Co říká Bible

Mají všechny části Bible ještě nějaký význam?

„Bible nemá pro moderního člověka v podstatě žádnou praktickou hodnotu. Maximálně se z ní dozví pár banálních informací, díky kterým dokáže vyluštit křížovky nebo odpovědět na otázky ve vědomostních soutěžích.“

„To, co se v Bibli píše o rodokmenech, panenství a bázni před Bohem, mělo význam v tehdejší kultuře, ale v 21. století už to není aktuální.“

„Bible byla zastaralá ještě před tím, než ji poprvé vytiskli.“

TYTO výroky jsou převzaty z internetové stránky, na které se přispěvatelé vyjadřovali k otázce „Je Bible zastaralá a nepraktická?“. Co si o takových názorech myslíte? Souhlasíte s nimi?

Možná se neztotožňujete s těmi, kdo Bibli takto paušálně zavrhují. Přesto můžete mít pochybnosti o tom, zda úplně všechno, co je v ní napsáno, má ještě nějaký význam. Koneckonců překlady Bible, které se používají ve většině církví, jsou rozděleny na takzvaný Starý zákon a Nový zákon, a tak může vzniknout dojem, že více než tři čtvrtiny Bible jsou zastaralé. *

Dnes už například nikdo nepřináší zvířecí oběti předepsané v mojžíšském Zákoně. Jaký má tedy smysl číst všechny ty podrobnosti ohledně obětí, které jsou zaznamenány v 3. knize Mojžíšově, označované také jako Leviticus? (3. Mojžíšova 1:1–7:38) A co úvodní kapitoly 1. knihy Paralipomenon neboli Letopisů, jež se skládají v podstatě jen z rodových záznamů? (1. Paralipomenon 1:1–9:44) K čemu jsou takové seznamy dobré, jestliže dnes nikdo nemůže vysledovat svůj rodokmen až k lidem, kteří jsou v nich uvedeni?

Dejme tomu, že si z nějaké jabloně utrhnete jablko. Když už ho máte v ruce, ztrácí tím pro vás onen strom význam? Ne, pokud z něj chcete další ovoce. Takové jabloni se v určitých ohledech podobá Bible. Některé její části, například Žalmy nebo Ježíšovo Kázání na hoře, mohou pro nás být snadno dostupné a mimořádně „chutné“. Možná je máme zvlášť rádi — tak jako své oblíbené ovoce —, ale znamená to snad, že ostatní části Bible bychom měli přehlížet? Co k tomu říká sama Bible?

Kolem roku 65 n. l. napsal apoštol Pavel druhý dopis adresovaný Timoteovi. V něm mu připomněl: „Od útlého dětství znáš svaté spisy, které jsou schopné učinit tě moudrým k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ Pavel pokračoval: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti.“ (2. Timoteovi 3:15, 16) Když Pavel napsal, že „celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné“, měl na mysli pouze Řecká písma?

Všimněte si, že podle Pavla znal Timoteus „svaté spisy“ od „útlého dětství“. Někteří se domnívají, že v době, kdy Pavel tento dopis napsal, bylo Timoteovi přes 30 let. Pokud to tak bylo, pak v útlém věku byl přibližně tehdy, když zemřel Ježíš Kristus, to znamená ještě před tím, než byla napsána kterákoli část Řeckých písem. Jelikož Timoteova maminka byla  Židovka, svatými spisy, ze kterých ho v dětství poučovala, musela být Hebrejská písma. (Skutky 16:1) Pavlova zmínka o prospěšnosti ‚celého Písma‘ se tedy bezpochyby vztahovala i na Hebrejská písma včetně rodokmenů a předpisů týkajících se obětí.

I po devatenácti stoletích máme z těchto částí Bible v mnoha směrech užitek. Předně si musíme uvědomit, že kdyby se Bůh nepostaral o to, aby Bible byla napsána a aby ji jeho vyvolený národ uchovával, vůbec bychom dnes tuto knihu neměli. (Římanům 3:1, 2) Ve starověkém Izraeli však nebyl mojžíšský Zákon jen nějakou posvátnou památkou, uchovávanou pro budoucí generace. Byla to v podstatě ústava tohoto národa. Zákon obsahuje podrobnosti, které se nám dnes mohou zdát nedůležité, ale pro přežití a správné fungování starověkého Izraele byly nezbytné. A rodové záznamy uvedené v Bibli byly zase potřeba k tomu, aby mohl být rozpoznán Mesiáš. Bylo o něm totiž prorokováno, že bude přímým potomkem krále Davida. (2. Samuelova 7:12, 13; Lukáš 1:32; 3:23–31)

Ačkoli křesťané nejsou pod mojžíšským Zákonem, musí projevovat víru v předpověděného Mesiáše, Ježíše Krista. Starověké rodokmeny zaznamenané v Bibli dokládají, že Ježíš skutečně byl Davidovým potomkem. A když čteme podrobnosti o zvířecích obětech, pomáhá nám to více si vážit Ježíšovy oběti, která je mnohem důležitější, a prohlubovat svou víru v její hodnotu. (Hebrejcům 9:11, 12)

V dopise křesťanům, kteří žili v prvním století v Římě, Pavel uvedl, že „všechno, co bylo napsáno dříve, bylo . . . napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem“. (Římanům 15:4) Tento text nám připomíná, že Bible byla napsána k našemu užitku. Užitek z ní však máme nejen my dnes. Její inspirovaná slova jsou pro Boží služebníky zdrojem vedení, poučení a ukázňování už více než 3 500 let — ať žili v pustině Sinaj, v Zaslíbené zemi, v babylónském vyhnanství, v Římské říši nebo nyní kdekoli na světě. Něco takového nelze oprávněně říct o žádné jiné knize. Hodnota některých částí Bible nemusí být na první pohled vidět, tak jako nejsou vidět kořeny jabloně. K tomu, abychom tyto pasáže docenili, musíme možná jít do větší hloubky, ale takové úsilí bude bohatě odměněno.

[Poznámka pod čarou]

ZAJÍMALO BY VÁS?

● Odkdy znal Timoteus „svaté spisy“? (2. Timoteovi 3:15)

● Které části Bible jsou inspirované a prospěšné? (2. Timoteovi 3:16)

● V čem pro nás může být užitečné „všechno, co bylo napsáno dříve“? (Římanům 15:4)

[Obrázek na straně 29]

Podrobnosti zaznamenané v Bibli nám pomáhají více si vážit Ježíšovy oběti