Mladí lidé se ptají

Je špatné chtít trochu soukromí?

U následujících situací vždy zaškrtni, co by tě v tu chvíli zřejmě napadlo.

1. Jsi ve svém pokoji a máš zavřené dveře. Najednou dovnitř bez zaklepání vtrhne některý z tvých sourozenců.

◯ V pohodě, já dělám to samé.

◯ No to je vrchol! Copak ho nenapadne, že se třeba zrovna oblékám?

2. Telefonuješ si s kamarádem nebo s kamarádkou a maminka stojí na doslech, aby jí neuteklo ani slovo.

◯ V pohodě, nemám co tajit.

◯ To je hrůza! Mám pocit, jako by mě špehovala.

3. Přijdeš domů a rodiče tě okamžitě zahrnou otázkami: „Odkud jdeš? Kdo tam byl? Co jste dělali?“

◯ V pohodě, stejně jim většinou všechno říkám.

◯ To mě fakt vytáčí! Rodiče mi vůbec nevěří.

KDYŽ jsi byl mladší, soukromí jsi asi tolik neřešil. Když ti do pokoje vpadnul mladší bráška nebo sestřička, byl jsi rád, že budeš mít společnost. Na otázky rodičů jsi odpovídal bez váhání. Do tvého života se dalo nahlédnout jako do otevřené knihy. Teď máš ale možná někdy chuť tu knihu před ostatními zavřít. Čtrnáctiletý Corey říká: „Vyhovuje mi, když si něco můžu nechat pro sebe.“ *

Proč je pro tebe soukromí najednou tak důležité? Zčásti je to proto, že dospíváš. Tělesné změny, které k tomu patří, možná způsobují, že jsi stydlivější, a to i před členy své  rodiny. Asi také zjišťuješ, že čím jsi starší, tím víc potřebuješ o některých věcech uvažovat o samotě. Je z toho vidět, že se rozvíjí tvá „schopnost přemýšlet“. A podle Bible je tato vlastnost u mladých lidí velmi žádoucí. (Přísloví 1:1, 4; 5. Mojžíšova 32:29) I Ježíš odešel na „osamělé místo“, aby tam mohl rozjímat. (Matouš 14:13)

Rodiče nad tebou samozřejmě stále mají autoritu, a tak mají právo zajímat se o tvůj život. (Efezanům 6:1) Někdy ale může dojít k tomu, že se jejich přání vědět víc o tom, co děláš, a tvoje touha po soukromí dostanou do konfliktu. Jak se dají takové situace řešit? Zamysleme se teď nad dvěma oblastmi, v nichž mohou vznikat problémy.

Když chceš být o samotě

K tomu, že chceš být sám, můžeš mít rozumné důvody. Možná by sis jenom rád ‚trochu odpočinul‘. (Marek 6:31) Nebo se chystáš udělat to, co Ježíš radil svým učedníkům: „Když se modlíš, jdi do svého soukromého pokoje, a když zavřeš dveře, modli se k svému Otci.“ (Matouš 6:6; Marek 1:35) Problém je, že když se zavřeš ve svém pokoji (pokud nějaký máš), rodiče si to nemusí vysvětlit tak, že se chceš modlit. A tvoji sourozenci možná nechápou, že prostě chceš být sám.

Co můžeš udělat. Nedovol, aby se z tvého pokoje stalo bitevní pole, kde budeš válčit o své soukromí. Spíš vyzkoušej následující tipy.

● Se sourozenci se zkus domluvit na několika rozumných pravidlech, díky kterým budeš mít nějaký čas sám pro sebe. Bude-li to nutné, popros o pomoc rodiče.

● Snaž se vidět věci z pohledu rodičů. Šestnáctiletá Rebekah se svěřuje: „Rodiče mě občas kontrolují. Ale upřímně řečeno, kdybych měla dospívající děti, taky bych je kontrolovala — zvlášť když vím, kolika lákadlům musí dneska mladí lidé odolávat.“ Uvědomuješ si i ty, že o tebe rodiče mají starost? (Přísloví 19:11)

● Upřímně si odpověz na otázky: Vzbuzuji nějakým způsobem v rodičích podezření, že když mám zavřené dveře, dělám něco  špatného? Mají kvůli mému tajnůstkářství pocit, že aby se o mně vůbec něco dozvěděli, musí se uchýlit ke špionážním metodám? Obecně platí, že čím jsi k rodičům upřímnější, tím méně podezíraví k tobě budou. *

Udělej si plán. Pokud si o tomto problému chceš s rodiči popovídat, napiš si, jak bys mohl začít.

․․․․․

Když chceš být s kamarády

To, že si ve svém věku hledáš kamarády, je normální. Normální je však také to, že se tvoji rodiče zajímají, jací kamarádi to jsou a co s nimi podnikáš. Rodiče to berou jako zcela přirozenou součást svých povinností. Ty máš ale možná pocit, že jejich zájem je až paranoidní. Šestnáctiletá Amy říká: „Chci si jenom v klidu napsat esemesku nebo e-mail, bez toho, aby mi rodiče každých deset minut koukali přes rameno a ptali se, komu zrovna píšu.“

Co můžeš udělat. To, že se s někým kamarádíš, nemusí mezi tebou a rodiči vytvořit bariéru. Vyzkoušej následující podněty.

● Řekni rodičům, s kým se kamarádíš, a zeptej se, jestli tvé kamarády znají. Asi by se ti nelíbilo, kdyby si vaši hráli na detektivy. Co jiného by jim ale zbývalo, kdybys ohledně svých kamarádů tajuplně mlčel? Nezapomeň, že si rodiče uvědomují, jak velký vliv na tebe přátelé mohou mít. (1. Korinťanům 15:33) Čím víc toho vědí o lidech, se kterými trávíš čas, tím víc ti zřejmě budou důvěřovat, že si kamarády umíš vybrat dobře.

● Uctivě si s rodiči popovídej. Neobviňuj je, že se pletou do tvých věcí. Spíš můžeš říct něco ve smyslu: „Připadá mi, že všechno, co kamarádům řeknu, se hned zkoumá a hodnotí. Je pro mě pak těžké se s nimi vůbec o něčem bavit.“ Rodiče ti potom možná dopřejí víc soukromí. (Přísloví 16:23)

● Buď sám k sobě upřímný: Jde ti o to, mít víc soukromí, nebo spíš o to, abys mohl některé věci utajit? Dvaadvacetiletá Brittany radí: „Když bydlíš u rodičů a ti o tebe mají starost, řekni si: ‚Nedělám nic špatného, tak proč s tím dělat tajnosti?‘ Pokud některé věci musíš tajit, je to samozřejmě něco jiného.“

 Udělej si plán. Pokud si o tomto problému chceš s rodiči popovídat, napiš si, jak bys mohl začít.

․․․․․

Čtyři kroky k většímu soukromí

Pokud cítíš, že bys chtěl mít v nějakém ohledu víc soukromí, zkus uplatnit následující podněty.

1. krok: Definuj problém.

V jaké oblasti bys chtěl mít větší soukromí?

․․․․․

2. krok: Snaž se pochopit rodiče.

Co by jim podle tebe mohlo dělat starosti?

․․․․․

3. krok: Pracuj na řešení.

(a) Napadne tě, čím možná celou situaci neúmyslně zhoršuješ?

․․․․․

(b) Co by se na tom dalo změnit?

․․․․․

(c) Jak bys chtěl, aby rodiče na tvoji touhu po soukromí reagovali?

․․․․․

4. krok: Promluv si s rodiči.

Až bude vhodná chvíle, popovídej si s nimi o tom, co sis poznamenal.

Další články z rubriky „Mladí lidé se ptají“ jsou k dispozici na internetové adrese www.watchtower.org/ypb

[Poznámky pod čarou]

K ZAMYŠLENÍ

● Proč mají rodiče právo zajímat se o tvůj život?

● Proč ti tvoje snaha naučit se dobře komunikovat s rodiči může pomoci, abys v budoucnu dokázal komunikovat i s jinými dospělými?

[Rámeček a obrázky na straně 19]

CO ŘÍKAJÍ TVOJI VRSTEVNÍCI

„Když mladí lidé mluví se svými rodiči otevřeně, rodiče pak v podstatě nemají důvod číst si jejich e-maily a esemesky, aby zjistili, co se v jejich životě odehrává.“

„Kdyby si rodiče četli moje e-maily, nerozhodilo by mě to. I zaměstnavatel má právo kontrolovat e-maily zaměstnanců, tak proč by rodiče nemohli kontrolovat e-maily svých dětí?“

„Rodiče nechtějí, aby se vám stalo něco špatného, a tak to někdy vypadá, že vám zasahují do soukromí. Možná se to nezdá úplně fér. Ale upřímně řečeno, kdybych byla rodič, dělala bych to samé.“

[Obrázky]

Eden

Kevin

Alana

[Rámeček na straně 21]

PODNĚTY PRO RODIČE

● Váš syn se zavřel ve svém pokoji. Je správné vtrhnout dovnitř bez zaklepání?

● Vaše dcera pospíchala do školy a zapomněla si doma mobil. Bylo by v pořádku, kdybyste se podívali na její esemesky?

Odpovědět na tyto otázky není vždy snadné. Na jednu stranu máte právo vědět, co se v životě vašeho dospívajícího dítěte děje, a také máte povinnost ho chránit. Na druhou stranu nemůžete svého potomka věčně hlídat a podezíravě sledovat každý jeho pohyb. Jak tedy můžete být v tomto ohledu vyrovnaní?

Za prvé, uvědomte si, že když dospívající touží po soukromí, nemusí se za tím nutně skrývat něco špatného. Často je to normální projev dospívání. Soukromí mladým lidem pomáhá, aby se postupně stavěli na vlastní nohy — aby navazovali přátelství a „se svou silou rozumu“ uvažovali o tom, jak řešit své problémy. (Římanům 12:1, 2) Mají-li možnost trávit čas o samotě, umožňuje jim to rozvíjet svou schopnost přemýšlet, kterou nezbytně potřebují k tomu, aby z nich vyrostli zodpovědní dospělí. (1. Korinťanům 13:11) Soukromí jim také dává prostor, aby mohli ‚rozjímat, co odpovědět‘, když se jich druzí ptají na jejich přesvědčení. (Přísloví 15:28)

Za druhé, mějte na paměti, že kdybyste se snažili vědět o každém detailu v životě svého dospívajícího dítěte, mohlo by ho to dráždit a vést k tomu, že se začne bouřit. (Efezanům 6:4; Kolosanům 3:21) Znamená to, že byste se měli stáhnout a o život svého dítěte se už nezajímat? To jistě ne, protože jste stále jeho rodiči. Měli byste však mít za cíl vést dítě k tomu, aby získalo školené svědomí. (5. Mojžíšova 6:6, 7; Přísloví 22:6) Vedení je totiž účinnější než dozor.

Za třetí, se svým dítětem si o otázce soukromí popovídejte. Naslouchejte tomu, co ho trápí. Mohli byste mu v některých věcech ustoupit? (Filipanům 4:5) Vysvětlete, že mu poskytnete jistou míru soukromí, pokud ovšem nezklame vaši důvěru. Upozorněte ho, jaké následky bude mít případná neposlušnost, a pak buďte důslední. Jestliže svému dospívajícímu dítěti poskytnete určité soukromí, rozhodně to neznamená, že byste se tím vzdali své úlohy starostlivého rodiče.

[Obrázek na straně 20]

Důvěra je jako výplata — musíš si ji zasloužit