Král amerických džunglí

KDO to je? Jaguár, největší kočkovitá šelma na americkém kontinentu. Našli byste ho v džunglích, bažinách, lesích, pouštích a křovinatých oblastech Střední a Jižní Ameriky. Na rozdíl od většiny kočkovitých šelem je doma nejen na pevné zemi a na stromech, ale i ve vodě.

Představte si, že je vedle vás dospělý samec jaguára. Když nepočítáme ocas, může být až dva metry dlouhý a obvykle váží přes 120 kg. Je samotář a s jinými jaguáry se setkává jen v době páření. Samec je schopen se pářit od tří nebo čtyř let, zatímco samice může mít první mláďata ve dvou letech. Vyvíjejí se v ní tři až čtyři měsíce a většinou se rodí po dvou. Někteří jaguáři se v zajetí dožili i více než dvaceti let.

O těchto tajemných, těžko postřehnutelných velkých kočkách jeden biolog napsal: „Jaguára je tak těžké najít! Mohu stát přímo vedle něj, . . . a přesto ho vůbec nemusím vidět.“ Díky zlatohnědé srsti s černými rozetami, které mívají uvnitř jednu nebo více menších skvrnek, se tato kočka snadno skryje a pak se nepozorovaně ztratí někde ve stínu.

Osamělý tichý lovec

Jaguár je zdatný lovec a pochutná si na více než 85 druzích zvířat, mezi nimiž jsou i tapíři a opice. Protože je doma i ve vodě, snadno chytá ryby a želvy. Pozorovatelé jednou viděli, jak zabil dospělého koně, vlekl ho po zemi asi 80 metrů daleko a pak ho přetáhl přes řeku.

Když tato bystrá kočka číhá na kořist, často tiše leží na větvi stromu. Jakmile pod ní prochází stádo nic netušících pekariů, vrhne se dolů. * Jednoho pekari zakousne a rychle vyskočí zpátky na strom. Tam čeká, dokud se stádo nevzdálí, a pak se pro svou kořist vrátí.

Ve srovnání s jinými velkými kočkami jaguár útočí na člověka nejméně a nikdy nebyl zařazen mezi lidožravá zvířata. Člověk ve skutečnosti představuje pro jaguára mnohem větší nebezpečí než jaguár pro člověka.

Proč je jich tak málo

Jaguáři se kdysi vyskytovali od jihu Spojených států až téměř k cípu Jižní Ameriky. Bezmála na polovině území, na kterém žili před sto lety, je dnes už nenajdete. Do poloviny 70. let minulého století lovci zabili každý rok tisíce jaguárů kvůli kožešinám. Těch  bylo jen v roce 1968 z amerického kontinentu vyvezeno přes 13 500. V roce 2002 žilo podle odhadu méně než 50 000 těchto šelem. V dnešní době jich ve volné přírodě zbývá pouze asi 15 000.

Studie Společnosti pro ochranu volně žijících zvířat uvádí, že téměř 40 procent tradičního životního prostředí jaguárů bylo zničeno odlesňováním. Jen v samotném Mexiku se jejich přirozené životní prostředí údajně zmenšuje každou minutu o plochu velikosti fotbalového hřiště. Aby tedy jaguár vůbec přežil, je nucen živit se dobytkem.

Snahy o jejich záchranu

Asi 200 zemí podporuje Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy, podle níž je lov jaguárů pro komerční účely nelegální. Na ochranu jejich přirozeného životního prostředí byly vytvořeny národní parky. V roce 1986 byla zřízena první jaguáří rezervace na světě, a to v oblasti Cockscombské pánve v Belize. Také Mexiko vyčlenilo pro ochranu jaguárů více než 150 000 hektarů tropického pralesa v rámci biosférické rezervace Calakmul na Yucatánském poloostrově.

To, jaký úspěch budou mít lidské snahy o záchranu tohoto krále americké džungle, zatím nevíme. Můžeme však čerpat naději z toho, že náš milující Stvořitel brzy ‚zničí ty, kdo ničí zemi‘. Pak se splní jeho záměr a mezi lidmi a zvířaty zavládne pokoj. (Zjevení 11:18; Izajáš 11:6–9)

[Poznámka pod čarou]

[Mapa na straně 24 a 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Oblast výskytu jaguárů

□ Původní výskyt

▪ Nynější výskyt

SEVERNÍ AMERIKA

STŘEDNÍ AMERIKA

JIŽNÍ AMERIKA