Katakomby v Oděse — Podzemní labyrint

NA ČERSTVĚ omítnuté stěně zrekonstruovaného bytu se objevila dlouhá prasklina. „Zas ty katakomby! Kvůli nim se náš dům naklání,“ povzdechl si majitel bytu.

Ať v Oděse vznikne jakýkoli problém — praskne vodovodní potrubí nebo se propadne silnice —, vždy se to přičítá katakombám, které leží pod tímto krásným ukrajinským městem u Černého moře. Zdejší labyrint, jenž je podle odhadů tvořen 2 500 kilometry podzemních chodeb, je možná největším systémem katakomb na světě.

„Jak tyto chodby vznikly?“ říkali jsme si. „A jakou roli hrají v životě těch, kdo nad nimi bydlí?“ Odpovědi jsme se dozvěděli při prohlídce těchto míst.

Exkurze do podzemí

V autobuse, kterým jsme odjížděli od oděského vlakového nádraží, byla skupina nadšených turistů a studentů. Během cesty ke katakombám nám průvodkyně vyprávěla něco z jejich historie.

Dozvěděli jsme se, že jejich původ zřejmě sahá do 30. let 19. století, kdy rozrůstající se město potřebovalo levný a snadno dostupný stavební materiál. Bylo výhodné, že Oděsa stojí na podloží z lehkého, trvanlivého žlutého vápence. Kámen se zde tedy začal těžit ve velkém a postupně vznikaly katakomby.

Pod městem se chaoticky rozrůstal labyrint chodeb, který nikdo nemapoval. Pracovalo se až 35 metrů pod povrchem země. Štoly se někdy křížily v různých úrovních. Když už dělníci nenalézali žádný vápenec, šachtu opustili a začali těžit jinde. Síť chodeb se časem rozšířila daleko za město.

Náš autobus zanedlouho dorazil do vesničky Něrubajskoje, na sever od Oděsy. Ocitli jsme se u vápencové stěny s těžkými kovovými vraty, která pevně uzavírají vstup do jedné z chodeb. Naše průvodkyně řekla: „Nyní vstoupíme do míst, kde během druhé světové války pobývali sovětští partyzáni. Uděláte si představu o tom, jak tady žili.“ Podle odborníka na katakomby Andrije Krasnožona se zde jedna skupina partyzánů zdržovala třináct měsíců.

 „Během doby žili v různých částech katakomb i mnozí další lidé,“ dodala průvodkyně. „Patřili k nim banditi, piráti a političtí uprchlíci. Všichni měli k životu v zásadě stejné podmínky.“

Vstoupili jsme do ponuré chodby, která mizela ve tmě. „Tyto prostory nebyly pro partyzány jen úkrytem, ale byly vybaveny tak pohodlně, jak to jen šlo,“ řekla průvodkyně. „V klubovně hráli muži při světle svíček dámu, šachy nebo domino. Podél hlavní chodby byly do zdi vyhloubeny další místnosti, kde muži a ženy bydleli. V každém pokoji byl ve stěně výklenek pokrytý senem, který sloužil ke spaní. Nemocniční křídlo mělo skutečná lůžka a operační sál. Ženy vařily na kamnech na dřevo, která byla vyrobena ze žlutého vápence, a kouř byl odváděn do štoly nad nimi.“

Strop chodby, kterou jsme procházeli, připomínal povrch velké houby, s tím rozdílem, že na dotek nebyl tak měkký. Na stěnách byly klikaté zářezy od pily, kterou se vyřezávaly bloky kamene. Stěny byly jako hrubý smirkový papír. Průvodkyně dále řekla: „Když partyzáni šli ven, převlékali se, aby je Němci nemohli poznat po čichu. Kvůli vlhkosti v katakombách totiž mělo jejich oblečení charakteristický pach.“

Pak pokračovala: „Pobyt v podzemí měl další specifika. Patřila k nim naprostá tma.“ Zhasla světlo a my jsme se ocitli ve tmě. „Nebylo vždy možné používat petrolejové lampy,“ dodala. Tápali jsme podél zdi a ona poznamenala: „Tyto kamenné stěny pohlcují zvuk, a pokud se ztratíte, nikdo vaše volání neuslyší.“ Naštěstí byla tak hodná, že znovu rozsvítila.

„Když je člověk dlouhou dobu ve tmě a naprostém tichu, může mít sluchové halucinace, a tak se hlídky střídaly už po dvou hodinách,“ vysvětlila. Otvorem ve stropě jsme zahlédli chodbu, která křižovala tu naši. „Odkud a kam asi vede?“ říkal jsem si. Probudila se ve mně touha po dobrodružství. Průvodkyně poznamenala: „Zmapováno je jen 1 700 kilometrů katakomb, takže ještě mnoho práce zbývá.“

Průzkumníci nedávno objevili další štoly. Byly v nich sto let staré noviny, petrolejové lampy používané před revolucí a peníze z carského období. Všechny tyto věci, jež po desetiletí ležely nedotčeny, patřily lidem, kteří v minulosti obývali hluboké, temné a dlouhé katakomby v Oděse. (Zasláno.)

[Rámeček a obrázek na straně 25]

ARCHITEKTONICKÉ POKLADY

V centru Oděsy dosud stojí krásné budovy ze žlutého vápence, který zde byl vytěžen. V suterénu některých domů jsou dveře vedoucí přímo do katakomb. Z vápence se staví i nové budovy.

[Obrázek na straně 24 a 25]

Nemocniční lůžka, která používali Sověti za 2. světové války

[Obrázek na straně 24 a 25]

Předpokládá se, že katakomby jsou tvořeny 2 500 kilometry podzemních chodeb