Mont Blanc — Střecha Evropy

ŠVÝCARSKÉHO přírodovědce Horace Bénédicta de Saussura (1740–1799) přitahoval impozantní masiv, který je nyní známý jako Mont Blanc, už od dětství. Nedostupnost tohoto alpského obra ho tak fascinovala, že vypsal odměnu pro prvního odvážlivce, který na jeho vrchol ležící ve výšce 4 807 metrů vystoupí. První plánovaný pokus o zdolání hory se uskutečnil už v roce 1741. Ale vrchol Mont Blanku byl pokořen až v srpnu 1786, kdy na něm stanuli dva obyvatelé francouzského městečka Chamonix, hledač křišťálů Jacques Balmat a lékař Michel-Gabriel Paccard. O rok později na nejvyšší horu západní Evropy vystoupal společně s vědeckou expedicí i sám Saussure. Ten se v roce 1788 dostal také do horského sedla Col du Géant, kde pak strávil 17 dní. Tyto výstupy se považují za počátek horolezectví.

V roce 1855 se skupině vedené italským horským vůdcem podařilo vylézt na Mont Blanc jinou, obtížnější cestou. A pouhých devět let poté byl vrchol dobyt i z italské strany. Tehdejší odvážní průkopníci lezli po horách bez dnešního moderního vybavení, měli jen hole s železnou špičkou. Geograf Giotto Dainelli říká: „Zdolat nějakou horu [v té době] znamenalo vyjít z údolí a stoupat po zcela neznámých cestách. Ti, kdo se do hor vydávají dnes, si jen těžko dokážou představit, jakou fyzickou odolnost a morální sílu to vyžadovalo.“ V současnosti už byly několikrát zlezeny i nejodlehlejší stěny tohoto masivu.

Ve starověku zůstával Mont Blanc neprobádaným územím, přestože leží v samém středu Evropy. Nejstarší dochovaný dokument, který se o něm zmiňuje, pochází z roku 1088 n. l. Je to mapa, na níž je zakresleno pozemkové vlastnictví benediktinského řádu v Chamonix. Mont Blanc je na ní označen jako rupes alba, což znamená „bílá hora“. Po  staletí mu ale místní lidé říkali Prokletá hora, protože tam podle legend přebývali démoni a draci. Zdá se, že název Mont Blanc byl poprvé použit v roce 1744 na jedné kresbě. Naznačovalo to, že hora začíná svou děsivou pověst ztrácet.

Členitý masiv

Celý masiv Mont Blanku je možné spatřit pouze z letadla. Rozkládá se na ploše asi 600 kilometrů čtverečních a jeho hřeben, který leží na hranicích Itálie, Francie a Švýcarska, měří víc než 50 kilometrů. Několik jeho vrcholů se tyčí do výšky přes 4 000 metrů. Masiv je tvořen krystalickou břidlicí a žulou, které vznikly hluboko v zemské kůře. Z geologického hlediska je považován za mladíka — jeho stáří se odhaduje na „pouhých“ 350 milionů let. Působením atmosférických vlivů a ledovců vznikly rozeklané hřebeny,  zlomy, štíty a vrcholky, které svou neskonalou krásou přitahují turisty a jsou mimořádným lákadlem pro horolezce.

Mont Blanc zblízka

Centrální část masivu si mohou zblízka prohlédnout i ti, kdo se mezi zkušené horolezce nepočítají. V roce 1958 totiž zahájila provoz lanovka, jež končí pod vrcholem štítu Aiguille du Midi, který se tyčí do výšky 3 842 metrů nad mořem. Nabízí se odtud úchvatný panoramatický pohled na údolí Chamonix.

Z hlediska topografů už Mont Blanc neskrývá žádné tajemství. Stále však nabízí nádhernou podívanou, a to zvlášť při úsvitu a soumraku, kdy sluneční paprsky zbarvují střechu Evropy do všech odstínů červené. Její chladné skalní stěny pak vypadají, jako by se ocitly v plamenech.

 [Rámeček a obrázek na straně 23]

Tunel pod Mont Blankem — Uskutečnění dávné vize

„Vidím dvě údolí, ve kterých se mluví stejným jazykem a kde žije stejný lid. Nastane den, kdy bude pod Mont Blankem postavena cesta, a tato dvě údolí se spojí.“ Trvalo celá dvě století, než se tato vize Horace Bénédicta de Saussura uskutečnila. První žádost o vybudování tunelu sice obdržel král Piemontu a Sardinie už v roce 1814, ale s pracemi se začalo až v roce 1959. V roce 1965 byl tunel dokončen. Měří 11,6 kilometru, začíná v Itálii ve výšce 1 381 metrů a končí ve Francii ve výšce 1 274 metrů.

Ve středu 24. března 1999 začal v tunelu hořet kamion, což způsobilo katastrofu. Teplota dosahovala až 1 000 stupňů Celsia a desítky aut skončily v plamenech. Třicet devět lidí se udusilo a asi třicet dalších bylo zraněno. Po ročním vyšetřování se začalo s rekonstrukcí. Pro kamiony byl tunel znovu otevřen 25. června 2002, a to navzdory protestům ochránců přírody a místních obyvatel, kteří upozorňovali, že hustá kamionová doprava znečišťuje životní prostředí. Během nedávného čtyřměsíčního období projelo tunelem 132 474 aut.

[Obrázek]

Pomník H. B. de Saussura, Chamonix, Francie

[Podpisek]

Library of Congress, Prints & Photographs Division, Photochrom Collection, LC-DIG-ppmsc-04985

[Rámeček a obrázek na straně 24 a 25]

OKRUŽNÍ TRASA KOLEM „OBRA“

Přestože Mont Blanc je doménou zkušených horolezců, obdivovat jeho krásu mohou i ti, kdo vysoko v horách nikdy nebyli — mohou totiž putovat po jeho okolí. Navíc, ty nejlepší fotografie nějaké hory většinou nepořídíte z jejího vrcholku, ale z dálky. A Mont Blanc je obklopen mnoha vyhlídkovými místy, která nabízejí tak nádherné pohledy, až se z nich tají dech. Fyzicky zdatní milovníci přírody mohou využít 130 kilometrů turistických stezek. Takzvaná Tour du Mont Blanc vznikla spojením několika z nich. Tato okružní trasa vás zavede do Francie, Itálie a Švýcarska. Je rozdělena do deseti tří- až sedmihodinových túr, během nichž můžete obdivovat překrásné výhledy. Ti, kdo nemají tolik času, mohou vystoupat alespoň na jednu z mnoha hor, které tohoto „obra“ obklopují.

[Obrázek]

Štít Aiguille du Midi je nejvýš položeným místem, kam se dá dostat lanovkou

[Podpisek]

S laskavým svolením Michel Caplain; http://geo.hmg.inpg.fr/mto/jpegs/020726/L/12.jpg

[Mapa na straně 22]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

FRANCIE

ŠVÝCARSKO

ITÁLIE

Mont Blanc

[Obrázek na straně 22]

Saussurova výprava na Mont Blanc v roce 1787 (představa malíře)

[Podpisek]

© The Bridgeman Art Library International

[Obrázek na straně 23]

Mont Blanc