Lidé, kterým věřit můžete

Když Santiago našel ve svém taxíku zapomenutou tašku, vůbec se nerozmýšlel, co s ní má udělat. Jednoduše ji vrátil majiteli. Na tom, co tento taxikář z Argentiny udělal, by možná nebylo nic zvláštního, kdyby taška neobsahovala více než 32 000 dolarů.

UMÍTE si představit svět, ve kterém žijí pouze poctiví a důvěryhodní lidé? Život by byl úplně jiný. Bez obav byste mohli své dítě dát někomu na hlídání. Nepotřebovali byste klíče od bytu ani zámky na dveřích. Připadá vám to jako pohádka?

Morální zásady v praxi

Apoštol Pavel o sobě a ostatních křesťanech řekl: „Přejeme [si] chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům 13:18) O totéž se snaží svědkové Jehovovi. Chtějí, aby o nich platilo to, co je napsáno v Bibli u Izajáše 33:15. Tento verš zní: „Je ten, kdo chodí v ustavičné spravedlnosti a mluví, co je přímé, kdo zavrhuje nepoctivý zisk z podvodů, kdo si otřepává ruce, aby se nechopil úplatku.“ Přečtěme si o několika svědcích, kteří v souladu s těmito slovy jednají.

● „Mluví, co je přímé.“ Domingo žije na Filipínách a pracuje na plantáži, kde se získává kopra neboli sušená kokosová dužina. Vypráví: „Mnoho lidí podvádí své zaměstnavatele. Například jim neřeknou, kolik pytlů kopry doopravdy nasbírali. Pak nějaké prodají bokem.“

Jednou Domingo a jeho rodina o práci na plantáži málem přišli, protože nechtěli ve prospěch svého zaměstnavatele uvádět nepravdivé informace o výnosech. „Řekli jsme mu, že lhát nebudeme, i kdyby nás kvůli tomu propustil,“ vzpomíná Domingo. „Zaměstnavatel nakonec prohlásil, že svědkové Jehovovi jsou dobří lidé, kterým se dá věřit, a dal nám další pozemek, abychom ho obhospodařovali.“

● ‚Zavrhují nepoctivý zisk.‘ Pierre je vedoucím daňového úřadu v jedné oblasti Kamerunu. Při práci má mnoho příležitostí snadno přijít k penězům. Když dostal za úkol vyplácet mzdy brigádníkům, všiml si určité nesrovnalosti. Vysvětluje: „Byly tam peníze i pro pracovníky, kterým vypršela smlouva nebo kteří už zemřeli. Neuvažoval jsem o tom, že bych si přebývající peníze nechal, ale ukládal jsem je do trezoru a vedl jsem si pečlivé záznamy.“

 Jak to dopadlo? Pierre pokračuje: „Po dvou letech proběhl audit, aby se tato věc prověřila. Byl jsem opravdu hrdý, že jsem mohl předložit přesné záznamy a odevzdat příslušnou sumu, která mezitím hodně narostla. Auditoři mě za mou poctivost vřele pochválili.“

● ‚Nechopí se úplatku.‘ Ricardo, který žije v Rio de Janeiru, se jako notář často setkává s tím, že mu někdo nabízí úplatek. „Jednou se mě snažil podplatit jistý právník,“ vzpomíná. „Aniž jsem něco tušil, poslal mi domů CD přehrávač. V té době to byla vymoženost, kterou si mohl dovolit jen málokdo.“

Co Ricardo udělal? „S manželkou jsme se dohodli, že krabici ani neotevřeme. Odnesl jsem ji do kanceláře toho právníka a k jeho velkému překvapení jsem mu ji položil na stůl. Využil jsem příležitost a vysvětlil mu, proč to dělám. Zejména na jeho sekretářku moje jednání hluboce zapůsobilo.“

Svědkové Jehovovi nejsou jediní, kdo se snaží jednat čestně. Jsou však výjimeční tím,  že si pověst důvěryhodných lidí získali jako skupina. Proto jeden polský oděvní řetězec nedávno nabídl zaměstnání pouze jim. Vedoucí prodeje k tomu uvedla: „Je pravda, že slušní lidé jsou všude, ale svědkové Jehovovi mají určité zásady a dodržují je.“

Chudí, a přece poctiví

Mnoho lidí si myslí, že omluvou pro nepoctivost je chudoba. Například v jedné reportáži CNN vystupoval čtrnáctiletý chlapec z Nigérie, který tráví celé dny tím, že lidi okrádá po internetu. „A co mám podle vás dělat?“ hájil se. „Živím celou rodinu — sestru, mámu i tátu. Člověk se musí nějak protlouct.“

Bible čestným lidem sice neslibuje, že zbohatnou, ale ujišťuje je, že budou mít všechno, co nezbytně potřebují k životu. Pasáž o poctivém člověku totiž v Izajášovi 33:16 pokračuje slovy: „Jistě mu bude dán jeho vlastní chléb; jeho zásoba vody bude neselhávající.“

Někoho možná přesto napadne: Jak může poctivost pomoci lidem, kteří mají extrémně náročné podmínky? Co například ti, kdo musí každý den bojovat o to, aby vůbec měli co jíst?

Berthe žije v Kamerunu. Je vdova a živí se tím, že v malém kiosku prodává pikantní maniokové tyčinky. „Správně má v jednom balíčku být dvacet tyčinek,“ říká. „Prodejci jich tam většinou dávají jen sedmnáct nebo osmnáct. Já ale nechci vydělávat na tom, že bych druhé podváděla.“

 Má Berthe hodně zákazníků? Ne vždycky. „Často za celý den nic neprodám,“ vysvětluje. „Když ale přijdu za stánkaři, kteří prodávají občerstvení, a řeknu jim, že jsem zatím nic nevydělala, dají mi porci jídla, protože vědí, že jakmile budu mít peníze, zaplatím jim. Je to otázka důvěry, a tu si člověk získává postupně.“

Důvěryhodný Bůh

Když vidíme, že někdo drží slovo, naše důvěra k němu roste. O Bohu se Jozue, vůdce starověkého Izraele, vyjádřil takto: „Neselhal ani jeden slib z celého dobrého slibu, který Jehova dal . . . Všechno se splnilo.“ (Jozue 21:45) Jozue měl pádné důvody Bohu důvěřovat. A co my?

Na Boží sliby se můžeme spolehnout. Bůh svá slova přirovnává k dešti. (Izajáš 55:10, 11) Může snad někdo zabránit tomu, aby se déšť vsákl do půdy a způsobil, že začne růst vegetace? Podobně nikdo nemůže zabránit tomu, aby se Boží sliby splnily.

Jeden z nich je zaznamenán v 2. Petra 3:13. Tam je napsáno: „Jsou . . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ Bůh má v úmyslu odstranit ze země všechny lidi, kteří vykořisťují druhé. Chtěli byste se dozvědět víc o tom, jak svůj záměr splní? Pak se obraťte na svědky Jehovovy ve svém okolí nebo napište na některou z adres uvedených v tomto časopise na straně 5.

[Rámeček a obrázek na straně 8]

ZA SVOU POCTIVOST BYL ODMĚNĚN

Lucio z Filipín mohl být v pokušení zachovat se nepoctivě. V kanceláři, kterou dostal za úkol uklidit, našel v jedné staré kartotéce 27 500 dolarů. Kancelář a peníze patřily jeho šéfovi, který byl právě na služební cestě. „Tehdy jsem poprvé v životě viděl dolar,“ vypráví Lucio.

Když se šéf vrátil, Lucio mu peníze předal. K čemu to vedlo? Lucio říká: „Dostal jsem odpovědnější práci. Šéf navíc dal naší rodině k dispozici místnost k bydlení. Život na Filipínách je sice těžký, ale cítím, že Jehova Bůh se o nás stará, protože dodržujeme jeho zákony.“

[Rámeček a obrázek na straně 9]

VÁŽÍ POCTIVĚ

Moïse prodává ryby na tržišti v Douale v Kamerunu. Jeho stánek je tam vyhlášený. Moïse ho pojmenoval La balance neboli Váha, protože, jak říká, „moje váha je na celém tržišti jako jedna z mála správně seřízená. Vím, že lidé si mě pravidelně testují. Když chtějí koupit kilo ryb, dám jim kilo. Oni si pak najdou způsob, jak si nechat nákup převážit na jiné váze. Ta ukáže víc než kilo. Podle toho poznají, že jsem je nepodvedl. Mnoho lidí mi říká: ‚Chodíme k tobě proto, že jsi poctivý.‘“

[Obrázek na straně 7]

‚Řekli jsme zaměstnavateli, že lhát nebudeme, i kdyby nás kvůli tomu propustil.‘ Domingo, Filipíny

[Obrázek na straně 7]

„Auditoři mě za mou poctivost vřele pochválili.“ Pierre, Kamerun

[Obrázek na straně 7]

„Jednou se mě snažil podplatit jistý právník. . . . S manželkou jsme se dohodli, že krabici ani neotevřeme.“ Ricardo, Brazílie

[Obrázek na straně 7]

Berthe často za celý den nic neprodá. Jiní stánkaři, kteří prodávají občerstvení, jí ale dají najíst, protože vědí, že jakmile bude mít peníze, zaplatí jim.