Hudební nástroje ve starověkém Izraeli

HUDBA měla v kultuře starověkého izraelského národa pevné místo. Na trubky a rohy se troubilo, když se lidé svolávali k uctívání nebo když byly oznamovány významné události. Harfy a lyry zněly na královském dvoře a přispívaly k dobrému rozpoložení panovníka. (1. Samuelova 16:14–23) Na bubny, činely a chřestítka se hrálo při radostných oslavách. (2. Samuelova 6:5; 1. Paralipomenon 13:8)

O Jubalovi, potomku Kaina, se v Bibli píše, že se stal „praotcem všech, kdo hrají na harfu a na píšťalu“. (1. Mojžíšova 4:21) Možná právě on vynalezl jak strunné, tak dechové nástroje.

Bible popisuje mnoho událostí, při kterých hrála hudba, ale o samotných hudebních nástrojích toho říká velmi málo. Pomocí archeologických nálezů a starověkých spisů se však badatelé snažili získat představu, jak starověké hudební nástroje vypadaly a jaký zvuk vydávaly. Některé jejich závěry nejsou zcela podložené, ale my se podíváme na několik dobře zdokumentovaných příkladů.

Tamburíny, sistra a činely

Poté, co Bůh zázračně převedl Izraelity přes Rudé moře, Mojžíšova sestra Miriam a společně s ní „všechny ženy“ vyšly „s tamburínami a v tancích“. (2. Mojžíšova 15:20) Přestože z období biblických dějin se nenašly takové tamburíny, jaké známe dnes, byly v izraelských městech Akzib, Megiddo a Bet-šean objeveny hliněné sošky žen s ručními bubínky. Právě tento hudební nástroj je v překladech Bible obvykle označován jako tamburína a byl pravděpodobně tvořen kruhovým rámem, přes který byla napnuta zvířecí kůže.

V patriarchálních dobách hrály ženy na tamburíny při slavnostních událostech a k tomu se zpívalo a tancovalo. V Bibli je řečeno, že když se izraelský vůdce Jefta vracel domů z bitvy, ve které získal významné vítězství, jeho dcera mu vyšla vstříc a přitom ‚hrála na tamburínu a tančila‘. Při jiné události ženy oslavovaly Davidovy vojenské úspěchy „s písní a tanci“ a „s tamburínami“. (Soudci 11:34; 1. Samuelova 18:6, 7)

Když už byl David králem a nechal přinést do Jeruzaléma truhlu smlouvy, lidé „oslavovali před Jehovou s nástroji všeho druhu z jalovcového dřeva a s harfami a se strunnými nástroji a s tamburínami a se sistry a s činely“. (2. Samuelova 6:5) Později měl jeruzalémský chrám vlastní orchestr, jejž tvořili vyškolení hudebníci, kteří hráli na činely, trubky a také na harfy a další strunné nástroje.

O tom, jak vypadaly tamburíny, tedy máme určitou představu. Co však byla sistra? Zdá se, že se jednalo o kovová chřestítka tvořená malým oválným rámem s rukojetí. Když se jimi třáslo, vydávala ostrý zvonivý zvuk. V Bibli je o tomto nástroji zmínka jen jednou, a to při příležitosti, kdy byla do Jeruzaléma  přinesena truhla smlouvy. Podle židovské tradice však sistra zněla i při smutečních příležitostech.

A co starověké činely? Možná si je představujete jako velké kovové kotouče, kterými se tlouklo o sebe. Některé činely ve starověkém Izraeli však měly v průměru jen asi deset centimetrů, podobaly se kastanětám a vydávaly cinkavý zvuk.

Harfy a další strunné nástroje

V Izraeli se běžně používal kinnor, což byla harfa nebo lyra. Hrál na něj například David, aby králi Saulovi zvedl náladu. (1. Samuelova 16:16, 23) Podle vyobrazení na starověkých skalních stěnách, mincích, mozaikách a pečetích je badatelům známo minimálně třicet podob lyry. Vzhled tohoto nástroje se v průběhu staletí měnil. Hudebník lyru držel v náruči a brnkal na ni prsty nebo pomocí trsátka.

Kinnoru byl podobný další hudební nástroj, nebel. Není jisté, kolik měl strun, jak byl velký ani jakou technikou se na něj hrálo. Většina badatelů se však shoduje na tom, že jak nebel, tak kinnor měly takové rozměry, že je hudebník mohl snadno přenášet.

Trubky a rohy

Bůh Mojžíšovi nařídil, aby vyrobil dvě trubky z tepaného stříbra. (4. Mojžíšova  10:2) Kněží je používali při událostech souvisejících s chrámem a různými svátky. Zvuk, který trubky vydávaly, se lišil podle toho, co měl signalizovat. Mohl být hlasitý a táhlý, nebo to mohlo být jen krátké zatroubení. Žádné trubky z biblických dob se nenašly, a tak nevíme, jak přesně vypadaly. Máme k dispozici pouze jejich umělecká ztvárnění, jako je například to na basreliéfu na Titově oblouku v Římě.

Roh neboli šofar je v Hebrejských písmech zmíněn více než sedmdesátkrát. Byl vyroben buď z rohu kozího, nebo beraního. Podle židovské tradice existoval tento nástroj ve dvou provedeních — buď rovný se zlatým nátrubkem, nebo zahnutý, ozdobený stříbrem. Často se používal k signalizaci, protože vydával dutý zvuk o rozsahu dvou až tří tónů, který se nesl velmi daleko.

Ve starověkém Izraeli se roh používal v souvislosti s určitými náboženskými událostmi, například oznamoval začátek a konec Sabatu. Používal se ale i v období války. Zkuste si představit, jakou hrůzu musel nahánět zvuk 300 rohů, na které troubili Gideonovi bojovníci těsně před tím, než v noci zaútočili na tábor Midianitů. (Soudci 7:15–22)

Další hudební nástroje

V biblických dobách se hrálo i na jiné nástroje, jako byly zvony, flétny a loutny. Jehovův prorok Daniel, který byl ve vyhnanství ve starověkém Babylóně, psal o orchestru tamního krále Nebukadnecara. Hrály v něm například citery, píšťaly a dudy. (Daniel 3:5, 7)

Toto krátké pojednání o několika hudebních nástrojích zmíněných v Bibli potvrzuje, že hudba měla v životě Izraelitů, ale i jiných starověkých národů důležitou úlohu. Bylo ji možné slyšet na královském dvoře a v místech pro uctívání, stejně jako v domácnostech lidí na venkově.

[Obrázek na straně 15]

Na sistrum se hrálo podobným způsobem jako na chřestítko

[Obrázek na straně 15]

Král David byl vynikajícím hráčem na harfu

[Obrázek na straně 15]

Na tamburínu se hrálo už v patriarchálních dobách

[Obrázek na straně 15]

Trubka se používala k oznamování různých událostí

[Obrázek na straně 16]

Soška ženy, která drží bicí hudební nástroj, 8. století př. n. l.

[Obrázek na straně 16]

Na minci z druhého století n. l. je vyobrazena harfa

[Obrázek na straně 16]

Na kameni z areálu jeruzalémského chrámu jsou vyryta slova „k místu pro trubače“, 1. století př. n. l.

[Podpisky obrázku na straně 16]

Hliněná soška: Z. Radovan/BPL/Lebrecht; mince: © 2007 David Hendin. Všechna práva vyhrazena; kámen z areálu chrámu: fotografie © Israel Museum, Jerusalem; s laskavým svolením Israel Antiquities Authority