Příroda nás nepřestává fascinovat

VĚDECKÝ výzkum přinesl množství poznatků o tom, jak funguje vesmír. O nejmenších stavebních částicích hmoty i o vzdálených oblastech mezihvězdného prostoru toho dnes lidé vědí víc než kdykoli dříve. Přesto zůstává ještě mnoho neprobádaného, co probouzí naši zvídavost.

Země je v nezměrném vesmíru pouze nepatrnou tečkou. Příroda, kterou jsme obklopeni, nás však nepřestává fascinovat svou složitostí a krásou — ať už jde o nádherné květiny, úchvatnou krajinu, pestrobarevné ptačí peří, motýlí křídla nebo šarlatový západ slunce.

Mnozí lidé jsou toho názoru, že hmotný vesmír svědčí o existenci nějaké inteligentní Prvotní příčiny. Poukazují na to, že fyzikální zákony se zdají být jemně vyladěny tak, aby byl možný život. Kdyby byl vesmír nastaven jen trochu jinak, všechen ten neuvěřitelně rozmanitý život, který vidíme kolem sebe, by nemohl existovat.

Kosmolog Paul Davies napsal: „Děj kosmického dramatu vyvolává dojem, že existuje nějaký scénář — nějaký propracovaný plán . . . Příroda není nahodilým sledem událostí, ale projevem důmyslně provázaných matematických zákonů.“ Někteří vědci si myslí totéž. Jiní ovšem nesouhlasí.

Například nositel Nobelovy ceny, fyzik Steven Weinberg prohlásil: „Čím více vesmíru rozumíme, tím se nám zdá nesmyslnější.“ Paradoxní je, že také řekl: „Občas se příroda jeví krásnější, než je přísně vzato nutné. . . . Člověk neodolá, aby si nepomyslel, že tahle krása tu nějak vznikla k jeho potěšení.“

Jak to tedy je? Pokud je vesmír jemně vyladěn, neznamená to snad, že ho někdo musel vyladit a že při tom sledoval konkrétní účel? Má vesmír a náš život nějaký smysl, nebo jsme se zde ocitli následkem neřízených a bezcílných fyzikálních procesů? Těmito otázkami se zabývají následující články.