Moderní zemědělství mění svět

PĚSTUJETE si potraviny sami, nebo je kupujete? Není to tak dávno, co se většina lidí věnovala samozásobitelskému zemědělství. To znamená, že žili z toho, co si sami vypěstovali. V současné době však v některých průmyslových zemích pracují v zemědělství pouhá dvě procenta obyvatel. Jak k takové změně došlo?

Pokrok v zemědělství byl zpočátku pomalý, ale postupně se zrychloval. Každý krok dramaticky zasáhl do života milionů rodin a totéž se po celém světě děje i dnes. Když se zamyslíme nad tím, jaký dopad změny v zemědělství mají na život lidí, můžeme lépe porozumět tomu, co se ve světě děje.

Revoluce začíná

Jedním z rozhodujících kroků, které v Evropě vedly k tomu, že se od samozásobitelského zemědělství začalo ustupovat, byl ve 12. století vynález koňského chomoutu. Díky němu se kůň při práci nedusil, a tak mohl táhnout větší náklad, navíc delší dobu a rychleji než volská spřežení, která se do té doby používala. Zemědělci tudíž mohli zvýšit produkci. S pluhy se železnými radlicemi mohli začít obdělávat půdu, která do té doby byla nevyužitelná. Dalším krokem vpřed bylo pěstování plodin, jako jsou luštěniny, jetel a vojtěška, které obohacují půdu o dusík a tak zlepšují její kvalitu. Lepší půda přinášela bohatší úrodu.

Už jenom tyto změny vedly k tomu, že někteří rolníci vypěstovali víc, než mohli sami spotřebovat, a přebytek prodávali. A tak začala růst města, ve kterých si lidé mohli potraviny koupit a živit se jako řemeslníci. Z některých zbohatlých řemeslníků a zemědělců se stali vynálezci prvních zemědělských strojů.

Kolem roku 1700 anglický zemědělec Jethro Tull vynalezl koněm tažený secí řádkový stroj. Už nebylo nutné sít ručně, což byla metoda, při které docházelo k plýtvání osivem. Ve Spojených státech v roce 1831 Cyrus McCormick vymyslel koněm tažený sklízecí stroj, pomocí něhož bylo možné posekat pole pětkrát  rychleji, než to dokázal jeden rolník s kosou. Přibližně v té době obchodníci začali do Evropy přivážet hnojivo získávané na západním pobřeží Jižní Ameriky. Použití strojů a hnojiva vedlo k mimořádně velkým výnosům. Jak ale tyto změny zasáhly do života lidí?

Pokrok v zemědělství, díky němuž byl ve městech dostatek levných potravin, přispěl k průmyslové revoluci. Ta začala v Británii a probíhala asi v letech 1750 až 1850. Do průmyslových měst se musely přestěhovat tisíce rodin a lidé začali pracovat v uhelných dolech, hutích, loděnicích a textilních továrnách. Vlastně neměli jinou možnost. Drobní rolníci, kteří si nemohli moderní zemědělské metody dovolit, totiž dostali za své plodiny méně peněz, a tudíž neměli na to, aby platili pronájem půdy. Své usedlosti museli opustit a žít v přelidněných chudinských čtvrtích, kde se rychle šířily nemoci. Členové rodiny už nepracovali společně na poli, protože muž musel vydělávat mimo domov. V továrnách pracovaly dlouhé hodiny dokonce i děti. K podobným změnám brzy došlo také v jiných zemích.

Vědecké metody

V polovině 19. století na tom některé státy byly ekonomicky tak dobře, že si mohly dovolit financovat zemědělský výzkum. Ten má vliv na rozvoj zemědělství až dodnes. Genetickým inženýrům se například podařilo vyšlechtit rostliny, jež mají vyšší výnos a jsou odolné vůči chorobám. Vědci také určili přesný poměr dusičnanů a fosfátů, který je potřebný pro různé druhy plodin a půd. Ve vegetačním období museli zemědělští dělníci pole okopávat, aby ho zbavili plevele. Mnozí z nich však přišli o práci, když vědci vyvinuli herbicidy, jež růst plevele zpomalují. Nepřítelem zemědělců odedávna byly také různé druhy hmyzu a červů. V současnosti si zemědělci mohou vybrat z široké škály chemických látek, které hubí téměř všechny škůdce. *

Změnil se také život chovatelů hospodářských zvířat. Díky automatickým dojicím zařízením a počítačem řízeným krmicím technologiím se dva pracovníci mohou postarat až o 200 krav. Telata a prasata už nejsou venku, ale v teletnících a vepřínech, kde je stálá teplota a kde dostávají správný druh krmiva, takže rychleji přibývají na váze.

Výsledky vědeckého výzkumu byly často ohromující. Ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí se některým zemědělcům podařilo zvýšit produkci stokrát až tisíckrát. Jaký dopad to ale mělo na lidi?

Nový způsob života

V důsledku mechanizace se život zemědělců na mnoha místech změnil. Většina z nich dnes musí umět obsluhovat a opravovat složité stroje. A stále častěji pracují sami. Pryč jsou ty časy, kdy v přátelské atmosféře rolníci seli, okopávali a sklízeli společně.

V řadě zemí se objevil nový typ zemědělce. Je to velmi vzdělaný podnikatel, který se specializuje na výrobu jednoho nebo nanejvýš několika málo druhů zemědělských produktů. Hodně investoval do půdy, budov a strojů. Rozhodně ale není nezávislý. Velké potravinářské firmy a obchodní řetězce diktují nejen ceny, ale i sortiment, velikost a barvu jeho produktů. Zemědělští inženýři mu navrhli nejefektivnější systém práce a specializované firmy ho zásobují přesně takovými hnojivy, pesticidy a hybridními odrůdami, jaké jsou ideální pro jeho konkrétní podmínky. Takový zemědělec pracuje úplně jinak než jeho předkové. Stále je však něco, s čím se musí potýkat. Někteří lidé si navíc dělají starosti s tím, že určité zemědělské metody mohou mít škodlivý vliv na životní prostředí a lidské zdraví.

Problémy přetrvávají

V rozvinutých zemích i dnes mnoho zemědělců opouští svou půdu, protože nedokážou konkurovat velkým zemědělským společnostem. Někteří se svého způsobu života nemusí vzdát jen proto, že se kromě zemědělství věnují ještě dalším činnostem. Například poskytují ubytování turistům, umožňují na svých pozemcích táboření, budují golfová hřiště nebo provozují  lidová řemesla. Jiní se specializují na výrobu biopotravin, pěstují květiny nebo chovají pštrosy a lamy.

Dramatické změny zažívá i mnoho drobných rolníků v chudších zemích, kde se zemědělství věnuje až 80 procent obyvatel. Většina nejlepší půdy se dostává do vlastnictví mezinárodních společností, které používají nejmodernější pěstitelské metody a jejichž produkty jsou určené pro trh ve vzdálených zemích. Drobní zemědělci, kteří nemají prakticky žádnou mechanizaci, často obdělávají neúrodnou půdu nebo malá políčka, aby uživili svou rodinu.

Rozsáhlé stěhování z vesnic do měst, ke kterému v řadě zemí dochází, je vyvrcholením toho, co začalo před několika stoletími. Výměna zemědělského způsobu života za městský je pro někoho přínosem, pro jiného stresem. Účinnou a soucitnou pomoc těm, které taková změna zasáhla, však poskytla málokterá vláda, pokud vůbec nějaká. Lidé rozhodně potřebují Boží Království, pod jehož vládou se život každého člověka změní k lepšímu. (Izajáš 9:6)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 23]

DVOJÍ ZPŮSOB ZEMĚDĚLSTVÍ

Eusebio žije v Andách, kde pěstuje plodiny a chová 14 kusů skotu. „Každému z nich jsme dali jméno,“ říká. „Zemědělské práce mám rád. Všechnu zeleninu si pěstujeme sami. S manželkou pomáháme sousedům orat a sklízet a oni zase pomáhají nám. Nikdo tady nemá žádné zemědělské stroje. Pluh táhnou býci a na strmých svazích děláme všechno ručně.

Jednou nám většina dobytka pomřela na nějakou nemoc. Potom jsem absolvoval krátký kurz veterinární péče, a od té doby jsme kvůli nemoci nepřišli ani o jeden kus. Teď mohu pomáhat i sousedům, když jim nějaké zvíře onemocní. Na trhu ve vesnici prodáváme sýr, ale moc si tak nevyděláme. Přesto máme vždycky dost jídla, abychom uživili svých šest dětí.“

Richard má na kanadské prérii farmu o rozloze přes 500 hektarů. Pracuje sám. Pouze v době setí a sklizně si najímá jednu pomocnou sílu.

„Farmaření je dnes náročné spíš psychicky než fyzicky,“ říká Richard. „Traktor i kombajn mají klimatizovanou kabinu, která mě chrání před prachem a hmyzem. Mám stroje se záběrem devět metrů, takže za den mohu osít nebo sklidit pole o rozloze 65 hektarů. Na strojích jsem plně závislý, a kvůli tomu jsem ve stresu. Někdy musím koupit nový stroj na úvěr. To, zda budu moci půjčku splatit, závisí na okolnostech, které nemohu ovlivnit. Rozhoduje o tom déšť, mráz, ceny na trhu a úrokové sazby. Pracovní stres mezi farmáři byl příčinou už mnoha manželských problémů, a vedl i k sebevraždám.“

[Obrázek na straně 21]

McCormickův sklízecí stroj z roku 1831 pomáhal zemědělcům sklízet obilí pětkrát rychleji než dřív

[Podpisek]

Wisconsin Historical Society, WHi-24854