Dílo náhody?

Jak se zavrtává břitka atlantská

● Ačkoli břitka atlantská působí dojmem, že nemá dost síly na to, aby se zahrabala do tvrdých sedimentů mořského dna, nečiní jí to žádné problémy. Dokonce to zvládne tak rychle, že si vysloužila přezdívku „podmořské Ferrari“. Vědci byli jejími schopnostmi fascinováni. Docentka Anette Hosoiová z Massachusettského technického institutu říká: „Bylo nám jasné, že [břitky] musí dělat něco důmyslného.“ Jaké je jejich tajemství?

Zajímavé údaje: Břitka nejprve zaboří nohu do písku a kmitá s ní ze strany na stranu, čímž vytvoří jakousi kapsu, která se rychle naplní vodou a pískem. Pak se začne pohybovat nahoru a dolů a přitom otvírá a zavírá svoje lastury. Řídkou směsí vody a písku, která tím vznikne, může břitka snadno proniknout. Dokáže se zavrtávat rychlostí jeden centimetr za sekundu, a to až do hloubky 70 centimetrů. Jakmile se zahrabe, je těžké ji dostat ven. Vezmeme-li v úvahu poměr síly potřebné k vytažení břitky z písku a síly, kterou musí vynaložit na zavrtání, zjistíme, že břitka je na tom desetkrát lépe než nejmodernější kotvy vyrobené člověkem.

Inženýři se nechali tímto mlžem inspirovat a vytvořili první „chytrou“ kotvu. Docentka Hosoiová o ní říká: „Otvírá se, zavírá se a pohybuje se nahoru a dolů jako opravdová břitka.“ Tato pevná a energeticky úsporná kotva by se mohla využívat na plavidlech pro podmořský výzkum, na plovoucích ropných plošinách a při odstraňování min z mořského dna.

Co si o tom myslíte? Je schopnost břitky atlantské snadno se zavrtat do písku výsledkem náhody, nebo svědčí o existenci inteligentního Stvořitele?

[Obrázky na straně 23]

Prototyp „chytré“ kotvy napodobuje způsob, jak se zavrtává břitka atlantská

[Podpisky]

Břitky atlantské: © Philippe Clement/naturepl.com; „chytrá“ kotva: s laskavým svolením Donny Coveneyové, Massachusetts Institute of Technology