Svět bez terorismu — Je to reálné?

„MUSÍME působit . . . na jejich srdce a mysl.“ To byl závěr dvacetiletého zkoumání osobnosti lidí označovaných za teroristy.

Co ale může změnit srdce a mysl těch, kdo jsou tak intenzivně zapojeni do násilné a pomstychtivé činnosti?

Kniha, která má moc měnit srdce

V 90. letech Hafeni začal zkoumat své náboženské názory a rozhodl se, že si obstará Bibli. Vypráví: „Nejdřív jsem četl evangelia [biblické knihy Matouš, Marek, Lukáš a Jan], která mluví o životě Ježíše. Okamžitě na mě zapůsobila jeho osobnost a to, jak laskavě a nestranně s lidmi jednal. Zahřálo mě to u srdce.“

Hafeni říká, že jak pokračoval ve čtení, jedna biblická myšlenka ho zvlášť zasáhla. Je ve Skutcích 10:34 a 35 a říká se tam: „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“

 Hafeni pokračuje: „Dospěl jsem k závěru, že tím, kdo je zodpovědný za kmenové uspořádání, nacionalismus a rasové předsudky, jsou sami lidé. Uvědomil jsem si, že poselství z Bible může měnit lidské uvažování a že tím nejdůležitějším v životě je mít dobré postavení před Bohem. Je to mnohem důležitější než bojovat za lidi určitého kmene nebo barvy pleti.“

Joseba, o němž jsme také mluvili v předešlém článku, byl velitelem komanda, které mělo v úmyslu vyhodit do vzduchu policejní stanici. „Než jsme ale mohli náš útok provést,“ vzpomíná, „byl jsem zatčen a následně strávil dva roky ve vězení.“ Josebova manželka Luci časem začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. K těmto rozhovorům se nakonec připojil i on.

Joseba dále vypráví: „Čím víc jsem se dozvídal o Ježíšovi, tím silněji mě ovlivňoval jeho příklad. Hluboce na mě zapůsobil tento jeho výrok: ‚Všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.‘ Věděl jsem, že je to pravda.“ (Matouš 26:52) Joseba připouští: „Když na někoho spácháte atentát, jen tím vyvoláte nenávist a touhu po pomstě u členů jeho rodiny. Výsledkem násilí je pouze bolest, ne lepší svět.“ Joseba začal dělat změny ve svém smýšlení.

Hafeni i Joseba se osobně přesvědčili, že biblické zásady mohou mít na život člověka velký vliv. Bible prohlašuje, že „slovo Boha je živé a vykonává moc“ a je schopné rozeznávat „úmysly srdce“. (Hebrejcům 4:12) Boží Slovo má takovou moc, že mnozí díky němu upravili své uvažování a jednání. Máme ale nějaký důkaz, že mezi těmi, kdo biblické zásady uplatňují, existuje celosvětová jednota?

Společenství založené na lásce

Když Hafeni začal navštěvovat shromáždění svědků Jehovových, velmi na něj zapůsobil  soulad, který tam mezi jednotlivými rasami panoval. „Sedět vedle bělocha bylo něco úžasného,“ říká. „Nikdy mě ani nenapadlo, že bych mohl nějakého bělocha nazývat svým bratrem. Tento zážitek upevnil mé přesvědčení, že svědkové mají pravé náboženství. Je mezi nimi totiž jednota, po jaké jsem toužil, a projevují si navzájem lásku bez ohledu na rasové rozdíly.“

Ježíš prohlásil, že jeho pravé následovníky budeme moci rozpoznat podle toho, že budou „mít mezi sebou lásku“. (Jan 13:34, 35) Také odmítl zaplést se do politických sporů a svým učedníkům řekl: „Nejste částí světa.“ (Jan 6:15; 15:19; Matouš 22:15–22) Jak láska, tak nestrannost v konfliktech byly poznávacími znaky pravých křesťanů tehdy a jsou jimi i dnes.

Ježíšovo učení v praxi

Může se ale láska rozvíjet ve světě, který je rozdělený terorismem? Když politické spory vyústí v ozbrojený konflikt, pak věrnost rase, národu nebo etnickému původu často postaví jednotlivce i celé národy proti sobě.

Například v roce 1914 národnostní hrdost podnítila Gavrila Principa, aby spáchal atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda, následníka rakousko-uherského trůnu. Princip byl členem organizace Černá ruka, která se — podle svých stanov — snažila dosáhnout svých cílů „spíše revolučním bojem než . . . kulturními snahami“. Atentát byl jiskrou, která zažehla válečný konflikt mezi takzvanými křesťanskými národy, což vedlo k první světové válce a ke smrti milionů vojáků, kteří tvrdili, že následují Ježíše, ‚Knížete pokoje‘. (Izajáš 9:6)

Po skončení války významný duchovní Harry Emerson Fosdick odsoudil takzvané křesťanské vůdce za to, že nevyučovali členy své církve, aby následovali Ježíšův příklad. „Vychovali jsme muže pro válku,“ napsal. „Z válečníků jsme udělali hrdiny, dokonce i v kostelech jsme měli vojenské prapory . . . Jedním koutkem úst jsme chválili Knížete pokoje a druhým jsme oslavovali válku.“

Porovnejme to s tím, co uvedla jedna sociologická studie v roce 1975: „Svědkové Jehovovi důsledně zachovávali svůj postoj nenásilné ‚křesťanské neutrality‘ během dvou velkých světových válek i následných vojenských střetů v období ‚studené války‘.“ I když se s nimi špatně zacházelo a byli vězněni, „nikdy nereagovali použitím násilí“. Studie byla uzavřena slovy: „Učení svědků Jehovových pramení z jejich přesvědčení, že Bible je inspirovaným slovem Božím.“

 Uplatňování biblických zásad přináší skvělé výsledky

Jeden bývalý belgický předseda vlády dostal od svého souseda knihu o Ježíšově životě nazvanou Největší člověk, který kdy žil. To, co si v ní přečetl, se mu velmi líbilo, a sousedovi napsal: „Kdyby se o zprávy v evangeliích lidé více zajímali a kdyby uplatňovali zásady, kterým Ježíš Kristus vyučoval, svět by dnes vypadal úplně jinak.“

Dále uvedl: „Nepotřebovali bychom pak Radu bezpečnosti ani by nedocházelo k žádným teroristickým útokům a pro násilí by na zemi nebyl prostor.“ Prohlásil však, že je to jen „zbožné přání“. Měl ale pravdu? Dokonce i dnes — ve světě, který je prosycen násilím —, Bible pomohla mnoha jednotlivcům nejrůznějšího původu, aby násilí zavrhli a překonali zatrpklost, která se prohlubuje, když lidé po celá desetiletí sledují případy nesmyslného krveprolévání.

Jak již bylo napsáno v úvodním článku, Andre byl málem zabit při bombovém útoku, při kterém zahynuli i někteří jeho přátelé. Útok byl proveden jednou ozbrojenou skupinou. Andre se poté dozvěděl o biblické radě, že bychom měli ‚velkoryse odpouštět‘, a rozhodl se podle ní jednat. (Kolosanům 3:13) Později i Hafeni, který se řadu let po zmíněném útoku stal členem této skupiny, uplatnil biblické zásady a s násilím skončil. (Žalm 11:5) Nyní jsou oba svědky Jehovovými a také společně pracovali na stavbě překladatelské kanceláře v jedné africké zemi.

Naděje na bezpečnou budoucnost

Miliony lidí po celém světě zjišťují, že díky studiu Bible získávají naději na bezpečnou budoucnost. Například Andre jednoho dne ukazoval svému sousedovi biblický slib, že nás čeká spravedlivý nový svět. (Izajáš 2:4; 11:6–9; 65:17, 21–25; 2. Petra 3:13) Najednou dům obklopili vojáci se samopaly a nařídili Andremu, aby vyšel ven a vysvětlil, co tam dělá. Když se dozvěděli, že lidi učí o Bibli a jeho soused si toho velmi váží, odešli.

Andre sousedovi právě vysvětloval, že Bůh zasáhne do lidských záležitostí, stejně jako to udělal v Noemově době, kdy „země byla naplněna násilím“. (1. Mojžíšova 6:11) Bůh odstranil tehdejší lidskou společnost prostřednictvím celosvětové potopy a zachoval naživu mírumilovného Noema a jeho rodinu. Ježíš k této události řekl: „Právě jako byly Noemovy dny, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:37–39)

Ježíš, ‚Syn člověka‘, byl Bohem ustanoven jako Panovník nebeské vlády nazvané Boží Království. Brzy povede nebeské vojsko, aby ze země odstranilo násilí. (Lukáš 4:43) V postavení nebeského Krále bude ‚s každým jednat spravedlivě a nastane mír‘. Své poddané ochrání „před krutou a násilnou smrtí“. (Žalm 72:7, 14, Contemporary English Version)

Všichni ti, kdo milují spravedlnost a stanou se poddanými tohoto nebeského Krále, potom zažijí, jak se země změní v ráj, kde budou panovat pokojné podmínky. (Lukáš 23:42, 43) „Pokoj a právo,“ slibuje Bible, budou „vládnout všem horám a pahorkům“. (Žalm 72:1–3, CEV)

Pod vládou tohoto Panovníka nebude po terorismu ani památky. Líbilo by se vám v takovém světě žít?

[Praporek na straně 7]

Hafeni i Joseba se osobně přesvědčili o tom, že biblické zásady mohou mít na život člověka velký vliv.

[Praporek na straně 9]

‚Kdyby lidé uplatňovali zásady, kterým Ježíš Kristus vyučoval, svět by dnes vypadal úplně jinak. Nepotřebovali bychom pak Radu bezpečnosti ani by nedocházelo k žádným teroristickým útokům a pro násilí by na zemi nebyl prostor.‘ (bývalý belgický předseda vlády)

[Obrázek na straně 8]

Uplatňování biblických zásad pomohlo Hafenimu a Andremu, aby mezi sebou měli opravdovou lásku