Přejít k článku

Přejít na obsah

Nejobávanější nemoc 19. století

Nejobávanější nemoc 19. století

Nejobávanější nemoc 19. století

V roce 1854 postihla Londýn další epidemie cholery — střevního onemocnění, které se projevuje silným průjmem a dehydratací. Nemoc měla velmi rychlý průběh. Mnozí se ráno probudili v plném zdraví a večer už byli mrtví. Neexistovala žádná léčba.

BYLA to nejobávanější nemoc století a její příčina zůstávala záhadou. Někteří se domnívali, že oběti se nakazily z odporného zápachu rozkládajících se organismů. Takový názor se zdál logický. Temže, protékající Londýnem, totiž nesnesitelně páchla. Opravdu se však nemoc šířila zkaženým vzduchem?

Pět let předtím lékař John Snow vyjádřil názor, že příčinou cholery není zkažený vzduch, ale znečištěná voda. Jiný lékař, William Budd, byl přesvědčen, že nákazu přenáší organismus podobný plísni.

Během epidemie v roce 1854 si Snow svoji teorii ověřoval tím, že studoval případy nakažených lidí z londýnské čtvrti Soho. Zajímalo ho, co mají společného. Jeho zkoumání vedlo k překvapivému zjištění. Všichni, kdo v této čtvrti onemocněli, čerpali vodu na pití ze stejné pumpy a ta byla znečištěna splašky infikovanými cholerou. *

Ve stejném roce došlo na poli medicíny k dalšímu průlomu. Italský anatom Filippo Pacini publikoval článek, v němž popsal organismus, který choleru způsobuje. Jeho objev, stejně jako Snowovy a Buddovy závěry, však nevyvolal žádnou větší odezvu. Cholera řádila dál, a to až do roku 1858.

„Velký zápach“

Zabránit znečišťování Temže by pomohl lepší kanalizační systém, ale parlament měl k jeho výstavbě liknavý postoj. Jednat ho donutila až vlna veder v létě roku 1858. Puch z řeky, která tekla kolem budovy dolní sněmovny, byl tak silný, že poslanci museli pověsit do oken závěsy napuštěné dezinfekcí, aby jej přebili. Tato situace, které se později začalo říkat „Velký zápach“, přiměla parlament k rozhodnutí — do osmnácti dnů nařídil stavbu nového kanalizačního systému.

Byly postaveny obrovské odvodňovací stoky, které bránily tomu, aby se splašky dostaly do řeky, a které je odváděly na východ od Londýna, kde byly za odlivu vypouštěny do moře. Výsledky byly pozoruhodné. Jakmile bylo na nový systém kanalizace napojeno celé město, epidemie cholery skončila.

Tím se definitivně prokázalo, co je zdrojem nákazy. Nebyl to zkažený vzduch, ale infikovaná voda nebo potraviny. Bylo také jasné, že základem prevence je hygiena.

Zákon, který předstihl svou dobu

Tisíce let před tím, než v Londýně řádila epidemie cholery, vyvedl Mojžíš izraelský národ z Egypta. Ačkoli pak přibližně čtyřicet let putovali pustinou Sinaj, žádná epidemie typu cholery je za celou tu dobu nepostihla. Jak je to možné?

Izraelité dostali pokyn, aby lidské výkaly zakopávali na soukromém místě mimo tábor, takže okolí jejich bydliště ani vodní zdroje nebyly kontaminovány. Toto nařízení je zaznamenáno v Bibli. Čteme tam:

„Venku za táborem měj vyhrazené místo, kam budeš chodit na stranu. Ve své výstroji budeš mít kolík. Když si půjdeš ven ulevit, vyhrabeš jím důlek a potom své výkaly přikryješ.“ (5. Mojžíšova 23:13, 14, „Bible21“)

Tento jednoduchý pokyn Izraelity chránil před nemocemi, které postihovaly okolní národy. Podobná hygienická opatření zachránila i v dnešní době mnoho lidských životů. * Podívejme se na jeden příklad.

„Nikdy nedošlo k epidemii“

V sedmdesátých letech minulého století se svědkové Jehovovi v Malawi stali terčem pronásledování, a mnozí kvůli tomu museli zemi opustit. Více než 30 000 mužů, žen i dětí našlo útočiště v sousedním Mosambiku, kde žili v deseti uprchlických táborech. Je známo, že v takových táborech často vznikají epidemie nemocí přenášených vodou. Jak si svědkové Jehovovi v těchto podmínkách poradili?

Lemon Kabwazi žil spolu s dalšími 17 000 svědky v největším táboře u Mlangeni. Vzpomíná: „V táboře jsme stále udržovali čistotu. Latríny jsme vykopali za táborem a nikdo si nesměl udělat svou vlastní uvnitř. Mimo tábor jsme také vykopali jámy na odpadky. Dobrovolníci se starali o to, abychom měli co nejlepší hygienické podmínky. Zajišťovali i čistotu vody, kterou jsme čerpali ze studní vyhloubených zase jinde mimo tábor. Bylo nás sice na malém prostoru hodně, ale protože jsme dodržovali biblické zásady týkající se hygieny, nikdy nedošlo k epidemii závažné nemoci a ani jeden z nás nedostal choleru.“

Je smutné, že mnoho lidí na celém světě žije v místech, kde dosud není dostačující kanalizační systém. Na nemoci, které se šíří lidskými výkaly, zemře denně 5 000 dětí.

Je pravda, že choleře a podobným onemocněním lze předejít a že hygienická opatření, která lidé zavedli, přinášejí dobré výsledky. Bible však předkládá naději, že brzy budou odstraněny úplně všechny nemoci. Ve Zjevení 21:4 se říká, že pod vládou Božího Království „smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. Bible slibuje, že v té době „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24)

O tom, co Boží Království udělá pro lidstvo, se více dozvíte ve 3. a 8. kapitole knihy Co Bible doopravdy říká?, kterou vydali svědkové Jehovovi.

[Poznámky pod čarou]

^ 5. odst. V roce 1854 se v Londýně už sice používaly splachovací záchody, ale zastaralá kanalizace odváděla lidské výkaly strouhami a potrubími přímo do Temže, která byla zároveň hlavním zdrojem pitné vody.

^ 15. odst. Vzhledem k tomu, že choleru způsobují infikované potraviny a voda, základem prevence je dávat si pozor na všechno, co člověk jí a pije. Vodu je nezbytné upravit, aby byla pitná, a potraviny se musí v dostatečné míře tepelně zpracovat.

[Praporek na straně 21]

Temže protékající Londýnem byla znečištěna splašky infikovanými cholerou, což bylo námětem mnoha tehdejších ilustrací

[Obrázek na straně 22]

Více než 30 000 mužů, žen i dětí žilo v Mosambiku v deseti uprchlických táborech, kde stále udržovali čistotu

[Podpisky obrázku na straně 20]

Smrtka na Temži: © Mary Evans Picture Library; mapa: University of Texas Libraries