Když má dítě rakovinu

„Zmocnil se mě pocit beznaděje. Připadalo mi, že ztrácím půdu pod nohama. Začal jsem cítit takový zármutek, jako kdyby moje holčička už zemřela,“ popsal Jaílton okamžik, kdy se dozvěděl, že jeho dcera má rakovinu.

ZPRÁVA o tom, že má dítě rakovinu, je pro rodiče zdrcující až děsivá. Kolik je takových případů? Jak uvedla Mezinárodní unie proti rakovině, přestože „rakovina u dětí představuje pouze malé procento všech výskytů tohoto onemocnění, každoročně je diagnostikována u více než 160 000 dětí [na světě] a po nehodách je druhou nejčastější příčinou úmrtí dětí v rozvojových zemích“. Například brazilský Národní institut pro výzkum rakoviny udává, že v této zemi „se každý rok objeví přibližně 9 000 nových případů rakoviny u dětí“.

Když je u dítěte zjištěna rakovina, je to „pro všechny členy rodiny bez výjimky strašlivá rána,“ píše se v jedné knize, která se zabývá úlohou matky, jejíž dítě má rakovinu. (À margem do leito—A mãe e o câncer infantil) Po stanovení diagnózy často následuje operace a také chemoterapie nebo ozařování, případně obojí, což přináší nepříjemné vedlejší účinky. Pro rodiče je to trauma a mohou pociťovat strach, smutek, výčitky a hněv a také popírat skutečnost. Co jim pomůže tuto náročnou situaci zvládnout?

Velkou útěchu pochopitelně poskytnou vnímaví odborníci. „Mohou rodiče seznámit s povzbudivými fakty a také vysvětlit a odhadnout případné vedlejší účinky. Díky takovým informacím nemusí být celá záležitost tak traumatizující,“ říká jeden doktor z New Yorku, který léčil mnoho pacientů s rakovinou. Posilou mohou do značné míry být i zkušenosti jiných rodičů, jejichž děti s rakovinou bojovaly. Časopis Probuďte se! udělal rozhovor s pěti takovými rodiči, kteří žijí v Brazílii.

● Jaílton a Néia „Když dceři bylo dva a půl roku, dozvěděli jsme se, že má akutní lymfoblastickou leukémii.“

Jak dlouho trvala léčba?

„Chemoterapii dostávala skoro dva a půl roku.“

Jaké byly vedlejší účinky?

„Hodně zvracela a vypadaly jí vlasy. Ztmavla jí zubní sklovina a třikrát dostala zápal plic.“

Jak jste to prožívali?

„Ze začátku jsme panikařili. Ale když jsme viděli, že její stav se zlepšuje, začali jsme věřit, že se uzdraví. Teď už je jí skoro devět.“

Co vám pomohlo tuto náročnou situaci snášet?

„Nepochybně to byla důvěra v Jehovu Boha, který nás ‚utěšoval ve všem našem soužení‘, jak se píše v Bibli ve 2. Korinťanům  1:3, 4. Vynikajícím způsobem nás podporovali také naši křesťanští bratři a sestry. Psali nám povzbudivé dopisy, volali nám, modlili se s námi i za nás, a dokonce nám vypomáhali finančně. Když potom dcera musela být přemístěna do nemocnice v jiném státě, tamní svědkové nám poskytli ubytování a vozili nás do nemocnice. Slovy ani neumíme vyjádřit, jak jsme za všechnu tu pomoc vděční.“

● Luiz a Fabiana „V roce 1992 jsme se dozvěděli, že naše dcera má vzácnou, agresivní formu rakoviny vaječníků. Bylo jí jedenáct.“

Jaká byla vaše první reakce?

„Odmítali jsme přijmout skutečnost, že by naše dcera měla rakovinu.“

Jakou léčbu podstoupila?

„Prodělala operaci i chemoterapii. Fyzicky i citově nás to vyčerpávalo. Dvakrát měla zápal plic. Při tom druhém málem zemřela. Taky začala trpět nedostatkem krevních destiček a to se projevovalo spontánním krvácením do kůže a z nosu. Díky lékům se to ale zmírnilo.“

Jak dlouho léčba trvala?

„Od první biopsie do poslední dávky chemoterapie uběhlo šest měsíců.“

Jak vaše dcera svou diagnózu a léčbu zvládala?

„Nejdřív nevěděla, co se děje. Doktor jí řekl, že má v břiše malý ‚míček, který je potřeba vyndat‘. Potom ale pochopila, že to je  něco vážnějšího. Zeptala se mě: ‚Tatínku, já mám rakovinu?‘ Nevěděl jsem, co jí mám na to říct.“

Co jste cítili vy, když jste viděli, jak vaše dcera trpí?

„Není snadné popsat, jakou citovou bolest jsme prožívali. Představte si třeba, že sledujete, jak vaše dcerka pomáhá sestřičce najít žílu, kam jí má zavést chemoterapii. V dobách, kdy to bylo nejtěžší, jsem se vždycky zavřel v koupelně, brečel jsem a modlil se. Jednou v noci jsem byl tak zoufalý, že jsem prosil Jehovu, aby místo mojí holčičky nechal umřít mě.“

Co vám pomáhalo situaci zvládnout?

„Velkou úlohu v tom hrála podpora od spoluvěřících. Volali nám ze všech koutů naší země. Jeden laskavý bratr mě požádal, abych si k telefonu přinesl Bibli, a pak mi vřelým hlasem přečetl některé verše ze Žalmů. Právě ty texty jsme s manželkou potřebovali slyšet, protože dcera zrovna procházela jedním z nejhorších období léčby.“

● Rosimeri „Když byly dceři čtyři roky, zjistili jí určitou formu leukémie.“

Jaká byla vaše první reakce?

„Nemohla jsem tomu uvěřit. Dnem i nocí jsem brečela a prosila Boha o pomoc. I pro druhou dceru bylo citově náročné, když viděla, jak nemocná její sestřička je. Dokonce jsem ji na nějakou dobu musela poslat k mojí matce.“

Jaké vedlejší účinky léčba měla?

„Dcera denně chodila na chemoterapii a v důsledku toho byla anemická. Proto jí doktoři podávali železo a erytropoetin, aby se jí zvýšil počet červených krvinek. Krevní obraz byl zdrojem neustálých obav. Měla také křeče.“

Jak dlouho léčba trvala?

„Dva roky a čtyři měsíce dcera dostávala silnou chemoterapii. Za tu dobu jí vypadaly vlasy a hodně přibrala. Naštěstí se s tím díky svému smyslu pro humor dobře vyrovnala. Asi po šesti letech doktoři řekli, že už žádné známky nemoci nemá.“

Co vám pomáhalo tu náročnou situaci zvládat?

„S dcerou jsme se často modlily a připomínaly si příklad věrných Božích služebníků, kteří vytrvali v různých zkouškách. Také jsme si vzaly k srdci slova z Matouše 6:34, kde se píše, abychom si kvůli zítřku nedělali starosti už dnes. Velmi nám pomohli i spolukřesťané včetně bratrů z místního výboru pro styk s nemocnicemi a také vnímaví zdravotníci, kteří s takovými případy často přicházejí do styku.“

Znáte nějakou rodinu, kde má dítě rakovinu? Nebo je to dokonce případ vaší rodiny? Pokud ano, snad vám tato interview pomohou pochopit, že váš zármutek je normální. I v Bibli se říká, že je „čas plakat“. (Kazatel 3:4) A především si buďte jistí, že pravý Bůh Jehova, o kterém se píše, že ‚slyší modlitbu‘, poskytne útěchu všem, kdo se na něj s upřímností obracejí. (Žalm 65:2)

[Rámeček na straně 13]

Biblické verše, které jsou zdrojem útěchy

„Neznepokojujte se . . . o zítřek: zítřek se bude znepokojovat sám o sebe. Každý den má dost vlastního trápení.“ (Matouš 6:34, Jeruzalémská bible)

„Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení.“ (2. Korinťanům 1:3, 4)

„O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:6, 7)

„Všechnu svou starost uvrhněte na [Boha], neboť mu na vás záleží.“ (1. Petra 5:7, Český studijní překlad)

[Rámeček a obrázek na straně 14]

Láskyplné opatření

Výbory svědků Jehovových pro styk s nemocnicemi zajišťují spolupráci mezi nemocnicemi a pacienty. Pomáhají pacientům z řad svědků najít zkušené lékaře, kteří budou respektovat jejich přání řídit se biblickým pokynem ‚zdržovat se krve‘. (Skutky 15:20)

[Obrázek na straně 13]

Néia, Sthefany a Jaílton

[Obrázek na straně 13]

Luiz, Aline a Fabiana

[Obrázek na straně 13]

Aline a Rosimeri