Ztělesnění krásy a elegance

„Do koní jsem se hned zamiloval. Jsou nádherní a pohybují se velmi elegantně.“ TOMASZ, PROFESIONÁLNÍ CHOVATEL

KŮŇ se divoce vzepjal, prudce dopadl kopyty na zem, hlasitě si odfrkl a odhodlaně vyrazil vpřed. Není divu, že lidé koně obdivují. Jsou skutečně ztělesněním krásy a elegance.

Během staletí vznikla celá řada koňských plemen — podle toho v jakém prostředí a klimatickém pásmu žili. Za jedno z těch nekrásnějších je považován čistokrevný arabský kůň, jenž se řadí mezi teplokrevníky. Díky své síle, rychlosti, výdrži a inteligenci je často využíván pro závodění.

Je zajímavé, že bohatou tradici v chovu těchto temperamentních ořů má Polsko. Podle chovatelů a dalších odborníků pocházejí někteří z nejvzácnějších arabských koní, tedy ti s nejlepším rodokmenem, právě z této země. Jak je to možné? Na tuto a podobné otázky nám odpověděli chovatelé koní a jiní experti v tomto oboru.

Arabský chov očima milovníků koní

Nejdříve si něco řekneme k původu čistokrevného arabského koně. Toto plemeno bylo vždy spojováno se Středním východem. Tomasz, profesionální chovatel, vysvětluje: „Po celá staletí beduínské kmeny šlechtily arabské koně a zajišťovaly čistotu rodokmenu. Díky přísnému výběru koní a úzkostlivé péči chovatelů vzniklo vzácné arabské plemeno. Tito koně mají nejčastěji šedou, hnědou nebo kaštanovou barvu a výjimečně jsou zbarveni do černa.“

Milovnice koní Żaneta říká: „Jsou mimořádně krásní a jsou považováni za nejčistší a nejstarší ze všech plemen.“ Jsou známí nejen pro svůj divoký temperament, ale i pro svou odvahu a vytrvalost. Jejich silné plíce, umístěné v širokém a hlubokém hrudníku, je předurčují k běhu na velkou vzdálenost.

 Z Arábie do Polska

„Jak se vlastně arabští koně dostali do Polska?“ zeptali jsme se Tomasze, který vlastní hřebčín. „Je možné, že je přivedl některý z králových vyslanců, když se v 16. století vracel z jedné ze svých četných výprav na sultánský dvůr v Istanbulu,“ vysvětluje a dodává: „Co ale víme jistě, je, že chov v Polsku existoval už koncem 18. století.“ Izabela Pawelec-Zawadzka, chovatelka arabských koní, vyzdvihuje roli jistého hraběte Wacława Rzewuského, který byl znalcem orientální kultury. Ten „inicioval a organizoval dovoz koní z Arábie“. Do Evropy se tak dostalo 137 čistokrevných koní.

Rzewuského houževnatost a nadšení vedly v roce 1817 k založení první chovné stáje arabských koní v Polsku, a to ve vesnici Janów Podlaski na východě této země. „Začátky vypadaly slibně. O koně se starali vyškolení chovatelé,“ vypráví Tomasz. „Avšak dvě světové války, které se prohnaly Evropou, napáchaly v polských hřebčínech strašné škody. Většina koní buď zemřela, nebo utekla anebo byla ukradena.“ Nějakou dobu po druhé světové válce byl ale chov obnoven.

Arabští koně se nyní chovají minimálně ve třiceti polských hřebčínech. Dvousetletá tradice zaručuje ty nejlepší výsledky. Polsko se tak stalo jedním z nejvýznamnějších středisek chovu arabského plemene a přitahuje odborníky i nadšence z celého světa a ti se tam vydávají na každoroční prestižní výstavy a dražby.

Péče o arabské koně

Chov čistokrevných koní zahrnuje dobrou péči o jejich potřeby. Małgorzata, majitelka hřebčína, vysvětluje: „Péče o arabské koně je komplexní záležitost. Aby se udrželi v dobré kondici a aby dobře vypadali, musíme jim zajistit správný stravovací program, který se hodí pro teplokrevníky. Zvláštní pozornost se věnuje březím klisnám.“ * Jaká potrava je nejlepší?

Małgorzata pokračuje: „Každý den dostane kůň nejdříve seno, které obsahuje všechny potřebné živiny, včetně důležitých vitaminů a minerálů. Obzvláště výživný je oves smíchaný s plevami a slámou. Dobrý je taky ječmen a pšeničné otruby. Koně však mají nejradši šťavnatou zelenou píci, jako je tráva nebo vojtěška, a také brambory, mrkev a červenou řepu. V zimním období chovatelé obvykle nakupují předem připravenou krmnou směs bohatou na proteiny. V potravě arabských koní nesmí chybět solný liz, což je hrouda soli obsahující minerály nebo bylinky, které zklidňují divokou povahu koní. Je však třeba podotknout, že ani nejkvalitnější seno nebo píce nenahradí travnatou pastvinu. Nutností také je, aby koně měli po celou dobu přístup k čisté vodě, protože špinavé se ani nedotknou.“

Správná péče o arabského koně znamená věnovat stálou pozornost jeho srsti.  K tomu patří pečlivé čištění, jemná masáž speciálními kartáči a hlazení. To ale není všechno. Tomasz říká: „Nezbytné je každodenní čištění kopyt, aby se zabránilo nejrůznějším druhům chorob, včetně rakoviny. Dobrý pozor musíme také dávat na oči, nozdry, pysky a uši.“ Żaneta dodává: „Aby si kůň udržel fyzickou zdatnost a vypadal elegantně, musí mít dostatek prostoru k pohybu a také písek, bláto a trávu, kde se může vyválet. Když je kůň po trysku nebo klusu zpocený, je nutné ho přikrýt a poté vyčistit.“

Odborníci zdůrazňují, že je důležité být vnímavý vůči konkrétním potřebám každého koně. Małgorzata to vysvětluje: „Říká se, že arabští koně mají šestý smysl. Líbí se jim, když jsou v lidské společnosti a když je někdo pohladí nebo obejme. Na základě takových projevů roste důvěra koně v jeho jezdce, a to do té míry, že je mu nakonec bezmezně oddaný. Je známo, že koně vesele zařehtají, když se na ně člověk usměje, obejme je nebo jim dá nějakou pochoutku, jako je třeba mrkev nebo kostka cukru. Ti, kdo mají koně rádi, si péči o ně skutečně užívají.“ Tomasz svůj vztah ke koním popisuje takto: „Do koní jsem se hned zamiloval. Jsou nádherní a pohybují se velmi elegantně. Získat si jejich důvěru ale není jednoduché. Trvalo mi to mnoho let.“

Jakou mají budoucnost

Už od nepaměti lidé s nadšením sledují krásu, rychlost, hbitost, sílu a inteligenci koní, obzvláště arabského plemene, a vytvořili si s nimi výjimečný vztah. Je smutné, že tohoto úzkého pouta se zneužívalo ve válkách, kde stovky těchto nádherných zvířat zahynuly. Pod vládou Božího Království však budou lidé používat koně tak, aby to sloužilo ke chvále jejich Stvořitele, Jehovy Boha.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 15]

Klisna s hříbětem

 [Obrázky na straně 16]

Péče o arabské koně zahrnuje

1. Pečlivé hřebelcování

2. Čištění kopyt

3. Projevy náklonnosti

[Obrázek na straně 17]

Hřebci dovádějící ve sněhu