Přejít k článku

Přejít na obsah

Osamělost v éře komunikace

Osamělost v éře komunikace

Osamělost v éře komunikace

VOLÁNÍ z mobilních telefonů, posílání textových zpráv či e-mailů, využívání internetových sociálních sítí a diskuze na chatu — nikdy v minulosti neexistovalo tolik forem komunikace, jež by navíc byly tak rozšířené. Přesto se v dnešní době, kterou lze označit jako éru komunikace, mnozí lidé bez rozdílu věku cítí velmi osamělí. Proč to tak je?

Otázku osamělosti podrobně rozebrali profesor John T. Cacioppo a William Patrick ve své knize Loneliness—Human Nature and the Need for Social Connection (Osamělost — Lidská povaha a potřeba sociálních vazeb). Odkázali se na jistou studii, ze které vyplynulo, že „pokud jsou tradiční formy komunikace nahrazeny nadměrným používáním internetu, může to prohlubovat sociální izolaci a způsobovat depresi“.

Hektické životní tempo, které je pro dnešní společnost typické, vede k tomu, že se z komunikace vytrácí vřelost. Když si lidé telefonují nebo si píšou po internetu, nemohou například vidět úsměv toho druhého ani láskyplný výraz v jeho tváři.

Nedostatek komunikace na osobní úrovni bývá častým problémem na pracovišti. Ještě více se ale projevuje v rodinném kruhu. Členové mnoha rodin se doma ve skutečnosti jen míjejí, takže ani nemají čas se společně najíst nebo si popovídat. Dospívající děti mívají vlastní počítač a žijí v podstatě odděleně od zbytku rodiny. Paradoxem je, že i přes výdobytky komunikační techniky mnozí mladí bojují s osamělostí.

Pocity osamělosti se mohou objevit i v manželském svazku. Nedostatek komunikace mezi partnery někdy způsobuje, že manželé nežijí ani tak spolu, jako spíš vedle sebe. Když se člověk cítí sám navzdory tomu, že je v manželství, prožívá jednu z nejbolestnějších forem osamělosti.

S osamělostí se musí potýkat zejména rodiče, kteří jsou na výchovu dětí sami. Pokud navíc oni nebo jejich děti nadměrně používají komunikační vymoženosti, může to bránit smysluplným rozhovorům a způsobit, že se osamělost prohlubuje. Kromě toho mnozí lidé, kteří nemají partnera, by rádi vstoupili do manželství, ale jejich citové potřeby zůstávají neuspokojené.

Osamělost se stala vážným sociálním problémem, který může být příčinou alkoholismu, přejídání, zneužívání drog či promiskuitního chování, a dokonce může vést až k sebevraždě. Je tedy důležité rozpoznat, čím je osamělost způsobena. To je první krok k tomu, aby se s ní člověk dokázal vypořádat.