Láska vítězí nad předsudky

„Nová podoba náboženské komunity se . . . v dějinách objevila poprvé: nikoli národ oslavující svůj patriotický kult, nýbrž skupina lidí spojených dobrovolným poutem, v níž byly veškeré společenské, kmenové a národnostní rozdíly překonány, a kde se muži i ženy scházeli pouze jako jedinci, před tváří svého Boha.“ Dějiny křesťanství, Paul Johnson

S TÍM, jak se po celé Římské říši šířilo pravé křesťanství, mohli lidé vidět něco úžasného — mezinárodní duchovní společenství, jehož členové se naučili žít spolu v míru a v jednotě. Podařilo se jim to díky upřímné lásce, jež nebyla založena na pouhých citech, ale na zásadách od Boha.

Ztělesněním těchto zásad byl Ježíš Kristus, který se sám stal terčem zuřivé nenávisti a předsudků. (1. Petra 2:21–23) Ježíšovým rodištěm byla Galilea, kde se většina lidí živila zemědělstvím a rybolovem. Židovští náboženští vůdci v Jeruzalémě se tedy na Galilejce dívali svrchu. (Jan 7:45–52) Ježíš byl navíc vynikajícím učitelem, jehož obyčejní lidé milovali a vážili si ho. Náboženští představitelé mu proto záviděli natolik, že o něm šířili lži a úkladně plánovali, že ho zabijí. (Marek 15:9, 10; Jan 9:16, 22; 11:45–53)

Ježíš přesto ‚neodplácel zlé zlým‘. (Římanům 12:17) Když se ho například členové židovské sekty farizeů, která mu odporovala, upřímně na něco ptali, laskavě jim odpovídal. (Jan 3:1–21) S některými farizey také jedl, dokonce i s tím, který měl vůči němu určité předsudky. Z čeho byla předpojatost tohoto člověka patrná? V těch dnech bylo zvykem umývat hostům nohy, ale onen farizeus Ježíšovi tuto laskavost neprojevil. Urazil se snad Ježíš? Ne. Ten večer naopak využil k tomu, aby předal krásné poučení o soucitu a odpuštění. (Lukáš 7:36–50; 11:37)

Ježíš miloval ty, kterými druzí opovrhovali

K Ježíšovým nejznámějším podobenstvím patří vyprávění o milosrdném Samaritánovi. Ten se na své vlastní náklady postaral o Žida, kterého zbili a okradli lupiči. (Lukáš 10:30–37) Proč bylo Samaritánovo jednání tak ušlechtilé? V té době Židé a Samaritáni opovrhovali jedni druhými. Židé často používali výraz Samaritán jako urážku, a dokonce tak označili i Ježíše. (Jan 8:48) V takovémto prostředí mohl Ježíš stěží použít působivější znázornění o nestranné lásce k bližnímu.

 Podle svých slov Ježíš také jednal. Vnímavé Samaritány totiž vyučoval a jednoho z nich, který byl malomocný, i vyléčil. (Lukáš 17:11–19) Ježíš navíc vedl dlouhý rozhovor se Samaritánkou. (Jan 4:7–30, 39–42) To bylo zvláště pozoruhodné, protože přísní židovští rabíni by na veřejnosti nemluvili s žádnou ženou, dokonce ani se svou blízkou příbuznou, natožpak se Samaritánkou.

Jak se však Bůh dívá na lidi, kteří sice mají předsudky, ale usilovně se jich snaží zbavit? Bible nám dává povzbudivou odpověď.

Bůh je k nám trpělivý

V prvním století bylo mnoho křesťanů židovského původu zpočátku ovlivněno silně zakořeněnými předsudky vůči příslušníkům jiných národů. Mnozí nežidé se však stali křesťany. Jak se Jehova Bůh postavil k problému, který mohl rozdělit sbor? Trpělivě křesťany vyučoval. (Skutky 15:1–5) Jeho trpělivost přinesla dobré ovoce, protože jak bylo řečeno v úvodu tohoto článku, „společenské, kmenové a národnostní rozdíly [byly] překonány“. Díky tomu se „sbory . . . dále upevňovaly ve víře a den ze dne početně vzrůstaly“. (Skutky 16:5)

Jaké poučení z toho plyne? Nevzdávejte se, ale dál se spoléhejte na Boha, který štědře dává moudrost a mravní sílu těm, kdo ho „stále prosí ve víře“. (Jakub 1:5, 6) Zajímalo by vás, jak to bylo dál s Jennifer, Timothym, Johnem a Olgou, o nichž byla zmínka v prvním článku této série? V době, kdy Jennifer začala chodit na druhý stupeň základní školy, už byla duchovně natolik zralá, že posměšky, které se týkaly její rasy a výšky postavy, dokázala ignorovat. Když pak její spolužáci uráželi jinou dívku ze třídy, Jennifer se jí zastala a utěšila ji.

Co pomohlo Timothymu zachovat klid, když se mu spolužáci vysmívali kvůli jeho rase? Říká: „Nechtěl jsem uvést pohanu na jméno Jehovy Boha. Také jsem si uvědomoval, že musíme ‚neustále přemáhat zlo dobrem‘ a nesmíme dovolit, aby nad námi zlo zvítězilo.“ (Římanům 12:21)

Johnovi se podařilo předsudky vůči svému spolužákovi, který byl Hausa, překonat. Vzpomíná: „Když jsem dospíval, některé studenty z této etnické skupiny jsem poznal blíže a stali se mými přáteli. S jedním z nich jsem pracoval na společném školním projektu a vycházeli jsme spolu velmi dobře. Teď se snažím dívat na lidi jako na jednotlivce, ne jako na příslušníky určité rasy nebo kmene.“

 Olga a její spolupracovnice v misionářské službě se pronásledováním nenávistných odpůrců nenechaly zastrašit. Dál odvážně kázaly a důvěřovaly tomu, že někteří lidé biblické poselství přijmou. A skutečně tomu tak bylo. Olga vypráví: „Asi o padesát let později za mnou přišel jeden muž a daroval mi krásný váček. Uvnitř byly kamínky, na kterých byly vyryté názvy křesťanských vlastností, jako je dobrota, laskavost, láska a pokoj. Řekl mi, že byl jedním z těch chlapců, kteří po mně házeli kameny, a že je nyní mým křesťanským bratrem. Spolu s manželkou mi pak dali dva tucty bílých růží.“

Předsudky a diskriminace budou navždy odstraněny

Předsudky a diskriminace budou již brzy věcí minulosti. Jak je to možné? Země totiž bude mít jako svého jediného vládce Ježíše Krista, který ukázal, že „nebude soudit podle pouhého zdání svých očí“. (Izajáš 11:1–5) Tentýž postoj budou projevovat i všichni Ježíšovi pozemští poddaní, protože budou vyučováni Ježíšem a jeho Otcem, Jehovou Bohem. (Izajáš 11:9)

Tento duchovní vzdělávací program probíhá už nyní a připravuje Boží lid na život v úplně jiných poměrech. Můžete se do něj zapojit i vy, a to tak, že budete studovat Bibli. * Bůh opravdu není stranický. Jeho „vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:3, 4)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 8]

Předsudky a diskriminace již brzy přestanou sužovat lidstvo

[Rámeček a obrázek na straně 8 a 9]

CO NÁM RADÍ BŮH

▪ „Nikomu neodplácejte zlé zlým. . . . Neustále [přemáhejte] zlo dobrem.“ (Římanům 12:17–21) I když s vámi druzí jednají špatně, vy s nimi jednejte hezky. Ježíš o některých svých současnících řekl: „Nenáviděli mě bez příčiny.“ Přesto jim neoplácel stejnou mincí. (Jan 15:25)

▪ „Nestaňme se samolibými . . . a jeden druhému nezáviďme.“ (Galaťanům 5:26) Závist a pýcha narušují vztah k Bohu a často vedou k nenávisti a předsudkům. (Marek 7:20–23)

▪ „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Zeptejte se sami sebe: Jak bych si přál, aby se mnou druzí jednali? Přesně tak potom jednejte s druhými, bez ohledu na jejich věk, barvu pleti, jazyk nebo kulturu.

▪ „Udělejte ve svém srdci místo pro druhé, stejně jako ho Kristus ve svém srdci udělal pro vás.“ (Římanům 15:7, Phillips) Snažíte se poznat lidi pocházející z jiného prostředí a kultury, a to zvláště své spoluvěřící? (2. Korinťanům 6:11)

▪ „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ (Žalm 27:10) Ať už s vámi druzí jednají jakkoli, pokud Bohu zůstanete věrní, nikdy vás neopustí.

[Obrázek na straně 7]

Milosrdný Samaritán pomáhá Židovi, kterého okradli lupiči