Smysluplný plán, nebo nahodilý proces?

Anglický duchovní a teolog William Paley vydal v roce 1802 dílo, ve kterém vyložil své důvody pro víru ve Stvořitele. Uvedl v něm, že kdyby procházel neobydlenou krajinou a našel na zemi kámen, logicky by usoudil, že se tam ocitl působením přírodních procesů. Ale kdyby našel hodinky, určitě by nedospěl ke stejnému závěru. Proč? Z jednoduchého důvodu. Hodinky jsou totiž očividně výsledkem plánovité činnosti a mají zjevný účel.

PALEYHO názory měly velký vliv na anglického přírodovědce Charlese Darwina. Ten však později přišel s myšlenkou, která se od Paleyho argumentace diametrálně lišila. Prohlásil, že vlastnosti živých organismů, jež se zdají být výsledkem plánovité činnosti, je možné vysvětlit procesem, který označil jako „přírodní výběr“. Mnozí lidé měli za to, že Darwinova evoluční teorie definitivně vyvrací argumenty těch, kdo poukazovali na plánovitost v přírodě.

Od doby, kdy žili Paley a Darwin, byly o tomto tématu napsány stohy knih. Argumenty ve prospěch inteligentního plánu na jedné straně a přírodního výběru na straně druhé byly často vylepšovány, rozpracovávány  a aktualizovány. Oba pohledy na vznik života měly a stále mají velký vliv na to, co si lidé myslí o otázce, zda má vesmír nějaký smysl. Odpověď na tuto otázku může značně ovlivnit i to, co si myslíte o smyslu svého života. Proč to tak je?

Logické důsledky darwinismu

Pod vlivem Darwinovy teorie došlo mnoho poctivě uvažujících lidí k závěru, že hledat vyšší smysl života je zbytečné. Pokud je vesmír a všechno v něm výsledkem samovolného uspořádání částic po prapůvodním velkém třesku, život žádný skutečný smysl ani mít nemůže. Nositel Nobelovy ceny, biolog Jacques Monod prohlásil: „Člověk se nakonec dozvěděl, že je sám v celé necitelné nezměrnosti vesmíru, z níž se vynořil pouhou náhodou. Jeho osud ani jeho povinnosti nejsou nikde stanoveny.“

Podobně se vyjádřil Peter William Atkins, který je profesorem chemie na Oxfordské univerzitě. Řekl: „V existenci tohoto neobyčejného vesmíru spatřuji cosi úžasného a velkolepého. Visí tam v celé své nádheře a je úplně k ničemu.“

Zdaleka ne všichni vědci však s tímto názorem souhlasí. A mají pro to pádné důvody.

O čem svědčí jemné vyladění vesmíru?

Mnozí odborníci, kteří zkoumají přírodní zákony, jednoznačně odmítají to, že by vesmír neměl smysl. Poukazují například na základní síly neboli interakce, které ve vesmíru působí. Zákony, podle nichž se tyto interakce řídí, se zdají být jemně vyladěny tak, aby ve vesmíru mohl existovat život. „Kdyby stávající zákony byly jen nepatrně pozměněny, mohlo by to mít katastrofální následky,“ napsal kosmolog Paul Davies. Například kdyby protony nebyly lehčí než neutrony, ale naopak o něco těžší, ze všech protonů by se staly neutrony. Opravdu by to bylo tak zlé? Davies vysvětluje, že „bez protonů a jejich důležitého elektrického náboje by nemohly existovat atomy“.

Elektromagnetická interakce váže k protonům elektrony a tak umožňuje vznik molekul. Kdyby tato interakce byla výrazně slabší, elektrony by se neudržely v orbitalech kolem atomového jádra a žádné molekuly by vzniknout nemohly. Kdyby naopak byla výrazně silnější, elektrony by byly k jádru pevně přichyceny. V takovém případě by nemohlo docházet k chemickým reakcím a život by zkrátka nebyl možný.

 I nepatrná změna v elektromagnetické interakci by měla vliv na slunce a na to, kolik sluneční energie se dostane k zemi. Tím by se s největší pravděpodobností ztížila nebo znemožnila fotosyntéza, která probíhá v rostlinách. Přesné nastavení elektromagnetické interakce tedy rozhoduje o tom, zda na zemi je, nebo není možný život. *

Jemná vyváženost sil i částic ve vesmíru je zajímavě znázorněna v knize Science & Christianity—Four Views, která se zabývá vztahem mezi vědou a křesťanskou vírou. Čtenáři si mají představit, že nějaký vesmírný cestovatel objeví „řídicí centrum vesmíru“. Tam vidí bezpočet ovládacích prvků s číselníky a dozvídá se, že každý musí být přesně nastaven na určitou hodnotu, aby ve vesmíru mohl existovat život. Jedním ovládacím prvkem se nastavuje gravitační interakce, jiným elektromagnetická interakce, dalším poměr hmotnosti neutronů a protonů a tak dále. Cestovatel si prohlíží všechny číselníky a uvědomuje si, že hodnoty mohly být snadno nastaveny jinak. Po důkladném propočtu ovšem zjišťuje, že kdyby se jen trochu pohnulo kterýmkoli ovládacím prvkem, struktura vesmíru by se změnila natolik, že by v něm veškerý život skončil. Na každém číselníku je však nastavena přesně ta hodnota, která je zapotřebí, aby vesmír fungoval a byl obyvatelný. Jak to, že všechny hodnoty jsou nastaveny právě tak? K jakému závěru by asi došel náš cestovatel?

Astronom George Greenstein prohlásil: „Když zkoumáme všechna fakta, vnucuje se myšlenka, že za tím vším musí být něco nadpřirozeného  — nebo spíše někdo nadpřirozený. Je možné, že jsme náhle, aniž jsme to zamýšleli, narazili na vědecký důkaz existence Nejvyšší bytosti?“

O čem podle vás svědčí jemné vyladění vesmíru? O smysluplném plánu, nebo o nahodilém procesu?

„Prostě jsme tady a to je všechno“

Ateisté mají samozřejmě své protiargumenty. Někteří z nich nad jemným vyladěním, které je v přírodě patrné, mávnou rukou a řeknou: „Na tom, že pozorovatelný vesmír umožňuje existenci života, není nic překvapivého. V opačném případě bychom si s tím nelámali hlavu, protože bychom tu nebyli. Takže vlastně není co řešit. Prostě jsme tady a to je všechno.“ Připadá vám to jako uspokojivé vysvětlení naší existence?

Podle jiného názoru bude jednoho dne prokázáno, že do rovnic vyjadřujících základní přírodní zákony lze ve skutečnosti dosadit pouze jednu možnou sadu čísel. Jinými slovy, zmíněné ovládací prvky musely být nastaveny na správné hodnoty, aby vesmír vůbec mohl existovat. Někdo tedy řekne: „Je to tak, protože to tak muselo být.“ I kdyby však tato argumentace v kruhu byla pravdivá, vysvětlení naší existence by v konečném důsledku nenabízela. Stále zůstává otázka: Je to, že existuje vesmír a že poskytuje podmínky pro život, pouhá náhoda?

Někteří z těch, kdo se snaží plánovitost a jemné vyladění pozorovatelné v kosmu vysvětlit pouhými přírodními procesy, se přiklánějí k takzvané teorii mnohovesmíru. Podle této hypotézy je možné, že obýváme jenom jeden z velkého počtu vesmírů. V každém jsou jiné podmínky, ale žádný z nich není výsledkem plánovité činnosti a nemá vyšší smysl. Zastánci této teorie tvrdí, že  podle zákonů pravděpodobnosti by se v tak obrovském počtu vesmírů nakonec měl najít jeden, ve kterém budou podmínky potřebné pro život. Teorii mnohovesmíru však nelze vědecky doložit. Jde o pouhou spekulaci.

Nositel Nobelovy ceny, biochemik Christian de Duve se vyjádřil, že s touto hypotézou nesouhlasí, a dodal: „Podle mého soudu jsou život a mysl tak mimořádnými projevy hmoty, že by zůstaly významné bez ohledu na to, kolik by existovalo vesmírů, v nichž by nemohly vzniknout. I kdybychom připustili, že kromě našeho vesmíru existuje bezpočet dalších, nijak by to nesnižovalo důležitost jeho jedinečných vlastností, jež podle mého názoru svědčí o ‚Nejvyšší skutečnosti‘, která za tím stojí.“

Lidské vědomí

Už samotná skutečnost, že vytváříme teorie o původu kosmu, je pozoruhodná. Pokud by vesmír neměl smysl, tato schopnost by musela být výsledkem nahodilého procesu. Zdá se vám to rozumné?

O lidském mozku bylo řečeno, že je tím „nejpodivuhodnějším a nejtajemnějším předmětem v celém vesmíru“. Ani veškeré poznatky získané na poli fyziky a chemie dostatečně neobjasňují, proč lidé dokážou abstraktně přemýšlet a proč mnozí z nich pátrají po smyslu života.

Lidská mysl, která touží proniknout k podstatě věcí, je buď výtvorem nějaké Vyšší inteligence, nebo vznikla náhodou. Co vám připadá logičtější?

Vysvětlení z jiného zdroje

Vědecký výzkum přinesl mnoho poznatků o vesmíru, naší planetě a živých organismech. Někteří lidé mají pocit, že čím více toho věda objasňuje, „tím nepravděpodobnější se zdá být naše existence“. A nepravděpodobná by skutečně byla, kdybychom byli jen produktem evoluce. Ale jak uvedl vědecký spisovatel John Horgan, „skutečnost se jeví až děsivě promyšlená a v některých ohledech až příliš dobrá na to, abychom zde byli jen díky čiré náhodě“. V podobném duchu se vyjádřil fyzik Freeman Dyson: „Čím více zkoumám vesmír a studuji podrobnosti jeho stavby, tím více nacházím důkazů o tom, že vesmír v nějakém smyslu musel vědět, že budeme existovat.“

Když vezmeme v úvahu fakta — například složitost a plánovitost patrné v přírodě, jemné vyladění vesmíru a lidské vědomí —, nebylo by snad rozumné přinejmenším zvážit možnost, že existuje Stvořitel? Bylo by to moudré už z toho důvodu, že Stvořitel by měl být schopen nám sdělit, jak vznikl život a zda má nějaký smysl, což jsou otázky, které věda uspokojivě zodpovědět nedokáže.

O těchto otázkách pojednávají spisy, které jsou označovány jako Bible a jejichž pisatelé o sobě tvrdili, že je při psaní vedl právě Stvořitel. Zajímalo by vás, co se z Bible můžete dozvědět?

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 8]

Je lidský mozek výsledkem nahodilého procesu?

[Rámeček a obrázek na straně 6]

Na čem závisí věda

Vědecký výzkum může probíhat díky tomu, že v hmotném světě je řád a že energie a hmota se v daných podmínkách chovají předvídatelným, neměnným způsobem. Tento řád lze vyjádřit základními matematickými, fyzikálními, chemickými a jinými zákony. Kdyby takový řád neexistoval, vědecká práce, technický vývoj ani samotný život by zkrátka nebyly možné.

Vznikají tedy otázky: Kde se vzaly fyzikální zákony? A proč fungují tak, jak fungují? Podle mnohých lidí je nejrozumnějším vysvětlením to, že existuje nějaká Vyšší inteligence. Jaký názor máte vy?

[Rámeček a obrázky na straně 7]

Vzniklo to samo od sebe?

Molekuly DNA (deoxyribonukleové kyseliny), které jsou v každé živé buňce, obsahují podrobné instrukce nezbytné pro správný vývoj organismů. Tyto instrukce lze přirovnat k digitálním informacím zapsaným na DVD. Když se data zakódovaná na DVD přečtou pomocí příslušného zařízení, můžeme sledovat film nebo poslouchat hudbu. Na podobném principu funguje DNA, je však ještě mnohem složitější. V těchto molekulách, které svým tvarem připomínají provazový žebřík stočený do spirály, jsou zakódovány informace, jež jsou základem veškerého života a díky nimž se organismy jeden od druhého liší — například banány od fazolí, zebry od mravenců nebo lidé od velryb.

Nikoho by asi nenapadlo, že by digitální informace zapsané na DVD mohly vzniknout nějakým samovolným procesem. A je snad rozumné se domnívat, že nanejvýš složité informace zakódované v DNA vznikly samy od sebe?

[Podpisek obrázku na straně 6]

Galaxie Sombrero: NASA and The Hubble Heritage Team (STScI/AURA)