Navigace

ASI dobře víte, jak těžké je orientovat se v neznámém městě. Oč obtížnější je najít cestu přes širý oceán, kde nejsou žádné orientační body. Samotný kompas mořeplavci nepomůže, jestliže nezná svou polohu vzhledem k cíli. Teprve s vynálezem sextantu a chronometru v první polovině 18. století dokázali námořníci určit svou přesnou polohu a zaznamenat kurz plavby na mapě. Každé určení polohy však znamenalo hodiny výpočtů.

Řidiči v mnoha zemích dnes využívají cenově dostupná zařízení, která jsou napojena na globální navigační systém (GPS). Stačí zadat adresu, kam chcete jet, a na displeji se dozvíte nejen svou přesnou polohu, ale i trasu cesty. Díky čemu je to možné?

Základem globálního navigačního systému je přibližně 30 satelitů, z nichž každý vysílá signál, který ukazuje jeho polohu a také čas s přesností na několik miliardtin vteřiny. Jakmile váš přijímač naváže spojení s několika satelity, spočítá, jak dlouho k němu signál od každého z nich cestoval. Díky tomu přesně určí vaši polohu. Dokážete si představit, jak složitý matematický úkol to je? Během několika sekund přijímač vyhodnotí vzdálenost k nejméně třem satelitům, které jsou vzdáleny tisíce kilometrů od vás, přičemž každý z nich se po oběžné dráze pohybuje jiným směrem a rychlostí mnoha kilometrů za vteřinu.

Globální navigační systém vytvořili počátkem 60. let minulého století profesoři Bradford Parkinson a Ivan Getting. Původně byl určen pro vojenské účely, ale později byl dán k dispozici i veřejnosti. Plně funkční je od roku 1996. GPS přijímač je zázrakem počítačové techniky, ale je to opravdu první navigační zařízení?

[Podpisek obrázku na straně 8]

Zeměkoule: podkladem je fotografie od NASA