Pátrání po životě, nebo přinejmenším po podmínkách příznivých pro život, však začalo už dříve.

Vozítka Spirit a Opportunity

Spirit a Opportunity dorazily na Mars v lednu 2004. Obě vozítka byla velká asi jako motokára. Místa přistání vědci vybrali na základě dat z předchozích misí. Průlet atmosférou zpomalily tepelné štíty, padáky a rakety. A stejně jako tomu bylo v roce 1997 u jejich menšího předchůdce, sondy Mars Pathfinder, těsně před dopadem se nafoukly airbagy. Ty obalily přistávací moduly, které se pak od povrchu Marsu několikrát odrazily. *

Povrch Marsu má asi stejnou rozlohu jako souš na naší planetě, takže poskytuje dostatek prostoru ke zkoumání. Pro přistání vozítka Opportunity byla vybrána plošina Meridiani, kterou tvoří vrstvy prehistorických hornin obsahujících hematit, minerál bohatý na železo. Vozítko Spirit přistálo na druhé straně Marsu, aby prozkoumalo hlubiny velkého kráteru Gusev, kde podle názoru některých vědců bylo v dávné minulosti jezero. Informační dokument, který vydala NASA, vysvětluje, že cílem těchto dvou misí bylo „prozkoumat, jaké přírodní podmínky v minulosti existovaly  na místech, která mohla být vlhká a příznivá pro život“.

Geologický výzkum

Když 4. ledna 2004 vozítko Spirit přistálo, ocitlo se v pusté kamenité krajině s mělkými kruhovitými prohlubněmi. Spirit postupoval podobně jako opravdový geolog. Ve svém okolí zkoumal různé druhy půd, hornin a členitost terénu. Vědci, kteří ze Země vozítko Spirit řídili, dospěli k závěru, že na místě přistání jsou vulkanické horniny a mnoho  kráterů způsobených meteority. Vozítko pak odjelo prozkoumat skupinu nízkých pahorků vzdálených asi dva a půl kilometru. Tam Spirit objevil neobvyklé skalní formace a římsy z vrstev měkkých hornin, které mohly být vulkanického původu.

Mezitím dorazilo do svého cíle vozítko Opportunity. Dne 25. ledna 2004 po cestě dlouhé 456 milionů kilometrů přistálo pouhých 25 kilometrů od středu vytyčené přistávací oblasti. Díky airbagům se přepravní schránka odrazila od povrchu plošiny Meridiani a dokutálela se přímo do malého kráteru. Podle slov jednoho vědce to bylo jako „zahrát při meziplanetárním golfu míček do jamky jedním úderem“.

Vozítko Opportunity prozkoumalo řadu kráterů, ve kterých byly vrstvy hornin obsahující malé kuličky s vysokým obsahem hematitu. Vědci jim začali říkat borůvky. Nejsou sice sytě modré, ale díky své šedé barvě kontrastují s okolní červenou půdou a kameny. Určité skalní vrstvy jsou zvlněné a tvarem se podobají písečným usazeninám v korytech řek. Někteří vědci si myslí, že tyto tvary a také přítomnost chloru a bromu v těchto skalních vrstvách svědčí o tom, že zde bývala slaná voda.

Další data o povrchu Marsu, zvláště o jeho polární oblasti, poskytla v roce 2008 již zmíněná sonda Phoenix Mars Lander. Robotické rameno se dostalo pod zmrzlý povrch, nabralo vzorky půdy a ledu a umístilo je do dvou „laboratoří“ uvnitř sondy, kde byla provedena analýza. Vědci naplánovali, že mise Phoenix bude trvat pouze krátkou dobu. Proč? Jak vysvětlil časopis Science, jen několik měsíců po dokončení výzkumu totiž na Marsu měla nastat zima, která sondu Phoenix „uvězní v pevném krunýři ledu z oxidu uhličitého“.

To, že vědci zkoumají planety vzdálené stovky milionů kilometrů, ukazuje, co všechno lidé dokážou, když společně pracují na dosažení nějakého cíle. Svědčí to také o lidské vynalézavosti. Zkoumat vesmír — a vlastně cokoli, co nás obklopuje — je možné jedině díky neměnným a spolehlivým fyzikálním zákonům, kterými je vesmír řízen. Tyto zákony nevznikly samy od sebe, ale stanovil je Vznešený Stvořitel vesmíru, Jehova Bůh.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 16]

EXISTUJE NA MARSU ŽIVOT?

Už na přelomu 18. a 19. století se astronom Sir William Herschel a později také Percival Lowell domnívali, že na rudé planetě je inteligentní život. Zdálo se, že tuto myšlenku podporuje i Darwinova evoluční teorie. Názory obou astronomů však byly mylné. Orbitální sondy totiž odhalily, že povrch Marsu je pustý a že řídkou atmosféru tvoří především oxid uhličitý. Experimenty, které v roce 1976 provedla sonda Viking 1, ukázaly, že na povrchu této planety žádný život není. *

Vědci přesto po stopách života pátrají dále. Poslední výzkumy prováděla sonda Phoenix Mars Lander. Někteří mikrobi dokážou na Zemi přežít v extrémních podmínkách, a proto vědci předpokládají, že podobné organismy by mohly žít i na Marsu. Po organických látkách v půdě měl pátrat přistávací modul Beagle 2, který nesla na palubě sonda Mars Express. Modul měl přistát koncem roku 2003, ale mise se nezdařila. V následujícím roce vědci zjistili, že v atmosféře rudé planety jsou stopy metanu. To dalo podnět ke spekulacím o tom, zda je tento plyn původu biologického nebo vulkanického.

Mohl by někde ve vesmíru vzniknout život samovolně? Bible na to odpovídá slovy: „U [Boha] je zdroj života.“ (Žalm 36:9) Život tedy může pocházet pouze ze života a jeho Původcem je Stvořitel, Jehova Bůh. (Skutky 17:25)

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek]

NASA/JPL/Cornell

[Obrázek na straně 15]

Phoenix Mars Lander — robotické rameno s lopatkou, sondou a kamerou

[Obrázek na straně 15]

Barevně zvýrazněná fotografie „borůvek“

[Obrázek na straně 15]

Vyhaslá sopka Olympus Mons vysoká 21 kilometrů

[Obrázek na straně 15]

Tento kámen navrtávalo a brousilo vozítko Spirit

[Podpisky obrázku na straně 15]

Vlevo nahoře: NASA/JPL-Caltech/University of Arizona/Texas A&M University; vpravo nahoře: NASA/JPL/Malin Space Science Systems; vlevo a vpravo dole: NASA/JPL/Cornell