Mladí lidé se ptají

Proč se pořád hádáme?

Uvažuj o následující situaci. Rachel udělala tři věci, kterými přispěla k hádce. Dokážeš je najít? Odpovědi si poznamenej dole a potom je porovnej s rámečkem na konci článku.

Je středa večer. Sedmnáctiletá Rachel už má hotové všechny povinnosti a konečně si může užít zasloužený relax. Pustí si televizi a svalí se do svého oblíbeného křesla.

Jak naschvál se ve dveřích objevuje maminka a netváří se zrovna nadšeně. „Rachel! Co děláš u té televize? Neměla jsi náhodou pomoct sestře s domácími úkoly? Ty nikdy neuděláš, co ti řeknu.“

„Á, to už tady dlouho nebylo,“ brblá Rachel, dost hlasitě na to, aby ji maminka slyšela.

Ta nechce věřit svým uším. „Cos to říkala, mladá dámo?“

„Ale nic,“ povzdechne Rachel otráveně a obrátí oči v sloup.

To už se maminka opravdu zlobí. „Tímhle tónem se mnou mluvit nebudeš!“

„A jak asi mluvíš ty se mnou?“ odsekne Rachel.

Veškerá pohoda je pryč. Začíná další hádka.

1. ․․․․․

2. ․․․․․

3. ․․․․․

PŘIJDE ti tahle situace povědomá? Pokud se i ty s rodiči každou chvíli pohádáš, zkus se nad tím trochu zamyslet. Kvůli čemu se „chytnete“ nejčastěji? Zaškrtni některou z uvedených možností anebo dopiš nějakou jinou.

◯ Názory

◯ Povinnosti

◯ Oblečení

◯ Doba příchodu domů

◯ Zábava

◯ Kamarádi

◯ Opačné pohlaví

◯ Jiná příčina ․․․․․

 Bez ohledu na to, kvůli čemu se hádáte, určitě to ani pro tebe, ani pro tvoje rodiče není nic příjemného. Jasně, můžeš zůstat zticha a všechno, co ti rodiče říkají, prostě odkývat. Bůh ale od tebe nic takového nechce. Je pravda, že podle Bible máš ‚ctít svého otce a svou matku‘. (Efezanům 6:2, 3) Zároveň se v ní ale píše, že by člověk měl rozvíjet „schopnost přemýšlet“ a používat ‚sílu rozumu‘. (Přísloví 1:1–4; Římanům 12:1) Když to budeš dělat, vytvoříš si na spoustu věcí vlastní názor — a ten se samozřejmě může lišit od toho, co si myslí tvoji rodiče. Ale v rodinách, které se snaží řídit Biblí, spolu rodiče a děti umí mluvit v klidu, i když některé věci vidí různě. (Kolosanům 3:13)

Jak můžeš vyjádřit svůj názor, a přitom předejít tomu, aby se z normálního rozhovoru stala nelítostná přestřelka? Je snadné říct: „Za to můžou rodiče. Pořád mě za něco sekýrují.“ Ale zamysli se: Jak moc můžeš ovlivnit chování druhých, včetně rodičů? Změnit můžeš v podstatě jenom sebe. Když se budeš snažit vzniklé napětí zmírnit, je pravděpodobnější, že se rodiče nerozčílí a poslechnou si, co jim chceš říct.

Uvažuj teď o tom, jak můžeš hádce zabránit. Když uvedené návrhy uplatníš, tvoji rodiče i ty možná budete překvapeni, jak dobře umíš komunikovat.

(Návrh: Zaškrtni si podněty, které chceš uplatnit.)

◯ Než odpovíš, přemýšlej. Bible říká: „Srdce spravedlivého promýšlí odpovědi.“ (Přísloví 15:28, Bible21) Když máš pocit, že na tebe rodiče útočí, neříkej hned to první, co tě napadne. Maminka ti třeba vyčte: „Jak to, že není umyté nádobí? Ty nikdy neuděláš, co ti řeknu.“ V první chvíli máš možná sto chutí říct něco jako: „Proč mě pořád komanduješ?“ Použij ale svou schopnost přemýšlet. Snaž se pochopit, jaké pocity se skrývají za tím, co ti maminka řekla. Vyjádření typu „vždycky“ a „nikdy“ se většinou nemůžou brát doslova. Jsou ale projevem emocí. Jakých?

Možná je maminka rozčilená, protože má pocit, že skoro všechny práce v domácnosti musí dělat sama. Třeba se chce jenom ujistit, že když to bude potřeba, ochotně jí pomůžeš. Anebo, ruku na srdce, se ti možná právě podařilo překonat rekord v disciplíně „útěk před povinnostmi“. Ať je to jak chce, otázka „Proč mě pořád komanduješ?“  nic moc nevyřeší — leda tak vyvolá hádku. Spíš zkus maminku uklidnit. Můžeš říct něco ve smyslu: „Nezlob se, mami. Už jdu na to.“ Jedno varování: Dávej si pozor, aby to, co řekneš, nevyznělo sarkasticky. Když zareaguješ s pochopením, je pravděpodobnější, že se ti podaří napětí zmírnit.

Napiš si nějaké vyjádření, kterým tě taťka nebo mamka dokážou vytočit.

․․․․․

A teď se zamysli nad tím, jak na něj můžeš zareagovat s pochopením a s ohledem na emoce, které se za těmito slovy skrývají.

․․․․․

◯ Vyjadřuj se s úctou. Michelle zjistila, že hodně záleží na tom, jak s maminkou mluví. Říká: „Ať se bavíme o čemkoli, vždycky nakonec skončíme u toho, že se mamce nelíbí, jakým tónem s ní mluvím.“ Poznáváš se v tom? Pokud ano, nauč se mluvit pomalu a v klidu. Také neobracej oči v sloup a odpusť si i další neverbální projevy, kterými chceš dát najevo svoji otrávenost. (Přísloví 30:17) Máš-li pocit, že se brzo přestaneš ovládat, v duchu se krátce pomodli k Bohu. (Nehemjáš 2:4) Samozřejmě se nebudeš modlit o to, aby tě rodiče přestali „sekýrovat“, ale o to, aby se ti podařilo ovládnout se a nepřilévat olej do ohně. (Jakub 1:26)

Poznamenej si, čemu se chceš při rozhovoru raději vyhnout.

Verbální projevy (to, co říkáš):

․․․․․

Neverbální projevy (tvoje mimika a řeč těla):

․․․․․

◯ Naslouchej. Bible říká: „V hojnosti slov nechybí přestupek.“ (Přísloví 10:19) Když tedy rodiče mluví, neskákej jim do řeči a poslouchej, co říkají. Vypni hudbu, odlož knížku nebo časopis a dívej se jim do očí. Nepřerušuj je, i když máš chuť se hájit. Jenom naslouchej. Až domluví, budeš mít dostatek prostoru se na něco zeptat nebo vysvětlit svůj pohled na věc. Pokud se ale budeš „stavět na zadní“ a netrpělivě prosazovat svůj názor, situace se jenom zhorší. I když toho možná máš na srdci hodně, pamatuj si, že je „čas být zticha“. (Kazatel 3:7)

◯ Nezdráhej se omluvit. Vždycky je dobré omluvit se za cokoli, čím člověk ke sporu přispěl. (Římanům 14:19) Můžeš také dát najevo lítost nad tím, že vůbec nějaký spor začal. Pokud je pro tebe těžké říct to rodičům  přímo, napiš jim to. Potom v obrazném smyslu ‚jdi i druhou míli‘ tím, že změníš určité rysy svého chování, které ke konfliktům přispívají. (Matouš 5:41) Když hádku vyvolalo třeba to, že se vyhýbáš nějaké povinnosti, zkus rodiče překvapit tím, že si ji budeš svědomitě plnit. Přestože tě možná nějaká práce nebaví, vždycky je lepší ji udělat než mít průšvih, až rodiče zjistí, že ještě pořád není hotová. (Matouš 21:28–31)

Když se budeš snažit spory uklidňovat nebo jim předcházet, usnadní to život i tobě. Bible říká, že „laskavý člověk odmění i sám sebe“. (Přísloví 11:17, Bible21) Pamatuj tedy na to, jaký užitek ti přinese, když se budeš snažit s rodiči dobře vycházet.

I ve šťastných rodinách občas dojde k nějaké neshodě. Jejich členové ale vědí, jak spory řešit v klidu. Snaž se uplatňovat rady uvedené v článku, a uvidíš, že s rodiči dokážeš probrat i vážnější věci, aniž se pohádáte.

Další články z rubriky „Mladí lidé se ptají“ jsou k dispozici na internetové adrese www.watchtower.org/ypb

K ZAMYŠLENÍ

● Proč si někteří tvoji vrstevníci myslí, že je fajn umět se hádat?

● Proč Jehova považuje člověka, který se rád hádá, za pošetilého? (Přísloví 20:3)

[Rámeček a obrázky na straně 27]

CO ŘÍKAJÍ TVOJI VRSTEVNÍCI

„Musel jsem si uvědomit, že i když už chodím do práce a jsem finančně nezávislý, pořád bydlím u mamky, a tak musím respektovat její názory a přání. Stará se o mě spoustu let, takže když chce mít přehled o tom, co dělám — například v kolik chodím domů —, úplně to chápu.“

„Když se s rodiči na něčem neshodneme, tak se pomodlíme, vyhledáme si nějaké informace a pak si o tom popovídáme. Vždycky tak najdeme řešení, které vyhovuje oběma stranám. Když do celé věci zapojíme Jehovu, pokaždé nakonec něco vymyslíme.“

[Obrázky]

Daniel

Cameron

[Rámeček na straně 29]

ODPOVĚDI

1. Sarkastická poznámka („To už tady dlouho nebylo“) maminku ještě víc rozčílila.

2. Tím, jak se Rachel tvářila (jak obracela oči v sloup), si přímo říkala o problémy.

3. Drzá reakce („A jak asi mluvíš ty se mnou?“) se skoro vždycky vymstí.

[Rámeček na straně 29]

PODNĚTY PRO RODIČE

Přečtete si rozhovor na začátku článku. Rozpoznali byste, čím Rachelina maminka přispěla k hádce? Jak můžete hádkám se svou dospívající ratolestí zabránit? Možná pro vás bude užitečný některý z následujících podnětů.

Vyhněte se zevšeobecňujícím výrokům jako „Ty vždycky . . .“ nebo „Ty nikdy . . .“. Tím byste jen vyvolali obrannou reakci. Takové výroky jsou pravděpodobně přehnané a vaše dítě to ví. A ví také to, že jsou ve skutečnosti spíš důsledkem vašeho hněvu než jeho nezodpovědnosti.

Místo abyste dítěti hned začali vyčítat, co všechno udělalo špatně, pomozte mu pochopit, jak jeho chování působí na vás. Můžete říct něco ve smyslu: „Když děláš to a to, cítím se tak a tak.“ Možná je pro vás těžké tomu uvěřit, ale vašemu dítěti v hloubi duše záleží na vašich pocitech. Dáte-li mu najevo, jak na vás jeho jednání působí, pravděpodobně bude ochotnější s vámi spolupracovat.

Může to sice být náročné, ale držte se zpátky, dokud se nezklidníte. (Přísloví 10:19) Pak si s dítětem o problému promluvte. Jestliže je příčinou hádky například to, že si dítě neplní své povinnosti, můžete sepsat, co konkrétně od něj očekáváte. Pokud je to potřeba, vysvětlete mu, co se stane, když své povinnosti nesplní. Nechte svého potomka, aby vyjádřil svůj názor, a trpělivě mu naslouchejte, i když máte pocit, že se mýlí. Dospívající většinou ochotněji spolupracuje s tím, kdo mu naslouchá, než s tím, kdo mu jen dává kázání.

Dříve než dojdete k unáhlenému závěru, že se z vašeho dítěte stal nenapravitelný rebel, uvědomte si, že většina z toho, co u něj pozorujete, je normální součást dospívání. Možná se hádá jen proto, aby dalo najevo, že se stává dospělým. Odolávejte nutkání nechat se do hádky zatáhnout. Nezapomínejte, že tím, jak na napjatou situaci zareagujete, dáváte svému synovi nebo dceři určitý vzor. Buďte trpěliví, a stanete se dobrým příkladem k napodobení. (Galaťanům 5:22, 23)

[Obrázek na straně 28]

Hádat se s rodiči je jako běhat na pásu — stojí to spoustu námahy, a člověk se nikam nedostane