Big Ben a jeho bohatá historie

KDYŽ v roce 1834 vyhořel Westminsterský palác, britští politikové vyhlásili soutěž o nejlepší projekt nové budovy parlamentu. Soutěž vyhrál návrh bohatě zdobeného paláce v gotickém stylu, jehož součástí byla impozantní čtyřboká hodinová věž. Předložil jej sir Charles Barry. Úřad pro správu královského majetku pak objednal výrobu velkolepých hodin, ‚největších hodin, jaké kdy spatřily světlo světa‘.

Tyto věžní hodiny patří k nejslavnějším památkám Londýna a jejich charakteristické vyzvánění znají lidé po celém světě. Říká se jim Big Ben, ačkoli takto se původně jmenoval pouze největší zvon. Tyto světoznámé hodiny jsou skutečně technickým zázrakem.

Obtížný úkol

Práce na 96metrové hodinové věži začaly v roce 1843. O tři roky později se hledal odborník, který by dokázal vyrobit hodiny tak přesné, aby se nepředbíhaly ani nezpožďovaly o více než vteřinu za hodinu. To vůbec nebyl lehký úkol. Na tak vysoké nekryté věži jsou ručičky vystavené větru, sněhu a námraze. Problémy mohou vzniknout i tehdy, když na ručičky dosednou holubi. To všechno ovlivňuje pravidelný pohyb kyvadla, který je pro přesnost hodin zásadní. Zatímco odborníci diskutovali o tom, jak problém vyřešit, hodinář Edmund Beckett Denison předložil přijatelný návrh hodin. Jejich sestrojením pak byl pověřen jeden přední výrobce.

 Hodiny byly hotové za dva roky, avšak dalších pět let čekaly v dílně, zatímco byla dokončována stavba věže. Během té doby Denison vymyslel způsob, jak ochránit kyvadlo před vnějšími vlivy a tak zajistit přesnost hodin.

Jak věž dostala své jméno

Hodinový mechanismus byl tedy hotový, ale bylo potřeba vyrobit ještě zvony. Zvon odbíjející každou celou hodinu odlila slévárna v severovýchodní Anglii. Byl však mnohem větší, než se očekávalo, a vážil více než šestnáct tun. Svou vahou poškodil palubu lodi, která jej měla dopravit do Londýna. Nakonec se transport lodí přece jenom podařil. Po zemi byl zvon převážen na speciálně vyrobeném povoze, který táhlo šestnáct bílých koní. Pak byl zavěšen před budovou parlamentu, aby bylo možné jej vyzkoušet.

Velké zvony často mívají jméno. Tomuto obrovskému zvonu se začalo říkat Big Ben (Velký Ben). Proč? To nikdo neví přesně. Někteří říkají, že zvon byl pojmenován po  siru Benjaminu Hallovi, statném muži, který pracoval pro parlament. Jiní tvrdí, že své jméno dostal po Benjaminu Cauntovi, známém boxerovi v těžké váze. Ať už to bylo jakkoli, v současné době se jménem tohoto zvonu běžně označuje celá věž i s hodinami.

Opakující se pohroma

Původní kladivo velkého zvonu se zdálo být příliš lehké, a bylo proto nahrazeno větším, které vážilo 660 kilogramů. Po několika měsících testování však zvon potkala pohroma. Praskl tak, že nebylo možné jej opravit. Byl tedy odvezen a roztaven. Materiál byl použit k odlití nového zvonu, který vážil 13,7 tuny. Když pak byl převážen k budově parlamentu, ulice znovu lemovaly davy lidí.

O několik měsíců později byla dokončena věž. Na vyzvednutí zvonu a jeho umístění do zvonice, v níž už byly čtyři zvony odbíjející čtvrthodiny, neúnavně pracovalo několik skupin mužů. Po umístění zvonu byl instalován těžký hodinový mechanismus. „Největší hodiny, jaké kdy spatřily světlo světa“, byly konečně připraveny k provozu — nebo to tak alespoň vypadalo.

Big Ben začal odbíjet v červenci 1859. Radost však netrvala dlouho. Na začátku října velký zvon praskl znovu. Sundat ho z věže nepřicházelo v úvahu. Byl tedy pootočen o devadesát stupňů, aby kladivo nezasahovalo prasklinu. Kladivo bylo navíc vyměněno za lehčí. Za tři roky Big Ben odbíjel znovu. Prasklina je ve zvonu stále a dává mu jeho charakteristický zvuk.

Historické milníky

V roce 1924 britská stanice BBC instalovala ve věži mikrofon a začala odbíjení Big Benu používat jako národní časové znamení. O osm let později zahájila vysílání do států Britského společenství národů. Dnes se prostřednictvím zahraničního vysílání BBC dostává melodické vyzvánění Big Benu k posluchačům po celém světě.

Hodiny i zvony přežily bombardování za druhé světové války, ale v roce 1976 došlo ke zničení velké části hodinového stroje v důsledku únavy materiálu v odbíjecím mechanismu. Velký zvon naštěstí poškozen nebyl a během několika týdnů znovu odbíjel každou celou hodinu. Avšak obnovení původního provozu hodin trvalo devět měsíců.

Nějakou dobu skutečně platilo, že hodiny na Big Benu jsou těmi největšími, jaké kdy byly vyrobeny. A až dosud jsou nejpřesnějšími hodinami svého typu na světě. Charakteristický zvuk Big Benu kopírují výrobci velkých i malých hodin v mnoha zemích. Není proto divu, že se Big Ben stal symbolem Anglie a jejího hlavního města. Je to skutečně velkolepé dílo.

[Rámeček a obrázky na straně 18]

SEŘIZOVÁNÍ HODIN

Třikrát týdně technik zdolá tři sta schodů kamenného točitého schodiště, aby ručně převinul lano, které drží těžké závaží pohánějící hodinový mechanismus. Technik také zkontroluje, zda hodiny jdou přesně. V horní části čtyřmetrového kyvadla, které se zhoupne každé dvě vteřiny, je plošinka s několika starými mincemi. Pokud se hodiny zpožďují, technik jednoduše přidá další minci. Pokud se zrychlují, pak jednu odebere.

[Obrázek]

Přesnost hodin se zajišťuje pomocí starých mincí

[Podpisky]

Natahování hodin: AP Photo/Lefteris Pitarakis; mince: Parliamentary copyright images are reproduced with the permission of Parliament

[Obrázek na straně 19]

Třináctitunový velký zvon (Big Ben), který odbíjí každou celou hodinu

[Podpisek]

Popperfoto/Getty Images